Makakové: Sedím ve vodě a je mi dobře

Národní park Jigokudani leží v zalesněném pohoří přibližně ve středu Japonska. Nejkrásnější je tam údolí, kterým protéká řeka Yokoku. Proslavily ho červenolící opice - makakové japonští. Pohled na nádhernou zimní scenerii a bublající horké jezero, obklopené strmými útesy a hustým lesem, sem láká tisíce návštěvníků. I když je zem víc než čtyři měsíce v roce pod sněhem. Lidé obdivují právě makaky, kterým nevadí ani to, že se k potravě někdy musí prohrabat vrstvou sněhu, silnou až 1,5 metru.

Typickým znakem makaků je červená hlava i uši, dlouhé paže i dolní končetiny a tmavohnědé oči. Měří 50 až 75 centimetrů a vážit mohou až 11 kilogramů.

Vlastní pravidla
Makakové jsou vynalézaví a odvážní. V tlupách mají přísnou hierarchii, od vůdců přes služebníky až po obyčejné členy. Postoupit výš je velmi obtížné. Vůdce například musí projít mnoha souboji, které se mohou táhnout i léta. Mladí samci ve věku zhruba jednoho roku tlupu opouštějí a sdružují se do výhradně samčích skupin. Svou 'opičí pubertu' tráví většinou šplháním po stromech. Po určité době se každý z nich připojí k nějaké jiné tlupě, nikdy ale k té původní.

Skupiny makaků jsou neustále v pohybu, na bezpečnost dbají v čele tlupy i na jejím konci samci. Když se opice rozhodnou přenocovat, samci vytvoří kruh. Samice s mláďaty spí uvnitř a jsou v bezpečí.

Bezpečný odstup
Pokud se rozhodnete pozorovat makaky při jejich koupání, musíte dodržovat základní pravidlo - nikdy se jim nedívejte přímo do očí. Upřený pohled v nich může vyprovokovat agresivitu. Mohou ho totiž pochopit jako pokus o narušení svého území.