Prožili roky odloučení, teď slavili zlatou svatbu

Máte obavy ze sňatku? Děsí vás skutečnost, že prakticky každé druhé manželství končí rozvodem? Pak by pro vás mohl být povzbuzením životní příběh Tomáše (79) a Milady (74) Čechových z Dobříše, kteří po padesáti letech soužití včera slavili zlatou svatbu. Co spolu prožili: 1949 Seznámili se v roce 1949 na tancovačce v pražské Lucerně. Tři měsíce po seznámení byl potomek Františka Palackého a vojenský radiomechanik Tomáš Čech zatčen za údajné přípravy ke krádeži vojenského letounu a pokus o útěk za hranice. 1950 "Zatkli nás celkem 37 kluků za to, že jsme se v žertu bavili nad poškozeným letadlem. Dohadovali jsme se, zda by se s takto poničeným strojem dalo uletět. Já dostal třináct let, které mi později zkrátili na necelých sedm," vzpomíná Tomáš Čech. Včera slavil zlatou svatbu oblečen do téhož obleku, ve kterém se před padesáti lety ženil. Pořád opakoval, že si nesmírně váží své ženy i jejích rodičů, kteří ji podporovali v jejím čekání na svého milého. "Po třech měsících známosti to bylo u sedmnáctileté holky obdivuhodné. Měl jsem se vrátit v jejích třiceti letech. Pro takovou ženu byla pak radost nosit peníze z dolů, ve kterých jsem po návratu na svobodu třicet let dělal," říká. 1955 Z jednoho lágru se pokusil se spoluvězni podhrabat podzemní štolou. Skončil v Leopoldově, kde dral peří s Gustavem Husákem. "Měli jsme normu deset deka peří na osobu za den. Husák nám celou dobu vykecával díru do hlavy a na konci směny prohlásil: "Když mluvím, nemohu dráti" a od spoluvězňů si odhrábl peří na svou hromádku," vzpomíná s úsměvem. 1956 Propustili ho v roce 1956. "Paradoxem bylo, že pár týdnů po tom, co mě komunisté věznili, mi v příbramském kulturáku tiskl ruku prezident Antonín Zápotocký a děkoval za odvedenou práci. Na té slávě byla se mnou manželka. Byli jsme v tak dobrém rozmaru, až se nám z toho za devět měsíců narodil syn," pokukuje po ženě, která klopí oči. 1958 Krátce po nástupu do dolů založil turistický spolek a organizoval mírové pochody po zemích východního bloku. "Mám hory v krvi, jezdil jsem k dědečkovi, který byl lesákem u samotného hraběte Harracha. Mírové pochody jsme dělali proto, abychom mohli lézt po horách a nemuseli si brát dovolenou. Zdolali jsme prakticky všechna vysoká pohoří, do kterých nás pustili, a měli jsme to placené státem." Pokud existuje recept na spokojené manželství po celý život, shodují se oba šťastní »staromanželé« v jednom: "Základem je tolerance a netrávit veškerý čas spolu. Kdybychom se oba nevěnovali svým koníčkům, asi by nám to takhle dlouho nevydrželo."