Po únosu Prataseviče přiznali běloruští aktivisté strach: Nikde už pro nás není bezpečno

Před dvěma týdny odletěla Máša (22) z rodného Minsku v Bělorusku do Polska, s sebou si vzala jen malou tašku jako příruční zavazadlo. Do Krakova letěla navštívit svého bratra, který se sem nedávno přestěhoval za prací. Chtěla si na jihovýchodě Polska užít klidnou dovolenou, teď to ale vypadá, že se její pobyt protáhne.

Máša zvažuje, že následujících několik měsíců zůstane v Polsku. Před nějakým časem získala pracovní vízum, jako jakási zadní vrátka. „V tuto chvíli je pro mě jako pro Bělorusku důležité mít vízum do zahraničí. Potřebovala jsem nouzový plán, kdyby se věci ještě více zhoršily,“ vysvětluje Máša pro Jetzt s tím, že doufala, že tento plán nebude muset uvést do praxe. Jenže potom prezident Alexandr Lukašenko donutil v Bělorusku přistát letadlo s bloggerem Ramanem Pratasevičem a jeho partnerkou Sofiou Sapegovou, kde je následně zatkli.

Tahle země není pro aktivisty

Proto Máša, která opakovaně demonstrovala proti běloruskému diktátorovi, stojí nyní před rozhodnutím: vrátit se do Běloruska, nebo začít nový život v Polsku, jen s příručním zavazadlem. „Nechtěla jsem zůstat celý život v Bělorusku, ale také nechci opustit mou zemi takto. Cítím se ztracena,“ uvádí mladá aktivistka, které se při telefonickém rozhovoru s reportéry Jetzt chvěje hlas.

Minulou neděli donutil běloruský bojový letoun pod záminkou bombové hrozby přistát v Minsku letadlo společnosti Ryanair, jak informoval běloruský opoziční kanál Nexta. Na trase z Řecka do Litvy v něm totiž cestoval Pratasevič, který roky pracoval jako novinář pro nezávislá média - nejdříve v Bělorusku a poté uprchl v roce 2019 do Polska. „Panikařil. Otáčel se na ostatní lidi a říkal, že mu v Bělorusku hrozí trest smrti,“ popsala agentuře AFP jedna z cestujících Monika Simkieneová.

V polském exilu původně působil jako šéfredaktor kanálu Nexta a později se stal moderátorem kanálu Belamova (Nexta i Belamova zveřejňují své obsahy skrze službu Telegram, který na rozdíl od normálních webů nemůže režim blokovat). Komunikační aplikace Telegram má v Bělorusku významné postavení a je důležitým nezávislým zpravodajským zdrojem. Během svého působení v exilu se Pratasevič stal jedním z nejznámějších kritiků režimu. Loni se dokonce za svou žurnalistickou činnost dostal na seznam „jedinců zapletených do teroristických aktivit“, jak informoval server Belsat. Po únosu letadla byl okamžitě zatčen a nyní mu hrozí až trest smrti.

Běloruská aktivistka pro Blesk popsala detaily Lukašenkova útlaku. A od Hřiba převzala cenu

Trest smrti za kritiku režimu?

„Raman pravděpodobně zemře. Možná již brzy,“ myslí si Oli Kowalská, běloruská exulantka, která žije v Krakově už dva a půl roku. Naposledy byla v rodném Bělorusku před devíti měsíci, bezprostředně po volbách. Od té doby bylo pro šestadvacetiletou aktivistku cestovat domů nebezpečné. Zorganizovala totiž příliš mnoho demonstrací proti Lukašenkovu režimu. Když se Kowalská o únosu letadla dočetla na Telegramu, byla zrovna s běloruskými přáteli na výletě ve Vratislavi.

„Úplně nás přešla chuť na zábavu. Byli jsme hrozně smutní a zároveň zděšení,“ popisuje své první pocity z nedělního incidentu. „Ukazuje to, jak daleko je Lukašenko ochoten zajít a co hrozí Bělorusům žijícím v zahraničí. Jako by nám tím chtěl říct, že nás může dostat odkudkoliv. Dokonce i z nebe.“

Máša svou zpáteční letenku do Minsku na neděli zatím nezrušila, ale to, že se tamní úřady nevyhýbají ani tak drastickým řešením, je pro ni posledním dílem skládačky, kterou sestavovala kousek po kousku posledních několik měsíců a nyní ji spatřuje v plném rozsahu. „Nyní už neexistuje žádné místo, kde by byl člověk stále v bezpečí. Ne doma, a dokonce ani v letadle,“ říká.

Novináře Prataseviče drží v běloruské „Bastile“: Cely smrti, popraviště i peklo a utrpení

Rozhodování, jestli se do vlasti vrátit, se nakonec možná úplně obejde bez jejího přičinění; běloruské letecké společnosti totiž již nesmějí vzlétnout ani přistávat na letištích Evropské unie. Tak v pondělí reagovaly státy EU na Pratasevičovo zatčení. Mášina zpáteční letenka zatím ještě nebyla zrušena a v současné době některé lety stále operují. Dívka si však myslí, že je jen otázkou času, než ten její zruší. Do té doby však vyvstává důležitější otázka: Chce se vůbec vrátit?

Doma na ni čekají rodiče, přítel a kočka, kterou nedávno dostala. Ale také soused, který podporuje Lukašenkův režim a moc dobře ví, že Máša ne. „Vždycky si říkám: Možná budu další, koho zatknou. Možná mě natočili při protestech nebo mě zradil můj soused. Mám pořád strach,“ přiznává Máša, která se stále nerozhodla, jestli se pokusí vrátit zpět do Minsku.

Život v Bělorusku se za posledních několik měsíců hodně změnil. Velké demonstrace se konají zřídkakdy, protože režim stále přitvrzuje. „Protesty už neprobíhají, protože každý, kdo vypadá podezřele, bude okamžitě zatčen,“ říká pro Jetzt Máša. Organizace pro lidská práva nyní zdokumentovaly řadu případů zatčení novinářů, organizátorů demonstrací a aktivistů, kteří mimo jiné informovali o mučení ve vazbě.

Pratasevič na videonahrávce, kterou zveřejnila běloruská vláda, uvedl, že je s ním zacházeno spravedlivě. Přiznal se také k organizaci masových protestů v Minsku. Opozice v zahraničí se však domnívá, že přiznání bylo vynuceno nátlakem a násilím. Pratasevičova tvář je plná podlitin a otoků, které se věznitelé snažili neumně zakrýt make-upem. „Jsem si jistá, že Ramana mučí, aby se přiznal,“ říká Máša.

Vzpomíná si, jak jejího přítele zatkli v září 2020, u soudu pak vypověděl, že byl policií zbit. Když média začala o jeho případu informovat, policie zveřejnila video, na kterém tvrdí, že si bití vymyslel, aby na sebe upozornil. „Znám ho dobře a viděla jsem jeho rány. Byl k tomu vyjádření donucen mučením. Jsem si jistá, že to samé se stalo Ramanovi,“ míní Máša.

Běloruská vláda zkrátka netoleruje odpor, jak jasně předvedla při únosu letadla. „Režim změnil naši zemi na Severní Koreu uprostřed Evropy,“ uvedla ve svém prohlášení o zatčení Prataseviče opoziční politička a bývalá prezidentská kandidátka Svjatlana Cichanouská.

Radost z „výhry“ vystřídala únava

Kowalská se však nechce nechat zastrašit. Lukašenkův krok zažehl nový oheň v protestním hnutí v exilu. „V neděli pochodujeme na protest po Krakově. Chceme upozornit na naši situaci, aby si Bělorusové uvědomili, že nejsou sami,“ vysvětluje pro Jetzt Kowalská.

V létě byla ještě optimistická, že boj za svobodné Bělorusko rychle skončí. Dnes zní unaveně. „V srpnu, když jsme protestovali, jsme měli pocit, že jsme už vyhráli. Byli jsme tak šťastní.“ Možná, jak říká, byli tehdy trochu naivní. Lukašenko vládne 26 let a svržení režimu může trvat dlouho. Naděje však zůstává: „Myslím, že únosem udělal Lukašenko chybu. Bělorusko je nyní zcela izolované. Jsem si jistá, že se systém zhroutí. Ekonomika je na tom špatně, nebude to trvat dalších pět let. Nemůžeme se vzdát.“

Kowalská doufala, že v létě znovu uvidí svou rodinu, už je to totiž skoro rok, co je viděla naposledy. V Bělorusku by to bylo příliš nebezpečné, ale možná na sousední Ukrajině, uvažuje nahlas pro Jetzt. Jak by se tam ale měla její rodina s novými zákazy dostat? Musí tedy počkat. Považuje však sankce EU za správný krok: „Všichni musíme něco obětovat, aby mohla být naše země svobodná: naše pohodlí, naše peníze, příležitost létat a vidět rodinu. Jen doufám, že ne naše životy,“ uzavírá Kowalská pro Jetzt.