V Afghánistánu už USA neválčí, ale věznici pro teroristy nezavírají. Takhle dnes vypadá Guantánamo

Iráčan Našván at-Támir (60) je vězněm na základně skoro 15 let. Zadrželi ho v Turecku v říjnu 2006 pro podezření, že cestoval do Iráku „radit a asistovat“ teroristům sítě al-Káida. Až po sedmi letech byl formálně obžalován, že byl vysoce postaveným členem al-Káidy a odpovědným za útoky na americké vojáky v Afghánistánu. Za těch dalších sedm let se soudní proces moc daleko neposunul: Třikrát se změnil soudce, u obžalovaného se vystřídalo 20 obhájců a na druhé straně několik týmů žalobců. Takové výměny znamenají v praxi opakování a zdržování.

Támira nyní, od roku 2017, obhajuje Susan Henslerová. Stěžuje si, že proces nebere v potaz změny na globální scéně. „Guantánamo je jediné místo na světě, kde ještě zuří válka v Afghánistánu,“ řekla reportérovi Independentu, který mohl základnu včetně věznice navštívit. „Ten proces nefunguje. A dvacet let se vleče i proces s útoky z 11. září 2001. To, že se proces s mým klientem táhne sedm let, a přesto teď diskutujeme, jak začít zase od začátku, svědčí o tom, že to nefunguje.“

Po roce a půl bylo konečně zase veřejné slyšení. Přísahu skládal nový soudce. Celý tým obžaloby, obhajoby, soudní úředníci – plus několik novinářů – přiletěli na základnu jen na dva dny, aby se zúčastnili víceméně formality. Deník New York Times předloni odhadl, že i kvůli těmto cestám stojí každý jeden vězeň Guantánama americké daňové poplatníky 13 milionů dolarů ročně (283 mil. Kč).

Šikana vojenského tribunálu

V Támirově případu už se popsalo 40 tisíc stránek brífinků, přitom ještě samotný soudní proces nezačal. Stejně jako ten se strůjci útoků z 11. září. Ale zdejší kvazilegální strukturu Američané po těchto útocích nevybudovali se zřetelem na efektivitu. Procesy se tu vyhýbají americkému systému spravedlnosti, jde o speciální vojenský tribunál.

„Nemáme ani přístup k dokumentům a svědkům, které potřebujeme, abychom mohli prokázat špatné zacházení s vězni,“ stěžuje si také Tamírova obhájkyně.

Zavřou "peklo na zemi"? Rektální prohlídky i falešné popravy, to jsou největší skandály Guantánama

Věznění podezřelých z terorismu tu je v mnoha ohledech nezákonné: „Tajné převozy, výslechy v samovazbě, nucené krmení vězňů držících hladovku, mučení i chybějící řádný soudní proces. A nejde jen o čtyřicítku mužů nadále držených na Guantánamu – ale i o zločiny proti mezinárodnímu právu spáchané za posledních 19 let.“ vyjmenovává Daphne Eviatarová z Amnesty International, mezinárodní lidskoprávní organizace, která teď apelovala i na nového prezidenta USA, ať Guantánamo zavře.

A Joe Biden údajně v tichosti pracuje na zavření věznice, která se stala symbolem excesů války s terorem za éry George W. Bushe. Chtěl to udělat už Barack Obama, jemuž Biden dělal viceprezidenta; hned druhý den své vlády vydal dekret, který zavření nařídil. Ale za osm let vlády se mu podařilo jen zredukovat počet vězňů z 245 na 41.

Navrácený vězeň

Kongres nechtěl povolit převoz těch zbývajících do USA. Prezident Donald Trump pak byl proti zavírání věznice. Malé pokroky tak přišly zase až letos.

V polovině července byl propuštěn Maročan Abdullatíf Násir (56), lapený roku 2002 v Afghánistánu. Celou tu dobu ho Američané nebyli schopni ani obžalovat, natož soudit. Už před pěti lety komise doporučila ho propustit, neboť už pro USA nepředstavuje žádné riziko; Trump však byl proti. Marocká policie ho při příjezdu vyslechla, jeho obhájce ale neočekává, že by ho marocké úřady dál vyšetřovaly, jak uvedl The Independent.

Od roku 2002, kdy dorazila první dvacítka vězňů, prošlo ostrovním zařízením 780 zadržených. Stovky zase Američané pustili bez obvinění, některé předali do jiných zemí; 39 vězňů zůstává.

„Za 12 let fungování věznice bylo z celkového počtu okolo 800 vězňů tímto tribunálem odsouzeno méně než jedno procento z nich,“ upozorňuje Amnesty International. „Spojené státy očekávají od ostatních zemí, že přijmou propuštěné, samy ale tuto iniciativu odmítají. Propuštění vězni, kteří nemohou být z nejrůznějších důvodů navráceni do své vlasti, jsou tak nuceni čekat další měsíce nebo roky ve věznici.“

Americká vláda se v počátcích tzv. války proti teroru uchýlila k této kontroverzní praxi, aby mohla v průběhu války zadržovat bojovníky al-Káidy. „Ale nikdy se pořádně nezabývali tím, co se stane, pokud se válka potáhne donekonečna, celá desetiletí,“ řekl Independentu Matthew C. Waxman, profesor práv na Kolumbijské univerzitě, který měl za vlády George Bushe mladšího v Pentagonu na starosti právě zadržované bojovníky. „Je snadné Guantánamo kritizovat, ale obtížné zavést alternativy. Politicky bylo nemožné zadržené převést do Spojených států, přimět další země, aby si některé vzaly, bylo obtížné. Mezi zbývajícími zadrženými jsou i vysocí lídři al-Káidy a strůjci 11. září, jež Spojené státy nedokázaly obžalovat, ale nebudou je chtít pustit nebo převést jinam.“

Neplatná smlouva o námořní základně?

Guantánamo je mnohem víc než jen věznice. Námořní základnu na Kubě drží Američané od roku 1898, kdy tu ve válce porazili Španělsko a načas Kubu ovládli (samostatná je od roku 1902).

Nyní tam žije a pracuje na šest tisíc příslušníků amerických ozbrojených sil, civilistů, dodavatelů, gastarbeiterů i rodinných příslušníků. Spíš než jako vojenský komplex připomíná americké městečko: Je tam několik restaurací, McDonald, kuželkárna, pláže, asfaltové silnice, rodinné domy s upravenými trávníky… A další budovy se aktuálně staví.

Kuba už dávno požádala o navrácení Guantánama, nyní Havana základnu považuje za nelegální. Američané však trvají na tom, že smlouva z roku 1903 mezi USA a Kubou nadále platí, třebaže byla uzavřena na dobu neurčitou. Strategickou pozici v Karibiku rozhodně nechtějí opustit, případné zavírání Guantánama se týká jen věznice.