Další ruský nátlak na Kyjev: Proč duma vyzývá Putina k uznání povstaleckých republik?

Putin reagoval, že samozvanou Doněckou ani Luhanskou lidovou republiku zatím neuzná. Zřejmě však tuto možnost bude držet jako vyjednávací nástroj při vyjednávání se Západem, po němž požaduje bezpečnostní záruky – zejména nerozšiřování NATO.

Hlasování v dumě (351 pro, 16 proti, 1 se zdržel) bylo manévrem inscenovaným právě v den, kdy Putin ohlásil „částečné“ stažení ruských vojsk od ukrajinských hranic. Konflikt na Donbase Rusko využívá od roku 2014, aby odvrátilo pozornost od své anexe Krymu i jako součást své strategie usilující o udržení určité kontroly nad geopolitickou budoucností Ukrajiny.

Spory o Minskou dohodu

Příměří dohodnuté v Minsku roku 2015 přineslo oficiální plán, kterak obě území pod kontrolou povstalců začlenit zpátky do ukrajinského státu; jenže jim minská dohoda rovněž dává veto k zahraniční politice celé Ukrajiny, včetně otázky členství v NATO, jež Putina trápí nejvíc.

Dohodu ovšem podrývají porušení příměří, neshody o načasování konkrétních kroků i rostoucí přesvědčení na ukrajinské straně, že byl Kyjev k podpisu dotlačen tak říkajíc s pistolí u hlavy.

Východ Ukrajiny: Za SSSR bylo líp, ale Rusko tady nechceme, vzpomínají rusky mluvící občané Donbasu

Po uznání nezávislosti separatistických republik volají zastánci tvrdých linií mezi ruskými vládními špičkami i jinými prominentními figurami, například šéfka propagandistické mediální sítě RT Margarita Simonjanová. Veřejné mínění však tak jasno nemá. Také by tento krok připravil Kreml o páky, které představují minské dohody.

„Ohledně možného uznání tzv. Doněcké a Luhanské lidové republiky chci připomenout neměnné stanovisko Ukrajiny: pokud se Rusko rozhodne je uznat, de facto i de iure opustí minské dohody, a to se všemi z toho vyplývajícími následky. Už jsme ohledně toho varovali naše partnery,“ komentoval usnesení dumy ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba.

O nezávislosti vypsali povstalečtí představitelé referenda v květnu 2014. V obou oblastech ohlásili drtivé vítězství: pro nezávislost 90 % v Doněcku a 96 % v Luhansku, při sedmdesátiprocentní účasti. Kyjev i západní země plebiscity neuznaly pro četné nesrovnalosti. „V Moskvě respektujeme vůli lidu Doněcké a Luhanské oblasti a počítáme s praktickou aplikací výsledku referenda civilizovaným způsobem, bez opakování násilí a skrze dialog,“ reagoval naopak Kreml.

Jak tehdy připomněl Guardian, sporná byla i samotná otázka v referendech: Lidé se totiž měli vyjádřit, zda si přejí, či nepřejí nezávislost lidové republiky. Jenže do dvou hodin od vyhlášení výsledků vůdci obou regionů požádali o připojení k Rusku a vysmáli se všemu, co voličům před hlasováním slibovali.

Rusko tyto žádosti nevyslyšelo, ani zatím neuznalo nezávislost samozvaných států. Využívá je však jinak. Podle bývalého separatistického vůdce Alexandra Chodakovského, který pak odešel do Ruska, zajišťovaly ruské dotace 60 % rozpočtu Doněcké lidové republiky. 

A v dubnu 2019 Putin schválil zákon, který nabízí občanství milionům Ukrajinců z Donbasu. Provokativní rozhodnutí učinil pouhé tři dny poté, co ukrajinské prezidentské volby vyhrál Volodymyr Zelenskyj. Předtím v kampani hlásil, že bude usilovat o kompromis se separatisty, sázel na unavenost voličů s vleklou občanskou válkou - na rozdíl od tehdy obhajujícího prezidenta Petra Porošenka, který zastával tvrdý přístup vůči povstalcům i Rusku, jež je podporuje.

„Ještě víc to zkomplikuje status těch teritorií. Úmyslem je co nejdřív donutit Zelenského k jednáním,“ komentoval tehdy pro Guardian politolog Carnegieho nadace Balázs Jarábik. Od té doby Rusko vydalo donbaským Ukrajincům přes 700 tisíc pasů, jak Moskva informovala.

Příklad války s Gruzií

Podobně Rusko poskytlo pasy obyvatelům separatistických území v Gruzii, tj. Abcházie a Jižní Osetie. Pak to v roce 2008 uvedlo jako důvod vojenské intervence – že chrání své občany před útlakem gruzínské vlády. Tyto dva regiony Rusko po skončení krátké války s Gruzií za samostatné státy uznalo, což učinily jen čtyři další státy světa.

Pokud by nyní uznalo i Luhansk a Doněck, Západ by to považoval za významnou eskalaci napětí. „Nehorázné narušení územní celistvosti a suverenity Ukrajiny,“ pronesl generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. „Volání ruské státní dumy po uznání okupovaných území Ukrajiny je otevřenou eskalací,“ prohlásil litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis. „Pokud to Kreml učiní, měly by následovat rychlé a rozhodné sankce.“

Napětí na Ukrajině: Může diplomacie zabránit válce? Tohle je pět možných scénářů

Možná jde o Putinovu snahu zachovat si tvář. Vyvoláním krize se mu zatím nepodařilo získat garance, že NATO nepřijme Ukrajinu či odstraní svou infrastrukturu ze zemí, které do aliance vstoupily po roce 1997. Sám prohlásil, že poslanci „následují veřejné mínění“, je však jasné, že úterní hlasování do velké míry řídil Kreml. Jak prezident poznamenal, částečné stažení vojáků od hranic se k hlasování přímo pojilo. A tak jednu formu nátlaku na Kyjev nahradila jiná.

Když jednání se Západem nikam nevedou, Putin vyhrožuje zničit status quo. Může to znamenat, že zvažuje k dosažení svých cílů i jiné cesty než válku – ale také to značí rostoucí neklid Kremlu.