Tady je fakt hnusně (míněno podnebí)
Český Honza se vydal pěšky napříč Českou Sibiří. Že je kraj mezi Táborem a Voticemi opravdu krutý, poznal na vlastní kůži
Jsou zimy, kdy tu díky množství sněhu zajíci okusují koruny stromů. Zima poráží podzim i jaro na celé čáře. Česká Sibiř. Kraj mezi Voticemi a Táborem. Asi nejdrsnější oblast v Čechách, pomineme-li vrcholky hor. Nemrznou zřejmě pouze rytíři ukrytí v útrobách Blaníku. Náledí není snad jen v létě. Co takhle se tudy projít? Cestou necestou, přesněji řečeno ledovkou. Dvacet hodin převážně klouzání. Kvůli tomu v nohách za ten čas pouhých 33 kilometrů. Díky za každý krok, při kterém člověk neupadne. Hrozba umrznutí při odpočinku pod železničním viaduktem. Jsou chvíle, kdy nepomůže ani rum, a to je co říct. Zlatá cesta kolem světa za 99 dní. Nultý kilometr. 8 hodin. Příjezd do Louňovic pod Blaníkem. Nákup železných zásob v místní Jednotě. Šest housek, kus šunkového salámu a vysočiny, půllitrovka rumu a flaška vody. Počasí, jak jinak, nevlídné. Tři stupně nad nulou, poprašek sněhu, nad okolními vrcholky mlha. Vybavení: kromě obvyklých věcí, jako jsou kalhoty, boty či bunda, ještě náhradní teplé spodní prádlo, krokoměr, kompas, mapa, čelová svítilna. Prvním cílem je Velký Blaník. Ze dvou možností volba cesty pro zdatné turisty. Jediný živý tvor veverka. Blaničtí rytíři spí. Asi tedy ještě není nejhůř. Za komunistů se vyprávěl fór, že vojsko už jednou vytáhlo a v Praze potkalo Štrougala. Ten dal svatému Václavovi přečíst teze šestnáctého sjezdu strany, načež slavný vůdce prohlásil, že bojovníci se mohou znovu uložit ke spánku, neboť bude ještě mnohem hůř. Na úpatí hory na zemi deska s nápisem: Zde Václav Klaus zanechal stopu: „Rytíři! Hrrr na Evropu!“ Pátý kilometr. 10.20 hodin. Absolvována pouť na pověstmi opředenou horu a zpět do vsi. Tělo tuž Vlasti služ zní heslo místního testu terénní zdatnosti. První rána do sebevědomí chodce. Jeho čas chůze zpět dolů (!) odpovídal podle tabulky na rozhledně na vrcholku kopce času výstupu osmdesátiletého kmeta směrem nahoru (!). Možná neměl během cesty tolik kouřit. V Louňovicích již sympaticky od devíti ráno otevřena restaurace Pod Blaníkem, avšak vzhledem k počínající časové tísni zůstává nevyužita. Desátý kilometr. 11.40 hodin. Obec Zvěstov. Cesta vede po silničce, příjemná změna oproti předchozímu klouzavému výstupu. Během chůze předčasně zkonzumována polovina železné zásoby jídla. Kromě pěti srnek ani náznak života. Všechny domy připojené na plyn, někteří podle kouře z komína přešli zpět na tuhá paliva. Při těch cenách není divu. Téměř každá zahrada obsahuje zazimovaný bazén. Dvanáctý kilometr. 12.30 hodin. Odlochovice jsou naproti tomu neobyčejně živou vsí. Chodec potkává deset lidí a čtyři automobily. S tím však nekoresponduje otevírací doba místních podniků. Obchod zavírá v jedenáct dopoledne, hospoda otevírá až od šesti odpoledne. Velký ústav sociální péče. Jedna z klientek radí bezchybně cestu dál. Místní muž povídá, že v ústavu žijí hlavně potomci "inženýrů a doktorů" a je o ně dobře postaráno, žádné velké pokoje, ale chráněné bydlení po jednom či po dvou. Poté vysvětluje, že neoficiální název kraje Česká Sibiř, který má kořeny v díle spisovatele Jana Herbena, je zaviněn odkrytím krajiny a tím bezpřekážkovým prouděním studených a silných západních větrů ve spojení s tím, že to tady je "jediná pořádná pahorkatina mezi Krkonošema a Šumavou, takže to tady padá". Sněhu sice zatím není moc, ale fouká to zde pořádně a nekonečné pláně tvrdí muziku. Šestnáctý kilometr. 14.00 hodin. V Jiřeticích přestávka a doplnění železných zásob salámu a housek. Ve frontě ve smíšeném zboží asi desetiletý kluk podroben prodavačkou výslechu, proč zase není ve škole a jestli mu tentokrát dali doma na mléko, cigarety, bonbóny a klobásy peníze. Po ukázání tisícikoruny obsloužen. Osmnáctý kilometr. 15.10 hodin. Významná událost. Po téměř třech hodinách opět spatřen automobil, v Chlístově. Poté dokonce i malý traktůrek, kterým manželé vezou tři vánoční stromky ze svého lesa. Dalo prý fušku nějaké slušné najít. Nemohou přijít na jméno Rakušanům, kteří o kus dál těží dřevo ve velkém pomocí strojů s pásy místo kol. Žádní dřevorubci. Pěkně to fouká, cesta už dávno začala být samý led, teplota kolem nuly. Dvaadvacátý kilometr. 17.00 hodin. Centrum České Sibiře, Miličín. I chodníky ve městečku tvoří souvislá ledová krusta. Neposypaná. Místní po tom normálně chodí, jsou zvyklí. Paní povídá, že v zimě tu bývá nafoukaného tolik sněhu, že nestačí normální pluhy, ale musí přijet frézy. V hospodě U dvou javorů mají skvělého španělského ptáčka a šéfová Renata říká, že manželovi to tady nestačí, a tak se chystá vyrazit na opravdovou ruskou Sibiř. Pak se rozvine debata, že na vesnici je oproti anonymnímu městu daleko víc vidět, kdo je notorik. Vzpomíná se na maníka, který si po pár pivech skočil domů pro sekyru a předváděl vraha Brůnu z dílu seriálu o majoru Zemanovi nazvaného Studna, ale dobře to dopadlo. Mladík Roman se chlubí, jak na festivalu v Hošticích vyhrál soudek piva pro návštěvníka, který přijel z největší dálky. Nahlásil, že je ze Sibiře. Když se provalilo, že jde o kraj mezi Voticemi a Táborem, byli na něj naštvaní, ale udobřil si všechny, jakmile dal odměnu do placu. Dušana zase štvaly narážky na jeho slovenský původ, a tak všude rozhlásil, že je Lotyš, a ukazoval fotku z natáčení filmového hororu, při němž dělal ochranku. Je na ní otevřený hrob se zbytky mrtvoly. Tvrdil, že takhle vyhrabali babičku, protože jí zapomněli sundat zlatý prsten. Hodně lidí mu to věřilo. Řeč se stočí i na chataře, který prodal žigulíka a za utržený peníz pozval dva místní kamarády do nevěstince v Táboře, ale k sexu se dostal jen jeden, jenž se zamiloval do dívky u tyče tak, že nemohl pít. Zbylí dva všechno prolili hrdlem a místo slečny v separé byli vyhozeni. Šestadvacátý kilometr. 01.00 hodin. Polní cesta do Mezna je jeden hrbolatý led. Pro vrstvu namrzlého sněhu se ani nedá jít vedle ní. Snad pomůže odpočinek pod železničním viaduktem. Nechybí moc, aby cestovatel po krátkém spánku umrzl. Na řadu přichází tekutá železná zásoba, rum. Není nic platná, i když se tomu nechce věřit. Všechno se stává otázkou vůle. Třiatřicátý kilometr. 04.20 hodin. Hledání trochy tepla na nádraží v Sudoměřicích u Tábora přeruší příjezd zpožděného vlaku do Prahy. Lákadlo, kterému nelze odolat. Uvědomit si, že Česká Sibiř vlastně končí právě tady, je otázkou několika vteřin. Výpravčí soupravu na chvilku pozdrží, aby mohla být zakoupena jízdenka bez přirážky.
Délka cesty podle krokoměru: 50 557 kroků, tedy 33 kilometrů Celkový čas: 20 hodin, 20 minut Čistý čas chůze: 14 hodin Průměrná rychlost: 2,4 kilometru v hodině Počasí: 0 až 3 stupně Celsia, pošmourno, náledí, vítr Spotřebovaná potrava: 30 dkg šunkového salámu, 20 dkg vysočiny, 8 housek, španělský ptáček s rýží Nápoje: 1,5 litru vody, 3 piva, 1 dcl rumu.