Farmu hlídají lamy

Stavení s rozlehlým hospodářstvím při vjezdu do Hory Sv. Kateřiny na Mostecku nelze přehlédnout. V ohradě u silnice se pase uherský rohatý skot, kamerunské kozy či cápové ovce, připomínající čerty. Polodivoké slovinské prase budí respekt velikostí i svými kly. Pohled do svahu na dva arabské koně pak zcela neomylně ztvrzuje výjimečnost rodinné farmy Petra Pakosty (65). "A to není všechno," směje se hospodář, který si libuje v chovu exotů: "Farmu střeží lamy!" "Svoje teritorium hlídají lépe než psi. Koho neznají, toho nepustí," tvrdí muž s vikingským plnovousem. "Když sem někdo cizí vleze, tak ho proženou. Nekousnou, ale narážejí tělem. A plivou," pokračuje ve výčtu hlídacích vlastností zvířat. Přiznává, že občas pověstnému plivanci nestačí uhnout ani on sám. V živočišné říši na farmě, kam s povolením hospodáře zamíří občas i náhodní turisté s dětmi, převládá ale padesátihlavé stádo ovcí šumavských a jejich kříženců, kachny a husy. Ve výčtu zvířat nesmí chybět ani pět psů. "Dva jsou syna, služební. Ostatní nalezenci," podotýká farmář s tím, že nelze zapomenout na kočky, andulku která sem přilétla bůhvíodkud, a želvu, kterou našli osamělou na silnici. "A zakrslý králík," uzavírá výčet zvířat farmář. Zvířata ovšem Pakostům připraví občas i horké chvilky. "Stádo krav nám uteklo do Německa. Volali nám odtamtud," začal vyprávět hospodář s tím, že jedné se tam zvlášť zalíbilo a syn ji musel od sousedů dost dobrodružně nahánět přes hraniční potok zpět. "O ovcích jsem se jednou vůbec nedozvěděl, že se tam byly napást. Vrátily se stejnou cestou. Do Německa se šly jednou podívat i lamy, když kdosi nezavřel oplocení. Naštěstí je pozdrželi ve dvoře jedné fabriky, kde jsme si je převzali," prozrazuje farmář. S péčí o rozsáhlé hospodářství pomáhá manželka Hana a tři synové - Petr, Lukáš a Jakub. "Makáme všichni," říká s pokrčením ramen nejstarší syn Petr, který jako samozřejmost bere, že na farmě se vstává v pět. Pak jde podojit kozy a zkontrolovat ostatní zvířata. Pak jdou všichni do práce! Manželka hospodáře dojíždí na litvínovskou polikliniku, kde pracuje jako sestra. Syn Petr je celník, jeho bratři Lukáš a Petr pracují pod obecním úřadem v Hoře Sv. Kateřiny. Petr Pakosta senior v obci působí jako neuvolněný místostarosta. "Je to takový můj druhý koníček," tvrdí a se smíchem dodává: "A každou neděli zvoním poledne v místním kostele v Hoře Sv. Kateřiny." Dovolenou neměl nikdo z hospodářovy rodiny ani nepamatuje. "Dovolené padnou na seno a slámu. Musíme nadělat až šest set metráků," povzdechl si Petr junior a pousmál se nadnesené představě případného odchodu za nevěstou. " Kluci mají roční a tříletou výpovědní lhůtu," podotýká k tomu Pakosta starší. "Nebo ať ji přivedou sem. Třeba bude mít pracovitost ještě v genech," míní hospodář ze staré školy. Když se Petr Pakosta vrátí k tématu farmaření, tvrdí: "Je to spíš záliba než obživa. Živí nás to částečně. Vajíčka, mléko, maso máme vlastní," netajil farmář, původní profesí horník. Do českého pohraničí přišel na umístěnku z východních Čech po vystudování ostravské báňské školy v šedesátých letech. Svoji farmu budoval postupně. Za nic na světě by ale neměnil - a ani nikdo z rodiny.