Kvůli rakovině přišla o nohu! Rakušanka (17) popisuje hrůzu, kterou zažila
Mladá Rakušanka před pár dny oslavila teprve sedmnácté narozeniny, za sebou už má ale hodně trápení. Před rokem ji začalo bolet koleno. Lékaři později zjistili, že má rakovinu. Kvůli zhoubnému nádoru studentka přišla o část levé nohy.
Studentka Deborah Imwinkelried (17) z rakouského Obergestelnu prožila hotové peklo. Loni v květnu jí začalo bolet levé koleno. Bolest se postupem času stala nesnesitelnou, tak šla k lékaři. Ten si myslel, že jde jen o hematom, tak dívce předepsal mast a poslal ji domů.
Jenže Deborah trpěla čím dál tím více. Když šla k lékaři podruhé, na koleni měla bouli velikosti pěsti. Doktor jí odebral kus tkáně a poslal ji na prozkoumání. Další návštěva nemocnice v Bernu, která proběhla 8. září, jí změnila život. Diagnóza lékaře byla pro ni i její rodinu šokující - rakovina! "Doktor ve fakultní nemocnici mi řekl, že mám zhoubný nádor kosti," vyprávěla dívka rakouskému serveru Blick.ch.
Drsné chemoterapie
"Deborah musela hned zůstat v nemocnici. Pro všechny to byl šok. U nás v rodině nikdy nikdo rakovinu neměl," řekla matka nemocné studentky Lydia (49). Ona, dívčin otec Werner (52), její přítel Patrick (21) a sestry Angela (27) a Romina se u její postele střídali a byli jí hlavně psychickou podporou v té nejtěžší době.
Následovalo sedm týdnů chemoterapie. "Vypadaly mi vlasy, měla jsem horečku, bylo mi zle. Vše, co jsem snědla, šlo hned ven. Při výšce 170 centimetrů jsem zhubla na 44 kilogramů. Přibrala jsem pak díky nitrožilní výživě," vzpomíná na hrůzné okamžiky Deborah.
Na konci loňského listopadu se vyplnila její největší noční můra. "Lékaři mi oznámili, že mi budou muset amputovat nohu. Máma mě držela, obě jsme plakaly. Křičela jsem: Nechci, aby mi uřízli nohu! Nemohla jsem pochopit, proč se to děje zrovna mně," popisuje, jak se cítila pooznámení strašlivé zprávy.
Matka je na dceru pyšná
O deset dní později, 9. prosince, jí doktoři amputovali levou nohu těsně nad kolenem. "Nemohla jsem se na protézu ani podívat," vzpomíná na první pocity po operaci statečná dívka. "Protézu ale nesmím nosit moc často kvůli tlakovým bodům," vysvětluje Deborah.
Její matka jen kroutí hlavou. "Všechny nás překvapilo, jak je silná, jak dobře se s tím vyrovnává!" chválí dceru.
Deborah těsně před onemocněním udělala přijímačky na obor hotelnictví a gastronomie. Do školy sice nastoupit kvůli léčbě nemohla, drží jí tam ale stále místo. "Za to jsem jim moc vděčná," říká dívka.
Zatím pomáhá sestře Angele v restauraci, po které se pohybuje o berlích. "Je velmi soběstačná," opět chválí dceru pyšná matka.
Přítel je její velkou oporou
"Všechny dárky a telefonáty od rodiny a známých mi udělaly obrovskou radost. Největší oporou je pro mě přítel Patrick," svěřuje se Deborah. Začalali spolu randit teprve pět měsíců předtím, než dívka onemocněla, a mladík stále stojí po boku své přítelkyně.
"Samozřejmě jsou i ošklivé momenty. Například když lidé přecházejí ulici, jen aby mě nemuseli minout, nebo na protézu zírají. To je velmi nepříjemné," popisuje Deborah.
Drahá záležitost
"Mrzí mě, že pojišťovna neplatí vše. Ze své kapsy jsme museli pořídit speciální záchod i sprchu a ani cesty k lékaři do nemocnice do Bernu nejsou levné. Zaplatili nám ale paruku a snad uhradí i protézu," doufá matka nemocné dívky.
Letos 9. února byla Deborah na odebrání tkáně z levé plíce, čeká ji to samé i u pravé. Lékaři budou zjišťovat, zda má metastáze. Dívku čeká ještě pár terapií. A pokud se u ní rakovina neobjeví do pěti let, bude považována za zdravou. A Deborah i její rodina pevně věří, že zákeřnou nemoc porazí.
unas by ti nekdy zaplatili porizeni speciálního záchodu a sprchy? Kdy a kdo? To urcite stoji aspon 20 tisic Franku. Cestu do nemocnice ti taky nikdo nehradil aspon ja jsem za komunismu na cestu do prazske vojenske z Brna nedostala ani haler. Uz uhrazeni paruky, ktere ta svycarka dostala je na nase pomery nadstandartni ukon...