Měl být jen "ležák", ale žije dál!

O vrtkavé přízni osudu ví své Vladimír Kašpar (28) ze Štěnovic u Plzně. Do svých 27 let nevěděl, co jsou to starosti. Hrál fotbal a večery trávil s kamarády po diskotékách. Pak ale přišla vteřina, která mu převrátila život naruby. Při jedné z cest na trénink se fabia, kterou řídil, srazila s vlakem. Jeho zranění byla vážná a diagnóza lékařů byla neúprosná: Pokud přežije, tak jen jako "nemyslící ležák"! Vláďa ale osud přelstil... Do nemocnice ho převezl vrtulník. "Brácha měl zlámaná všechna žebra, některá i dvakrát, protržené plíce a náraz mu hnul se srdcem. Nejhorší ale bylo silné krvácení do mozku," vzpomíná sestra Jaroslava Malzerová (38), která se o něj stará. Vláďa byl měsíc v bezvědomí. "Každý den jsem za ním chodila. Mluvila jsem na něj, přikládala jsem mu k nosu jeho parfém a vlhčila mu ústa kolou, aby se stimuloval jeho mozek," vypráví Jaroslava. Pak se stal malý zázrak, ve který nikdo, ani lékaři, nevěřil. Vladimír se z kómatu probral! A to byl začátek jeho dlouhé cesty k tomu, aby se stal z "živé mrtvolky" soběstačný. "Vnímat své okolí začal asi po necelých třech měsících. Mockrát jsem mu musela opakovat, co se stalo. Komunikovali jsme spolu tak, že když mi rozuměl, tak zamrkal," vzpomíná sestra. Vladimír se zatím snažil vyhrát nad osudem. "Měl jsem plínky, učil jsem se mluvit, sedět, jíst, pít... tak jako malé dítě," vzpomíná. Velký kus práce však udělal až v kladrubské léčebně, kde byl na dlouhodobé rehabilitaci. "Chtěl jsem zase chodit. Tak dlouho jsem to zkoušel, až jsem se jednou zvedl z vozíku a pomalu jsem se pokusil ujít pár kroků s berlemi. Cit do prstů jsem tady trénoval při tkaní šál a prostírání," snaží se vyprávět dál. Těmi krůčky začala jeho dlouhá cesta k samostatnosti. Dnes, i když na něm masivní krvácení do mozku a dlouhodobé kóma nechalo stopy například v podobě obtížné mluvy, je téměř samostatný. A co víc. S pomocí sestry si dokonce našel práci! "Nemohl jsem žít jen z invalidního důchodu, který je 4179 korun. Začal jsem pomáhat v lékárně, kde zadávám údaje do počítače. Ale v budoucnu bych se rád vrátil k mé profesi. Jsem zedník a práce mě moc bavila," dodává Vladimír a na svět se zase směje.