Pokoj pro holčičky: Nábytek vyráběly ruce, které zabíjely!
Objednat si nábytek z produkce mírovské věznice mohou od nynějška i zájemci z řad veřejnosti. Nejpřísněji hlídaná česká věznice včera před svými branami otevřela vzorkovnu, kde předvádí a nabízí zájemcům to, co dokážou vytvořit ruce, na kterých v mnoha případech ulpěla krev.
Mírovská věznice byla doposud pověstná výrobou nábytku pro nejrůznější státní instituce. „Situace, kdy státních zakázek začalo být méně, nás však dohnala k tomu, že jsme začali vyrábět nábytek na zakázku i pro soukromé osoby,“ prozradil vedoucí zaměstnávání odsouzených v mírovské věznici Jiří Ondrášek s tím, že objednat si obývák, kuchyň či dětský pokoj může přijít na Mírov opravdu kdokoli. Zkušení designéři mu pak nábytek vymyslí a šikovní vězňové na míru vyrobí.
Na výrobě nábytku pracuje 22 odsouzených. Finální ceny jsou podle Ondráška srovnatelné s civilními výrobci nábytku. „Jsme plně srovnatelní se zakázkovou výrobou, možná i levnější,“ konstatoval Ondrášek. Výroba nábytku pro soukromý sektor podle něj tvoří asi padesát procent objemu nábytkářské produkce věznice.
Ve vzorkovně si mohou její návštěvníci prohlédnout také unikátní a historicky první model, který zachycuje mírovskou věznici. Autoři vycházeli z dobových fotografií a zvolili podobu z přelomu devatenáctého a dvacátého století. „Na modelu pracovalo pět vězňů. Jeden hlavní autor, který i v civilu před odsouzením modelařil, a čtyři pomocníci,“ řekl Blesku vychovatel a terapeut Pavel Veselý.
I ta poslední věta je holý nesmysl. Práce je tam přidělovaná podle toho, jak se ten, co to má na starost, vyspí. Vůbec se to neřídí tím, jestli ten kterej vězeň chce nebo nechce pracovat.
Tak když o něčem vůbec nic nevíš, tak raděj nepiš. 
Ono by to tam skutečně nebylo tak děsné e.44, kdyby nebyly věznice tak katastrofálně přeplněné. A přeplněné jsou hlavně proto, že naši soudci souděj podle toho, jak se vyspěj a soudkyně podle téhož, případně podle toho, jestli zrovna nedostaly menses, nebo je nenakrklo něco jiného. Nedávno mi na jedné slezině vyprávěl právník, co měl zrovna za případ. Jeho klienta odsoudila samosoudkyně, pravděpodobně něčím do nepříčetnosti vytočená, k 1 roku natvrdo za přestupek, který se běžně podle zákona trestá pokutou 25tisíc, nebo 100 hodinama veřejně prospěšných prací. Tak sepsali odvolání. U odvolacího soudu soudce, který nad tím neustále kroutil hlavou, okamžitě i bez vyslechnutí obhájce trest zmírnil na polovinu se zařazením do věznice s mírnějším režimem. Po skončení soudu se klientovi mimo zápis omluvil, že o víc jak polovinu trest snížit nesmí ani v případě, že původní rozsudek je zcela nesmysný. No a klientů se stejným osudem, se stejným absurdním odsouzením, má ten advokát ta 10 - 20 do měsíce. A spousta dalších advokátů taktéž. Pak nemaj být věznice přeplněné.