Pes, poslední naděje člověka

Začínají tam, kde už lidské síly ani technika nestačí. Často bývají poslední nadějí člověka v tísni. Pomoc u nich hledají policisté i hasiči. Psi záchranáři, nesmí se bát, nechat se rozptylovat vůněmi, hlukem, jinými psy, prostředím. Jejich cenu nelze ničím vyvážit. Se svým pánem musí být jedna duše. V sázce jsou životy lidí. Výcvik záchranných psů začíná od štěněte, nekončí nikdy. Při živelných katastrofách, zemětřeseních, sesuvech půdy nebo zřícení domů v mnohdy nebezpečném terénu hledají jiskru života v ohrožení. O to smutnější je fakt, že své psy - pomocníky cvičí majitelé z dobré vůle a na své náklady. Zvířený prach, hromady sutin, mezi rozdrcenými cihlami bezvládně visí lidská ruka. V nejtemnějším zákoutí areálu cukrovaru v Kostelci nad Labem se ozývá naléhavý psí štěkot. Není agresivní, snaží se něco sdělit. Záchranný pes německý ovčák právě našel ženu zraněnou pod zborcenými zdmi. Přichází k němu jeho panička, Eva Ištvánková, psa pochválí, odmění, zraněná žena vstane a opráší ze sebe omítku. Trénink psů záchranářů je v plném proudu. Až se zvířata dostanou na vrchol, budou schopna hledat v lavinách, ve vodě, sutinách zřícených staveb. Dokáží třeba najít živého i mrtvého člověka ležícího v desetimetrové hloubce pod vodou nebo odtáhnout člun ke břehu. Ne každý pes je ale schopný stát se záchranářem. "Na plemenu vůbec nezáleží. Dobrý může být čistokrevný vlčák i voříšek. Musí ale mít dobrou fyzičku, nesmí být agresivní, bát se střelby, nevšímá si ostatních psů," vysvětluje Eva Ištvánková ze Záchranné brigády pražských kynologů. Psí trénink není žádná procházka růžovou zahradou. Protože hledají v náročném terénu, musí být obratní i schopni uběhnout najednou dvacet kilometrů. Svého pána poslouchají na slovo, musí na něj čekat na opuštěném místě i několik hodin bez hnutí. "Pes musí být imunní i proti jídlu, protože když spadne dům, nesmí se nechat zlákat," tvrdí cvičitel Bronislav Přibyl. Na ploše zbořeniště o rozloze přes sto metrů čtverečných musí pes při zkouškách najít za burácení ohňostrojů mnohdy až pět osob ukrytých v troskách. Opravdový záchranář dokáže svému pánovi sdělit i to, jestli nalezená osoba ještě žije. "Když zvíře najde živého člověka, štěká. Pokud už je mrtvý, musí to označit jinak, třeba hrabáním, nebo že si lehne," popisuje majitelka labradorky Báry, Jana Černá. Se svým psem pomáhala vloni pátrat při hledání dvouletého chlapce Vítka Kalouska, který odešel se svou jezevčicí, nebo při zřícení jednoho z domů v Praze-Žižkově, ve kterém před pěti lety našla mrtvého člověka. Jak se pes učí rozlišit pach mrtvoly? "Kupujeme speciální tablety napuštěné mrtvolným pachem. Jsou velmi drahé, jedna vydrží asi čtrnáct dní. Někteří psi se ale tohoto pachu bojí," říká trenérka erdelteriéra Helena Klimčíková. Záchranná brigáda pražských kynologů své psy pravidelně trénuje již několik roků. Stále však musí hledat nová cvičiště, zbořeniny, jen těžce shání sponzorské dary. Prvním z úspěchů je nové cvičiště v Praze-Kunraticích, které dostali od této městské části a pražského magistrátu. "Díky starostce Ivaně Kabelové a radnímu Pavlu Klegovi máme tolik potřebné místo hlavně pro trénování obratnosti," řekla Eva Ištvánková. Psi ale potřebují terény zbořenin měnit. Jejich dobrý výcvik zvyšuje mnohdy poslední naději na záchranu. Na záchranu ztracených dětí, starých lidí nebo zasypaných obětí katastrof. Lidem nezbývá než doufat, že v České republice bude stále dost dobrovolníků ochotných investovat čas, peníze i sílu svých miláčků, aby je mohli připravit na pomoc jiným.