Svou hrdost prý zdědila spíš po mamince. Tatínek kardiolog v Poděbradech raději v práci ustupoval, aby si své postavení nezkazil. Přesto, i maminka jí radila, aby byla trochu diplomatičtější.

Vzdor si Marta možná odnesla už ze svých marných pokusů dostat se na lékařskou fakultu. Po gymnáziu tak musela nastoupit do poděbradských skláren, kde ji práce netěšila. Kompenzovala to tedy zpěvem s lázeňským poděbradským orchestrem a na čajích v Nymburku. V devatenácti letech pak sebrala odvahu a přihlásila se do soutěže Hledáme nové talenty, kde postoupila až do finále.

Golden Kids

I pak ale její cesta na pódia byla složitá. Teprve po dvou hostováních v krajských divadlech se dostala do Prahy, a to rovnou do Divadla Rokoko, kde zaujala místo po Evě Pilarové. V roce 1965 se tu poprvé potkala s dlouhonohou blondýnkou Helenou Vondráčkovou a malým sympaťákem Vaškem Neckářem. Zkoušeli spolu představení Čekání na slávu, což se ukázalo jako přímo předvídající název. O tři roky později se jejich trio stalo slavným pod názvem Golden Kids. Ještě předtím ale stihla Marta vyhrát Bratislavskou lyru i vystupovat v pařížské Olympii. Golden Kids byly založeny 1. listopadu roku 1968, už po ruské okupaci.

Golden Kids se dali dohromady v pražském Divadle Rokoko
Autor: Archiv Blesku, ČTK

Modlitba

Na to, jak se narodila nejslavnější píseň Kubišové, která dostala nakonec název Modlitba pro Martu, vzpomíná hudební publicista Miloš Skalka. „Ta píseň původně byla napsána pro Dietlův seriál Píseň pro Rudolfa III. Hudbu složil Jindřich Brabec a slova psal Petr Rada. Ten si s dlouhými notami v úvodu písně dlouho nevěděl rady, až ho napadlo ono dnes už legendární: Ať mír dál zůstává s touto krajinou… Když k nám vpadla vojska Varšavského paktu, textu měl napsanou necelou půlku.

A to včetně vděčného citátu z Komenského: Ať se tvá ztracená vláda věcí tvých zas k tobě navrátí, lide, navrátí…“

Okupace

Pár dnů po srpnové invazi, někdy kolem pětadvacátého, se v televizním hudebním studiu Na Petynce točily písně, které na okupaci reagovaly. A došlo ke kouzlu nechtěného – i když píseň vznikala ještě před vpádem vojsk, dokonale s »okupačním « tématem korespondovala. Petr Rada na přání ze studia, kde byl Jindřich Brabec, slova proto rychle dopsal. Ale protože ho hlídkující vojáci nepustili po mostě přes Vltavu, text nadiktoval autorovi hudby po telefonu. Nikdo v té době netušil, že i když nahrávka Modlitby v televizním seriálu Píseň pro Rudolfa III. ještě odezní, bude mít pak její interpretka na dvacet let zákaz. A Modlitba pro Martu se pak ozve až na začátku jiné doby a na začátku Martiny tzv. druhé kariéry. V listopadu 1989. Z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí...

Nevlastní bratr

V současné době je spojována s Milanem Heinem, uměleckým ředitelem Divadla Ungelt. Oba svorně tvrdí, že jsou jako bratr se sestrou a užívají si tohoto velkého přátelství.

„Když jsem před sedmnácti lety otevíral své Divadlo Ungelt, měl jsem jasnou představu o tom, kdo by v něm měl hrát a snil jsem o tom, že by v něm zpívala Marta Kubišová! V mém divadle zpívá už patnáct let. Ale dnes obohacuje především můj život! Neznám vroucnějšího tvora, Marta je na světě pro druhé. Stali se z nás nejbližší přátelé, bratr a sestra. Vídáme se o Vánocích, jezdíme spolu na dovolené, společně vystupujeme, ba i zpíváme.

Marta tvrdí, že zpívám nejlíp ze všech ředitelů! Moc se spolu nasmějeme, Marta má originální smysl pro humor, nebere se vážně, necítí se, věru, středem vesmíru. Každodenně děkuji osudu, že mně dopřál potkat Martu Kubišovou!“

Fotogalerie
11 fotografií