Jako by covid ani neexistoval: V Dubaji si užívají návrat k normálu, očkují každého a vším
Bez očkování si v Dubaji zkrátka neškrtnete, a i díky tomu se tu život pomalu vrací do normálu. Frankfurter Allgemeine Zeitung přinesl reportáž o svobodách a vakcíně jako novém statusovém symbolu.
„A kterou z nich vás naočkovali?“ ptá se na letišti žena okolo třicítky, na sobě má halenku, v kapsičce tužku. Pracuje pro poskytovatele turistických služeb a provází cestovatele okolo fronty, přes pasovou kontrolu až k autu. Její jehlové podpatky klapou po studených dlaždicích: „Ach gratuluji, já dostala tu čínskou.“
„Vy už jste také naočkovaní? Já taky,“ říká blonďák okolo dvacítky, který pracuje na recepci v hotelu La Ville. Jak říká, naočkovali ho indickou vakcínou. „Lepší než nic.“ Venku řve motor ferrari, jako by snad jeho řidič toužil po pozornosti. „Pfizer? Tak to máte stejnou jako já,“ říká šedovlasý podnikatel s brýlemi a vousy, který se na recepci zeptal na cestu a vyslechl rozhovor o vakcínách. Vyhrne si rukáv a na rozloučení si se svými novými přáteli ťukne lokty.
Dubaj v dubnu 2021, město s nejvyšší stavbou na světě vysokou 828 metrů, představuje svůj nejnovější statusový symbol – očkování. Spojeným arabským emirátům se již podařilo naočkovat polovinu ze svých deseti milionů obyvatel, čímž se dostaly do nejvyšší vakcinační ligy.
V hypermoderní Dubaji, největším městě Emirátů, se pohled na pandemii nyní otáčí stejně rychle jako motory sporťáků svištících po dálnicích. Slova jako „uzávěra“ se zdají téměř stejně zastaralá jako „pevná linka“. Místo toho, aby se tu mluvilo o další vlně, si lidé mohou vychutnávat, jak by svět vypadal po pandemii.
„Dostal jsem první dávku, díky bohu,“ raduje se mladý řidič z Pákistánu, otec čtyř dětí, zatímco směřuje svůj džíp k pobřeží. Je ráno, venku svítí sluníčko a teplota se vyšplhala na 30 stupňů, což je na poušť pořád ještě příjemná teplota. V Dubaji žije přibližně milion pracovních migrantů, což je zhruba třetina populace. Po vypuknutí pandemie ztratily statisíce z nich příjem, zaměstnání a povolení k pobytu. „Měl jsem štěstí,“ říká řidič, kterého jeho šéf nevyhodil, a navíc mu zaplatil zpáteční letenku domů. „V Pákistánu jsem měl sice čas na svou rodinu, ale nemohl jsem vydělat žádné peníze,“ dodává.
Na křižovatce mezi centrem města a další mrakodrapovou čtvrtí stojí jednoduchá výšková budova a vypadá ztraceně. Před okny se suší prádlo. Z jejího vchodu vyšli dva muži v indickém rouchu. „Všichni jsou rádi, že mohou konečně opět pracovat,“ říká řidič a dívá se dopředu. V levém jízdním pruhu nás předjede azurově modré Porsche a vpravo se točí japonský mikrobus plný stavebních dělníků.
Přísný jarní lockdown a očkování pro všechny
Při pohledu do minulosti lze říci, že se Dubaj a Emiráty řídily důslednou protikoronavirovou strategií. Jarní uzávěra v roce 2020 byla tvrdá a neoblomná. Šest týdnů se z bytu dalo odejít jen s povolením. Do supermarketu se mohlo přesně na jeden nákup za týden. Pokud se zeptáte zahraničních kvalifikovaných pracovníků, kteří mají lepší platové a pracovní podmínky, začnou se tvářit depresivně. Sportování bylo zakázáno, setkání s přáteli nemožné. Kdo měl balkon, byl šťastný. Jenže většina z nich žádný neměla, a tak se nemohli dočkat uvolnění loni v létě, píše Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Dubaj se od července 2020 znovu otevřela, bez ohledu na to, jakým směrem se křivky infekce pohybovaly. Očkování pak probíhá od prosince vším, co je k dispozici, a pro každého, kdo tam je. Pro místní, cizince, dobře placené odborníky i špatně placené gastarbeitery.
„Udělejte si z Dubaje domov,“ říká reklamní banner o velikosti rodinného domu, který stojí na volné písečné ploše mezi apartmánovými domy. Covid vzbudil obavy dříve nenasytného stavebního průmyslu písečné metropole. Čtvrti vystavěné na umělých ostrovech ve tvaru palmy, mrakodrapy sahající až do oblak, hotely jako paláce z pohádek Tisíce a jedné noci: superlativa, která supervirus málem udolal. To, co se zatím nepodařilo žádné pouštní bouři, se téměř daří covidu-19: přivést turistický ruch na mizinu.
Rezidentce místo prázdninových komplexů
Místo nových letovisek a prázdninových komplexů se nyní investoři zaměřují na stavbu druhých domovů a rezidencí. Pokud požádáte o trvalé vízum, získáte také naději na rychlé očkování. A i když to ještě není oficiální, očkování by mohlo být brzy nabídnuto také turistům. Vláda také již preventivně uvolnila podmínky pobytu pro podnikatele, kreativce a influencery.
Televizní skeč o životě influencera od komika Jana Böhmermanna sklidil v Německu velký úspěch. Ve spotu se Böhmermann vysmívá „daňovým uprchlíkům“, kteří jsou pro vymazlená selfíčka ochotni ignorovat porušování lidských práv a autoritářskou vládu v Emirátech.
Brzy odpoledne to žije na hotelové pláži La Mer, další umělé oblasti, která může směle konkurovat jakémukoli Disneylandu. Koneckonců, voda je blankytně modrá, čistá a osvěžující. Roušky a respirátory je možné odložit. Všechny pohovky jsou obsazeny Italy, Američany a Němci. Nemusíte se jich ptát, jestli se cítí špatně, protože nemusí ležet doma na pohovce, ale tady na slunci. Stačí se podívat na jejich pohled a dívat se na modrou oblohu.
„Němci žárlí, protože to tady máme dobré,“ říká Alexander Stumpf, čtyřicetiletý muž oděný v hnědé zástěře původem z Durynska. Z Německa odešel, když mu bylo 16, a od té doby se už nikdy nechtěl vrátit. „Musíte tam něco udělat s knedlíky, lidé nerozumí moderním věcem,“ směje se. On a jeho indická manželka žijí v Dubaji už dvanáct let. Před čtyřmi lety otevřeli svou první restauraci s luxusním pouličním jídlem a nyní otevírají nový projekt – restauraci v obchodním centru Time Out Market Dubaj.
Rodák z Durynska tu však nebude servírovat středoevropské knedlíky, nýbrž ty čínské – bao plněné marinovaným kuřetem nebo humrem s koriandrem a limetou. Stumpf a jeho zaměstnanci podávají talíře přes pult, zatímco návštěvníci si při jídle sundávají roušky. Skutečně se stolování v nákupním centru hodí do doby pandemie? „Ale proč ne, většina z lidí je již stejně očkovaná,“ oponuje reportérům Frankfurter Allgemeine Zeitung Stump, který právě dostal první dávku vakcíny od čínského Sinopharmu.
Karanténa i po dvojité dávce Pfizeru
Nákupní centrum Time Out Market se pomalu plní lidmi, kteří v současné době s jistou vášní klábosí o Německu. Byrokracie, federalismus a přísná pravidla. Mladý podnikatel vypráví, jak se celé týdny snaží sehnat očkování pro svého nemocného otce. Starší inženýr si zase stěžuje, že navzdory dvojité dávce od Pfizeru musí být po vstupu do země stejně v karanténě a obrací oči v sloup.
„Tady,“ říká kuchař Stumpf a představuje svého bratra. Ten žije v Durynsku a v současné době je na v Dubaji návštěvě. „Alex má zítra narozeniny, a navíc jsem ho chtěl podpořit při otevření nové restaurace,“ vysvětluje muž, který se svou cestou na sociálních sítích nechlubil. Proč ne? „Ne každý to musí vědět,“ míní. Proč ne? „Závist, nechce se mi číst hloupé komentáře.“ Ano, počet infekcí je v Dubaji stále nebezpečně vysoký. Týdenní průměrný přírůstek byl ve Spojených arabských emirátech k 22. dubnu 1921 případů za den (ve stejně velkém Česku je to 2712 případů). Touha po svobodě a bezstarostnosti tu však našla svůj trh. A ten dál roste, uzavírá Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.