Bít, či nebít děti? Možná zákaz do čtyř let!

Autor: Jindra Pelikánová, Jan Doležal - 
7. března 2012
05:20

Máte doma malého neposedu a v některých chvílích se prostě neovládnete a plácnete ho přes zadek? Pak patříte k devíti rodičům z deseti v Česku. Jenže o fyzickém trestání malých zlobilů se živě diskutuje stále víc. Má své příznivce i odpůrce. A tak není vyloučeno, že také u nás, po vzoru jiných evropských zemí, bude časem zakázáno.

„Ručně stručně, tak to byl za mých mladých let běžný prostředek a nepozoruji, že by na mně zanechal nějaké následky,“ svěřil se Blesku pravidelný čtenář Pavel S. (42) z Prahy. Většina rodičů považuje plácnutí své zlobící ratolesti přes ruku či zadek za výchovné, přesto přibývá i těch, kteří se fyzickému trestu za zlobení zcela vyhýbají. „Snažím se řešit zlobení svých dětí domluvou, vysvětlováním nebo převedením v legraci či hru,“ svěřila se Blesku maminka dvou dětí Alena N. (34)

Na používání fyzických trestů se neshodnou ani odborníci. Podle některých není v rámci rodičovské výchovy plácnutí přes zadek na škodu. „Vždycky je ale důležité znát míru a přistupovat k dítěti opravdu tak, že ho vychováváte a nikoli s úmyslem, že mu chcete ublížit,“ řekla dětská lékařka Alena Kuklová. Rodiče by měli používat spíše jen symbolické plácnutí, a to ve chvíli, kdy dítě překročilo nějaká pravidla – například na pískovišti do jiného dítěte prudce strčilo, či mu vhodilo písek do očí. Tresty by ovšem neměly být časté nebo silné, protože mohou zanechat na dětské duši psychické šrámy. Absolutně proti fyzickým trestům je předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková. „Děti by se rozhodně neměly bít. Údery rákoskou a pohlavkování jim může jenom ublížit. U nás je to ale bohužel velmi častý výchovný prostředek,“ řekla Blesku.

Fackovací zákon

Debatu nad fyzickými tresty u nás v posledních dnech rozvířila zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková, která chtěla fyzické tresty u dětí do čtyř let zcela zakázat. Podporu však nenašla ani u svého šéfa Petra Nečase. „Takový zákaz si dovedu velmi obtížně představit,“ reagoval.

Nepřiměřené bití dětí by podle něj měly ohlídat sociální úřady. A podobného názoru je také většina rodičů.

„Když své dítě plácnu za to, že neposlechne, přes zadek, nic mu tím neudělám a ono ví, že překročilo hranici,“ svěřila se Blesku maminka tří dětí Anna B. (37).

 

Kam plácnout a kam ne Kam plácnout a kam ne | Infografika Blesk

Myslete dopředu – jděte někam, kde bude zapotřebí čekat? Vezměte dítěti hračky, pastelky, blok či malou svačinku, ať se nenudí.

Nabídněte volbu spíš než příkaz – nechce si vyčistit zuby po večeři? Dejte mu volbu po Večerníčku.

Z nepříjemných nebo nepopulárních povinností udělejte hru – „Pojď, zahrajeme si, že jsme trpaslíci, a uklidíme Sněhurce pokoj.“

Občas slevte ze svých nároků – „Pokud jsi unavený/ á, jdi spát a pokojíček si uklidíš ráno.“

V situacích, které to dovolují, vyjednávejte – „Dobrá, ještě jednou se sklouzneš na klouzačce a jdeme domů.“

Pravidla správného trestání

■ Dítě musí vědět, zač je trestáno, trest je přiměřený situaci a věku dítěte

■ Rodič nesmí trestat v afektu a ve zlosti

■ Trest nesmí být ponižující

■ Trest se musí vztahovat ke konkrétní situaci

lukreciaborgia ( 11. března 2012 21:38 )

pro anka-Já vám nerozumím..jestli má vaše známá vychovaná vnoučata o tom vypovídá co píšete...no nejsou podle mně vychovaní,protože neznají mantinely.Neví co si mohou dovolit a co ne.Co se v jejich hlavách zrodí,to provedou.A dále píšete /to nemá do činění nic s tím,že je rodiče nefackují.../no samozřejmě,že na ně ani nesáhnou,protože by volali na 911 a nechali rodiče zavřít!!!Na děti se nesmí ani sáhnout!!!Jenomže kamarádka i já víme jak to dopadne!!Vyjdou školu a zjistí,že svět je neposlouchá a jdou se uklidnit na drogy.Tak jako všichni jejich kamarádi,které svět odmítl poslouchat,anebo trpět jejich vylomeniny. Dále píšete,že vnoučata se s nimi nudí.No nenudí,protože je nechtějí 10-12 let vidět.A opravdu moje kamarádka má nevychovaná vnoučata,ví to ona,vím to já.A jelikož mají kamarády,spolužáky,sousedy a ti taky mají kamarády,tak můžu s jistotou říct,že američané mají neobyčejně nevychované děti.A to nejsou žádní low class!!Ale neznám americké slušné dítě.Neznám!!!

vampireheart ( 10. března 2012 18:29 )

Abyss je propast ze jo....tak tam skoc prosim a nech me napokoji...ja nepochopil tebe, tys nepochopila me...me dceri je 9, synovi 5 a za celou dobu ode me nedostali ani pres zadek...neni to potreba...ja uz to ale nehodlam resit s lidima, kteri o me vi velky ho... , ja chytam nerv nad tim, ze nam za chvilku bude kdejakej pablb narizovat kdy muzu smrkat....to je podstata...koncim s timhle.

anaretka ( 9. března 2012 20:35 )

Nechat to na rodicich, kdo chce bít, hul si najde zákon nezákon. Me jako malou rezala máti vsim co bylo po ruce. Dostala se do afektu a prestala mnohdy az kdyz zlomila vareku, prsty nebo tekla krev. Osobne nehodlam sve dite bit, je mi odporne i to placnuti pres zadek. Doufam, ze to pujde i bez toho

petti ( 9. března 2012 16:28 )

Jako dítě jsem občas taky dostala přes zadek a myslím si, že to bylo vždy na místě. Samozřejmě vše má své hranice, tudíž nemluvím o nějakém soustavném bití apod. Ale podle mojich vzpomínek byla a je "jedna výchovná" stokrát efektivnější a trvanlivější než jakákoliv domluva - to většinou šlo jedním uchem sem, druhým tam.

jiznicechy ( 9. března 2012 12:08 )

Tohle přece vidíte každou chvíli. Pamatuji se, že jako dítě jsem ihned v tramvaji, pokud jsem seděl, pouštěl starého nebo dospělého člověka sedět. Posadit se na sedadla pro invalidy jsem si vůbec nedovolil. Učili nás to ve škole a máma by mi to nedovolila. Dnes? Na sedačkách pro invalidy rozvalené děti a nad nimi se klátí babička nebo rodiče. Nastupovala u Ústavu pro matku a dítě v Krči paní ve vysokém stupni těhotenství - autobus narvaný, na nejbližších sedadlech kluci tak 10-11-12 let,ve skautském. Ani náznak toho, že by měli v úmyslu se zvednout.Sednout tu maminku pustil starý děda - děti čuměly, ani to s nimi nehlo. Tohle je celkem běžně k vidění - tak kde je chyba?

Zobrazit celou diskusi