Bestie útočí

Loď se potápí v bouřce u australského pobřeží. Rybář Ray a jeho kolega Dennis se zuby nehty drží trosek plovoucích po hladině. Jejich přítelkyně Linda plave vedle v záchranném kruhu. Najednou Dennis zmizí pod hladinou. Když se vynoří, kolem něj doslova vře voda zbarvená krví. Příšerně řve bolestí - žralok se mu zakousl do nohou. Stačí ještě zakřičet na Raye, ať zachrání Lindu, a statečně se vrhne žralokovi, který se znovu chystá zaútočit, do cesty. Ozve se jen šílené zasténání a Dennis navždy mizí ze světa. Ta bestie pak útočí na Lindu a jedním škubnutím prorve její tělo záchranným kruhem. "Hádejte, jaký měli ti dva v úmrtních listech zapsán způsob smrti - utonutí," vypráví s bolestí v hlase nejproslulejší žijící lovec velkých bílých žraloků Vic Hislop (53). Tento muž odhalil nebezpečné spiknutí: australská vláda ve spolupráci s organizacemi na ochranu zvířat úmyslně zatajuje počet lidských obětí žraloků. "Američané, Australané, Evropané - každou chvíli na australských plážích usmrtí žraloci nějakého člověka. Jsem si jist, že ročně mají »vládci moří« na svědomí nejméně stovku lidí. Jejich těla se nikdy nenajdou," říká Hislop. Úřady podle něj úmyslně snižují počet obětí, aby turisté neměli strach do Austrálie jezdit. "To by byla pro domácí ekonomiku katastrofa," tvrdí exkluzivně pro Blesk světoznámý lovec. Austrálie oficiálně přiznává, že se v letech 1992-1999 na místním pobřeží utopilo 88 turistů z 12 zemí. "Ať nám nepletou hlavy, že se všichni utopili. Navíc každou chvíli oceán vyplaví kousky lidských těl, ty ale do svých statistik odmítají zapsat," zlobí se Vic. "Za pozůstalými obětí pak posílají zvláštní tým, který zadarmo nabízí psycho-poradenství. Těm ubožákům tak vypláchnou mozek, že uvěří, že se člen jejich rodiny utopil." Vic je dobrodruh, který se do povědomí celého světa zapsal v roce 1985, když ulovil největšího žraloka historie. Zubatá bestie měřila téměř sedm metrů a vážila 2,5 tuny. Poté, co strávil desítky let na moři lovením žraloků a pozorováním jejich chování, si je jist, že tito dravci pořádají na lidi v moři doslova hony. "Svou oběť si vystopují, mazaně uloví a s požitkem ji roztrhají na kusy," rozvíjí své teorie. "Byl jsem povolán do Hongkongu. Tam řádil žralok, který během jednoho roku sežral 23 lidí. Vyloženě si na plážích vybíral osamocené plavce a pohrával si s nimi.U Natalu v Jižní Africe jsme chytili velkého bílého žraloka. Když jsme ho kuchali, měl ještě v útrobách části lidského těla, pár nohou i se sandály," vzpomíná. Za posledních několik měsíců byli před četnými svědkyni napadeni žraloky a zabiti hned čtyři plavci. "Je to nezvyklé a nikdo si na podobnou četnost útoků nepamatuje," říká John West, který pro vládu sleduje a mapuje útoky žraloků. Světoznámý lovec žraloků Vic na to ihned má odpověď. "To není ale jen problém Austrálie. Za prvé: žraloci se najednou objevují tak blízko pobřeží proto, neboť jim rybáři vychytali v moři všechnu přirozenou potravu. Za druhé za to mohou filmaři. Ti se pomazaní krví spouštějí v klecích do hloubky a žraloky na sebe lákají, aby si natočili krásné záběry, jak zubatá bestie krvelačně útočí na člověka. Tvrdím, že takové lidi by měli hned zavřít. Ti dělají ze žraloků zabijáky." Vica teď, když si ochranáři »vydupali« zákon na ochranu žraloků, čekají těžké časy. Když ho úřady chytnou, jak zabíjí žraloka, dostane velkou pokutu a může jít až na dva roky do vězení. "Nedávno jsme chtěl zabít žraloka, který přímo před zraky čtyř dětí roztrhal jejich matku. Zabránili mi v tom tak, že si na mne vymysleli falešná obvinění. Napadl jsem prý důstojníka, tak mne zavřeli do basy a já nemohl nikam jet," říká Vic. Co teď bude? Vždyť lidé si nebezpečí, které jim hrozí, stále neuvědomují a ještě dnes si někteří myslí, že mohou mít žraloka ve vaně jako domácího mazlíčka."