Život s Vladimírem Renčínem pohledem jedné z jeho kreslených postav
ROZHOVOR: Pánové Dlabáček a Rambousek, případně Marie jsou lidové postavičky se svéráznou filozofií. Je jim už přes čtyřicet let, i když odjakživa vypadají na padesát. Aby to všechno bylo ještě složitější – jejich otcem je výtvarník Vladimír Renčín, kterému právě bylo sedmdesát. Jelikož žije v jedné vesnici na Pardubicku a uzavřel se před světem, rozmlouvali jsme s ním a o něm prostřednictvím pana Dlabáčka.
Před kolika lety a jak vás spolu s panem Rambouskem vlastně vymyslel?
Někdy mám dojem, že jsme tady byli odjakživa. Přesně to nevíme, ale přes čtyřicet let už to bude určitě.
Byli jste někdy v minulém režimu zakázaní?
Po okupaci víc než pět let velmi. Tak jsme se mezitím alespoň ukázali světu. Jedna kniha kreseb například vyšla v Německu.
Jaké k vám soudruzi měli připomínky?
Tou nejzávažnější se ukázalo, že jsme byli velice obtížně normalizovatelní.
Kam si pan Renčín chodí pro inspiraci? Kromě života samého?
Ke starým filozofům, na ryby, k dobrému vínu a taky v poslední době do lesa na houby.
Má pan Renčín taky takového kamaráda, jako vy Rambouska?
Víte, my se máme tak nějak všichni dohromady.
Nevyčítala mu někdy žena, že ji ve svých kresbách karikuje?
Pozor, ta paní Marie v kresbách není jeho žena! To je panímáma bez šmrncu. Na naši Mílu nám nesahejte, to si vyprošujeme!
Co pana Renčína dovede v současné době nejvíc nadzvednout?
Vlastně ani nevím, protože on si už skoro padesát let ve svých kresbách dělá legraci z téhož, hlavně z lidské omezenosti a úplatků. Někdy si říkám, proč už na to nerezignoval, když se s tím pohnout nedá...
Není mu líto, že se Večerníček přesunul na druhý program?
Je.
A jak vůbec vznikaly Večerníčky o panu Krbcovi?
Tak to byla velká výzva pro všechny nás tři, protože leckdo si myslel, že budeme žárlit. Ba ne, my jsme tátovi strašně drželi palce, protože kdo nikdy nedělal kreslený Večerníček, tak si nedovede představit, co je to za práci. Vznikaly v potu tváře i pera!
Víte, proč si nebyl v listopadu v Praze pro státní vyznamenání a poslal pro ně dceru?
Já mám dojem, že si to chtěl v klidu užít doma u televize. On už na tyhle věci není, navíc to vůbec nečekal, z Hradu mu napsali jen pár týdnů předtím a mezi lidi jezdí vlastně jen do kavárny do Hradce Králové. A taky dokončoval svou knížku Best of Renčín…
