Odškodnění za krach BG Travel? Cestující nic nedostanou!

Celý zákon o pojištění CK je zbytečný - je to jen lobby pojišťoven, aby získaly další prachy z něčeho "povinného". Ve své podstatě stát rezignoval na trestání podvodníků a tak to sanuje povinným pojištěním. Pláče spotřebitel, protože to pojištění zaplatí pojišťovnám v ceně zájezdu on. Pojišťovna samozřejmě nikdy nezkrachuje, protože čím více bude krachovat CK, tím vyšší pojištění bude. Aby všechny pojišťovny měly stejný vejvar a nikdo nekazil kšechty hlídá ČKP. Všude jinde se tomu říká kartelová dohoda - u nás to je legální, protože pojišťovácká lobby podplácí politické strany kde může. Kdyby lidi nebyly blbý, neplatili by CK dopředu. Žádné zálohy nejsou reálně potřeba, je to jen záminka pro to, si levně a zadarmo napůjčovat peníze. Těch pár bídáků co zamluví zájezd a pak jej nezaplatí lze bezproblémově donutit k zaplacení smluvní pokuty soudní cestou. Exekutoři fungují až velmi dobře. Bohužel trh v ČR je nasycen podvodníky a stávající prostředí to přímo živí.

Katastrofální situaci kolem zákona 159/1999 by vyřešila kauce, neboli vázaný vklad složená majitelem cestovní kanceláře u ČNB, Ministerstva Financí nebo u jiné k tomu určené státní instituce. Tato varianta by řešila rizika klientů nejenom z hlediska úpadku cestovní kanceláře, ale především z hlediska podvodu. Je všeobecně známo, že nikoli bankroty, ale především právě podvody jsou hlavním zdrojem afér na trhu cestovního ruchu v ČR. Proti podvodům však klientyžádná pojišťovna nechrání. Kauce je nejjednodušší, nejúčinnější a nejférovější řešení, které by bezezbytku skoncovalo s podvody podnikatelů v cestovním ruchu a dokonale chránilo zákazníky i proti dalším rizikům. Zákon č. 159/1999 však z jakýchsi záhadných (??) důvodů toto řešení neumožňuje. Výmluvou státních úředníků zodpovědných za navržení a uplatňování zákona je skutečnost, že složení kauce neumožňuje zákon o konkurzu a vyrovnání. Proč toto řešení funguje v Německu? Co brání tomu, aby fungovalo i v Česku? Myšlenka povinného smluvního pojištění, kdy pojišťovna ručí za špatný podnikatelský záměr podnikatele, nebo za jeho neschopnost, je absurdní, protože nahrává podvodníkům a nutí seriózní cestovní kanceláře přispívat pojišťovnám na úhradu škod způsobených těmito podvodníky a přebírat za ně jejich rizika. Myšlenka spoluúčasti je nezpochybnitelná ve sféře sociální a zdravotní. Názor, že seriózní a dobře hospodařící cestovní kancelář by měla prostřednictvím svých plateb pojišťovně zachraňovat omyly svého konkurenta, který peníze svých klientů prohospodařil, patří do společenského systému, který jsme před léty zavrhli. Jedná se prostě o systém, ve kterém zodpovědní a úspěšní dotují neschopné a nezodpovědné, kteří jsou navíc jejich konkurenty.

Katastrofální situaci kolem zákona 159/1999 by vyřešila kauce, neboli vázaný vklad složená majitelem cestovní kanceláře u ČNB, Ministerstva Financí nebo u jiné k tomu určené státní instituce. Tato varianta by řešila rizika klientů nejenom z hlediska úpadku cestovní kanceláře, ale především z hlediska podvodu. Je všeobecně známo, že nikoli bankroty, ale především právě podvody jsou hlavním zdrojem afér na trhu cestovního ruchu v ČR. Proti podvodům však klientyžádná pojišťovna nechrání. Kauce je nejjednodušší, nejúčinnější a nejférovější řešení, které by bezezbytku skoncovalo s podvody podnikatelů v cestovním ruchu a dokonale chránilo zákazníky i proti dalším rizikům. Zákon č. 159/1999 však z jakýchsi záhadných (??) důvodů toto řešení neumožňuje. Výmluvou státních úředníků zodpovědných za navržení a uplatňování zákona je skutečnost, že složení kauce neumožňuje zákon o konkurzu a vyrovnání. Proč toto řešení funguje v Německu? Co brání tomu, aby fungovalo i v Česku? Myšlenka povinného smluvního pojištění, kdy pojišťovna ručí za špatný podnikatelský záměr podnikatele, nebo za jeho neschopnost, je absurdní, protože nahrává podvodníkům a nutí seriózní cestovní kanceláře přispívat pojišťovnám na úhradu škod způsobených těmito podvodníky a přebírat za ně jejich rizika. Myšlenka spoluúčasti je nezpochybnitelná ve sféře sociální a zdravotní. Názor, že seriózní a dobře hospodařící cestovní kancelář by měla prostřednictvím svých plateb pojišťovně zachraňovat omyly svého konkurenta, který peníze svých klientů prohospodařil, patří do společenského systému, který jsme před léty zavrhli. Jedná se prostě o systém, ve kterém zodpovědní a úspěšní dotují neschopné a nezodpovědné, kteří jsou navíc jejich konkurenty.