Exšéf přední automobilky popsal, jak utíkal před stíháním. Propašovali ho v bedně

Ghosna zatkli v listopadu 2018 na tokijském letišti, když se do Japonska vracel z rodného Libanonu. „Byl to normální den. Napřed policista na pasové kontrole povídá, že je problém s mým vízem a pasem. Vzal mě do zvláštní místnosti, kde jsem to měl vyřešit s pověřeným zaměstnancem. Ve skutečnosti to byl prokurátor, jenž mi řekl, že jde o problém s mým platem a rád by mě vyslechl. Řekl jsem, že si potřebuji zatelefonovat, neboť na mě čekají lidé. Ale nedovolil mi použít můj telefon. Najednou jsem věděl, že se děje něco vážného. Jediná vzpomínka, co na ten moment mám, je šok, mrazivé trauma,“ popisuje barvitě Ghosn.

„Vzali mě do vazební věznice u Tokia. Všechno ze mě svlékli a dali mi klasický mundúr. Musel jsem se naučit žít bez hodinek, počítače, telefonu, bez zpráv ze světa… Nic. Cela byla velmi malá, samozřejmě přizpůsobená japonským životním standardům, takže nemáte postel, nemáte židli, musíte jen sedět na tatami.“

Tunely a odklánění?

Na soud čekal asi rok, střídavě ve vazbě a v domácím vězení. Byl obžalován ze zatajování příjmů a zneužívání firemní kasy Nissanu. Mj. se jedná o nákup rezidencí v Riu de Janeiro, Bejrútu, Amsterdamu a Paříži, ať už přímo společností Nissan, nebo prostřednictvím dalších tzv. schránkových firem. A před auditory se podle obžaloby Ghosn snažil ukrýt 80 milionů dolarů, jež si nechal vyplatit jako odměnu.

Jak tvrdí, ve spravedlnost japonské justice nevěřil. „I mí japonští právníci mi říkali, ať nepočítám s férovým soudem. Že jde o víc než jen o můj případ. Ale mysleli, že se všemi argumenty a důkazy, co jsme měli, mě dokážou osvobodit. Pochybovat jsem o tom začal, když žalobci žádali o velmi přísné podmínky mého domácího vězení. Pár týdnů před úprkem jsem si uvědomil, že pokud chci nějakou naději na normální život, musím odejít.“

Unikl v bedně na hudební nástroj? Obviněný exšéf Nissanu se dostal z Japonska

A tak dal dohromady plán na úprk: „Věděl jsem, že Japonci se neradi nechávají zaskočit. Když je překvapíte, nejsou dobře organizovaní. A tak jsem zosnoval, musím uznat, hodně odvážný, ale prostý plán, jak zmizet. A byl úspěšný,“ konstatuje v rozhovoru pro dokument stanice BBC 4.

„Jak víte, byl jsem v Japonsku velmi známý, coby ředitel obrovské japonské firmy. Nemohl jsem ukázat tvář, musel jsem se někde skrýt. Jedinou možností byla bedna nebo zavazadlo, aby mě nikdo neviděl a nepoznal. Nejlogičtější nápad byla bedna na hudební aparaturu. Tou dobou zrovna bylo v Japonsku hodně koncertů a přijíždělo tam hrát hodně muzikantů.“

Na akci si najal veterána speciálních jednotek americké armády Michaela Taylora, který si založil firmu právě na pomoc lidem, již chtějí uprchnout z obtížných situací v cizině. Podle magazínu Vanity Fair takových podniků uskutečnil přes dvacet, účtoval si od 20 tisíc dolarů do dvou milionů (430 tisíc – 34 milionů korun); konkrétně od Ghosna dostal 1,3 milionu (28 mil. Kč). Na tuto akci vzal Taylor i svého syna Petera.

Ghosn prostě 29. prosince 2019 odešel ze svého tokijského bytu, zatímco komplicové dávali pozor, zda ho nesleduje policie, napsala agentura Bloomberg. Pro útěk si vybrali letiště Kansai u Ósaky: Věděli, že tam nemají dost velký rentgen, a tak by bednu neměli kontrolovat. „Napřed bylo potřeba se tam dostat. Tak jsme jeli vlakem a taxíky, musel jsem si obléci věci, jaké normálně nikdy nenosím: boty, hodinky, čepice, kabáty, co by nebudily žádné podezření,“ popisuje dál Ghosn.

Do bedny vlezl v hotelu blízko letiště, aby ho oba Američané provezli přes všechny náležitosti až do najatého letadla. Celkem v ní strávil přes hodinu, snad hodinu a půl, jak odhaduje.

Uprchlému exšéfovi Nissanu pročesali dům. Utekl jsem před nespravedlností, vzkazuje

„V bedně nepřemýšlíte o minulosti ani o budoucnosti, myslíte jen na přítomnou chvíli. Musíte se naprosto koncentrovat, co se děje, protože nic nevidíte, jen slyšíte lidi kolem sebe,“ popsal své dojmy ze skrýše na kolečkách. „A musíte být připraveni reagovat, ať se stane cokoli. V tu chvíli se nebojíte, nemáte žádné pocity kromě ohromného soustředění: Tohle je vaše šance, nemůžete ji promarnit, jinak za to zaplatíte životem rukojmího v Japonsku.“

„Nejtěžší bylo být stále v bedně už v letadle. Mělo startovat v 11 hodin večer. My jsme byli připravení, já byl vzadu asi v půl jedenácté. Těch 30 minut čekání v bedně, než vzlétneme, bylo zřejmě nejdelší čekání, jaké jsem v životě zakusil.“

Přestup v Istanbulu

Ve vzduchu už mohl z futrálu vylézt, ještě ale nebylo zcela hotovo. Soukromý tryskáč ho vzal jen do Istanbulu, kde přesedl na další letadlo směr Libanon. Ještě v Turecku hrozil průšvih, země totiž má s Japonskem dohodu o vydávání stíhaných osob. Zato Libanon ne.

„Když jsem přistál v Bejrútu, pochopitelně to bylo úžasné, dokázal jsem to. Z Japonska jen tak snadno neuprchnete.“ Záhy skrze svého amerického mediálního zástupce vydal prohlášení, že „nebude rukojmím pokroucené japonské justice, kde je presumpce viny, bují diskriminace a odpírají se základní lidská práva“. Ve vlasti tak je Ghosn svobodný, může vesele rozdávat rozhovory. Na rozdíl od jeho kompliců.

Sotva byl Ghosn na svobodě, zřídil si účet na Instagramu. Dal tam jen dvě fotky: sebe u auta a pohledu na Bejrút.

Otce a syna Taylorovy japonští prokurátoři obžalovali z napomáhání Ghosnovu útěku a požádali Spojené státy o jejich vydání. Po měsících vzdorování se podřídili verdiktu Nejvyššího soudu a v červnu v Japonsku svou roli přiznali. Hrozí jim tři roky vězení, uvedla BBC. Turecký soud zatím odsoudil oba piloty a jejich nadřízeného, že do Turecka nelegálně přivezli migranta.

A soud čeká i dalšího manažera Nissanu, Grega Kellyho, který podle obžaloby pro Ghosna finanční machinace zařizoval. Zatkli ho v tentýž den jako jeho šéfa.

„Stále ho soudí pro jednu obžalobu, a to spoluúčast na nedeklarování odměny, která nebyla ani schválena, ani vyplacena. Pořád ho za to soudí, v Japonsku už je dva a půl roku, řekli mi, že proces skončí pravděpodobně koncem roku,“ tvrdí Ghosn. „A bůh ví, jaký bude verdikt, protože jak říkám, soud je o smyšlené záležitosti. Je mi líto všech lidí, kteří jsou obětí justičního systému rukojmí v Japonsku, všech. Myslím, že toto neštěstí přitahuje pozornost k systému, který si moc lidí neuvědomuje. Když žalobci vyhrávají v 99,4 % případů, když nemáte nárok na právníka, když vás zadržuje justiční systém, který nezajímá, zda rozumíte – nebyl tam žádný tlumočník… Má přátelská rada zní: Nejezděte do Japonska, dokud ten systém nezmění. Nevíte, jak moc riskujete.

O vině mlží

A skutečně se Ghosn cítí naprosto nevinný? zeptal se ho moderátor BBC Simon Jack. „Víte, nikdo nemůže říci, že 19 let vedl firmu a není nic, co by býval nemohl udělat jinak,“ reagoval Ghosn nepříliš konkrétně. „Akce a reakce, jak v Japonsku, tak ve Francii, byla naprosto nepřiměřená, naprosto iracionální.“

Nadále trvá na tom, že to na něj Japonci „ušili“, prý i kvůli přetahování se o vliv v Nissanu. „Věděl jsem o opozici, o skutečnosti, že se spoustě lidí, veřejnému mínění nelíbí, že je cizinec vzorem pro management, příčila se jim celá ta publicita kolem mě. Pustili se do mě, poněvadž je velmi rozhněvalo chování francouzského státu, který coby majitel akcií Renaultu zdvojnásobil své hlasy, zatímco odmítal jakékoli hlasovací právo Nissanu. Zbavit se mě bylo možné prostřednictvím schůze rady, ale to bych se vrátil díky Renaultu, který držel 43 % akcií Nissanu, a takové odvolání bych mohl zvrátit. Takže byla zapotřebí radikální eliminace, proto došli k závěru, že nejlepším řešením bude právní problém.“