„18 hodin pochodu o hladu.“ Dospělí i děti prchají před teroristy z Tálibánu

Žena s pěti dětmi se kryje před slunečním žárem u autobusové zastávky v Tatvanu, městě na březích Vanského jezera ve východním Turecku. Čekají na převaděče; dostal dopředu zaplaceno, že rodinu dostane do Istanbulu, ale už má dva dny zpoždění.

„Můj muž zemřel, když bojoval proti Tálibánu v Ghazní. Jsou tam teď zuřivé bitvy. Vydali jsme se horskou cestou do Íránu. Na hranici nás zastavili turečtí vojáci, ale nechali nás jít,“ popisuje vdova reportérům Guardianu. „Šlapali jsme celé dny… Dětem už začíná být zle.“ Na cestě už je 28 dní.

Zatím je těžké předvídat, zda se zvedne mohutná vlna uprchlíků do zahraničí. Od ledna ale ze svých domovů v Afghánistánu podle OSN uprchlo na 270 tisíc lidí, většinou zatím hledali útočiště ve vlasti – ale takových už tam je dohromady na 3,5 milionu.

Turecko staví zeď proti migrantům

Reportéři Guardianu za dvě noci napočítali na 1900 lidí, kteří překročili hranici z Íránu do Turecka. Organizují se zhruba do třicetičlenných skupin. Většinou vypadají jako Afghánci, ale toutéž trasou chodí migranti z Pákistánu, Bangladéše i samotného Íránu, kteří prchají před bídou i jinými hrozbami.

U hranice čekají na signál, že je vzduch čistý, pohraničníci nikde. Z turecké vesnice Yukarıtulgalı tři čtvrtě kilometru daleko jim spojka mává baterkou.

Na sociálních sítích se šíří videa, fotky a zprávy, kterak na hranici čeká dlouhatánská fronta. Turecké ministerstvo vnitra uklidňuje, že nejde o čerstvou vlnu uprchlíků a že všichni se do Turecka nedostanou. Z 90 % už prý je hotová nová zeď na hranici s Irákem a Íránem, vybavená strážními věžemi, reflektory a bezdrátovými čidly. „Až bude projekt kompletní, zabrání terorismu, nelegálním přechodům hranic, pašování i přeshraničním zločinům,“ ujišťuje mluvčí ministerstva.

„Každé léto prudce vzrůstají počty lidí, kteří překračují hranici z Íránu do provincie Van. Častokrát jde o Afghánce, kteří už nedokumentovaní žijí v Pákistánu a Íránu. Ale teď možná sledujeme nový příliv, díky odchodu amerických vojsk,“ konstatuje Mahmut Kaçan, vanský právník zaměřený na otázky imigrace a azylu. „Afghánci tady skončí v nejistotě, nemají ani základní lidská práva.“

Turecko hostí ze všech zemí na světě nejvíc uprchlíků, asi čtyři miliony. Vedle 3,7 milionů lidí ze sousední, válkou rozvrácené Sýrie jsou Afghánci druhou největší skupinou.

U tatvánské dálnice na pobřeží slaného jezera obědvá čtveřice mladých Afghánců a jejich pákistánský souputník, tváře spálené po dnech pochodu na slunci. Podělili se o chleba, rajčata a sladkou halvu. „Tálibán se mě snažil rekrutovat,“ popisuje jeden z nich reportérům Guardianu; jméno nesděluje. „Nemohli jsme zůstat. Chceme jen žít v míru, bez války.“

V Afghánistánu už USA neválčí, ale věznici pro teroristy nezavírají. Takhle dnes vypadá Guantánamo

Mnozí stráví na cestě spoustu času, a stejně jim to k ničemu není. Strhaná Zebah Gulová se se svými osmi dětmi dostala z Afghánistánu až k turecké hranici, kde je však zadržela íránská policie. Po šesti měsících jsou teď zpátky v Afghánistánu, zatím v tranzitním centru v Herátu.

„Naše vesnice byla obklíčená Tálibánem a vládními vojsky. Letecké údery i střelba mezi oběma stranami byla na denním pořádku,“ popisuje pro Guardian pětatřicetiletá matka. „Afghánistán není dobré místo k životu – je tam válka, bezpečnostní situace není dobrá.“

S převaděčem se dohodli na částce v přepočtu přes 14 tisíc korun za každou osobu, pokud se přechod hranic povede. Doufali, že se v Íránu moc nezdrží, neboť tam se teď kvůli americkým sankcím a pandemii koronaviru práce shání špatně. Chtěli pokračovat kamkoliv do Turecka. Jenže pokus skupině zarazili íránští pohraničníci. Prchal s nimi i její manžel, do té doby farmář. Jako jediný policistům uprchl.

Nelegální práci ztratil po udání

Podobně dopadli Hafízulláh se Šáístou a dvěma malými dětmi. „Jeden den jsme šli i 18 hodin bez jídla, abychom se dostali do Íránu. Děti plakaly, já se ženou jsme se děsili, že nás zastřelí policajti,“ popisuje muž, který v afghánské provincii Tachár nemohl najít práci. V Teheránu se mu to načas povedlo, nelegálně pomáhal v obchodu za 55 korun na den. Dlouho to nevydrželo, předpokládá, že ho někdo nahlásil úřadům. A tak jsou s rodinou zpátky v Afghánistánu, v tranzitním centru.

Ti ještě dopadli relativně dobře. Cesta na západ bývá nebezpečná i pro mladé muže, natož pro děti či ženy (těm navíc hrozí sexuální násilí ze strany pašeráků i „spolucestujících“). Často riskují – dvanáct lidí se zabilo, když se na dálnici převrátil převaděčův minibus, na Vanském jezeře se zase převrátila loď, která pro bídný technický stav vůbec neměla vyplouvat. Utopilo se 60 lidí.

Další zase mohou padnout do spárů vyděračům. „Víme o mnohých Afgháncích, které vězní kvůli výkupnému,“ říká pro Guardian Nick Bishop z Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). „Například jedna sedmnáctičlenná rodina prodala všechny svoje majetky, přestěhovala se do Íránu s cílem přejít do Turecka… A pak je vydírali o dvacet tisíc dolarů (434 tisíc Kč). Museli shromáždit ty peníze – neskutečnou sumu – a pak byli předáni íránským úřadům.

Rekordní oběti v Afghánistánu

OSN konstatuje, že za první polovinu letošního roku zemřel kvůli bojům skoro rekordní počet afghánských civilistů. Víc než polovina z toho počtu, 783 mrtvých (plus 1609 raněných) připadá na květen a červen. K 1. květnu se totiž začali plně stahovat vojáci USA a NATO, což Tálibánu (a dalším extremistům) otevřelo nové možnosti, jak uvádí Guardian. Radikální islamisté ovládli asi polovinu distriktů a provincií, respektive jejich hlavních měst. Někde i bez boje, afghánští vojáci bez letecké podpory Američanů nezřídka prchali či se vzdávali.

Čtvrtinu civilních obětí má na svědomí vládní armáda a její spojenci, skoro dvě třetiny pak Tálibán a další povstalci. Zbytek nelze určit. Každý třetí zabitý civilista přišel o život kvůli improvizované nástražné výbušnině.

Odchod vojsk NATO z Afghánistánu: Ani 20 let války nestačilo na potlačení Tálibánu. Opět útočí

Podle OSN se zatím bojuje hlavně na afghánském venkově. Pokud by se konflikty přelily do měst, důsledky by byly katastrofální. Mnohé pokusy uprchnout nejspíš budou následovat.

„Lidé se snaží hledat nová řešení. Afghánci by rádi zůstali doma, jsou velmi vlastenečtí. Je to symptom širší ekonomicko-bezpečnostní dynamiky v zemi,“ uzavírá Bishop z IOM.

Tálibán postupuje

Islamistické hnutí Tálibán se v pondělí v Afghánistánu zmocnilo dalšího provinčního střediska, od pátku jich tak obsadilo už šest. Mluvčí politického vedení tohoto povstaleckého hnutí v neděli stanici Al-Džazíra řekl, že s afghánskou vládou nepanuje shoda na uzavření dohody o klidu zbraní.

Zřejmě nejvýznamnějším úspěchem je dobytí Kunduzu. Město, které má více než čtvrt milionu obyvatel, je pokládáno za bránu do severních provincií bohatých na nerostné suroviny a díky své poloze u hranic s Tádžikistánem je strategicky důležité. Mít pod kontrolou Kunduz tak znamená mít pod kontrolou i jednu z nejdůležitějších cest pro pašování afghánského opia a heroinu do Střední Asie a dál do Evropy, uvedla stanice BBC. Povstalci už město dobyli v letech 2015 a 2016, ale nedokázali je dlouhodobě udržet.

Mluvčí Pentagonu: Jsou to jejich lidé, které mají bránit

USA jsou podle mluvčího Pentagonu Johna Kirbyho vývojem událostí v Afghánistánu hluboce znepokojeny. Afghánské bezpečnostní složky jsou však schopné s povstalci bojovat, dodal mluvčí.

„Jsou to jejich vojenské síly, jsou to jejich provinční metropole, jejich lidé, které mají bránit, a ve finále to závisí na vůdcovství, které jsou ze sebe v tuto konkrétní chvíli ochotni vydat,“ uvedl Kirby. Na otázku, co může americká armáda podniknout v případě, že afghánské síly nebudou klást odpor, mluvčí odpověděl: „Nic moc.“

Podle koordinátora humanitární pomoci OSN Martina Griffithse bylo jen v červenci zabito nebo zraněno více než 1000 lidí při útocích v provinciích Hílmand, Kandahár a Herát. Griffiths nyní vyzval k ochraně civilního obyvatelstva v Afghánistánu. „Jsem kvůli zhoršující se situaci krajně znepokojen,“ uvedl zástupce OSN v Ženevě.