Vozil Sinatru, Presleyho, Djokoviče. Teď legenda soukromých tryskáčů Learjet končí

Když Frank Sinatra zbohatnul, pořídil si letadlo pro 40 lidí a také čtyřmístný Morane-Saulnier MS.760 Paris. Když se však dozvěděl o novém Learjetu, věděl, že právě ten bude to pravé. Dvoumotorový tryskáč unesl vedle dvou pilotů čtyři až šest pasažérů; byl takovou létající limuzínou (ostatně té se podobá i rozměry, postavit se uvnitř nelze), kde mohl létat s přáteli.

Poprvé se Learjet vznesl do vzduchu roku 1963, Sinatra si ho objednal už příští rok. Na soukromý tryskáč podle BBC sbalil Miu Farrowovou, pak ji v něm vzal i do Francie na svatební cestu. A na rychlou svatbu svůj stroj půjčil Elvisovi Presleymu – z kalifornského Palm Springs si tak s Priscillou odskočili do Las Vegas, kde vás oddají jako by nic, a za pár chvil už zase letěli zpátky do Kalifornie. Ironií osudu se v jiném stroji značky Learjet, zase v Palm Springs, roku 1977 zabila Sinatrova matka Dolly (†80), když letěla s přáteli týmž směrem - do Las Vegas.

Learjet 23 se zčásti zakládal na designu švýcarské (nedokončené) stíhačky, nabízel tak senzační letové vlastnosti. Létal rychle jako zaoceánský Boeing 707. Až do výšky 13 km stoupal rychleji než stíhačka F-86 Sabre. Dvojice motorů General Electric byla civilní verzí motorů, které nejnovější stíhačku F-5 Freedom Fighter urychlovaly daleko za rychlost zvuku. Learjet byl obratný, mocný a přepychový.

Vymyslel ho vynálezce-samouk Bill Lear. Vykašlal se na střední školu, koncem 20. let sestrojil první praktické autorádio Motorola (firma byla později známá mobilními telefony). Později vyvinul i úspěšnou magnetofonovou pásku Stereo 8; dohromady měl přes 120 patentů. Ve 30. letech se zaměřil na elektroniku pro letadla včetně radiové navigace a raného autopilota; za druhé světové války tím vydělal tehdejších 100 milionů dolarů (kolem 30 miliard dnešních korun). Svůj nejslavnější projekt ale začal dávat dohromady až na prahu šedesátky.

Legendární agentka Scullyová z Akt X je v Praze! Na natáčení přiletěla soukromým tryskáčem

Napřed chtěl letadlo vyvíjet ve Švýcarsku, kde adaptoval nevyužitý design stíhačky FFA P-16. Později firmu přesunul do kansaského města Wichita, kde sídlí i konkurence Cessna a Beechraft.

Sotva roku 1964 dokončili prototyp, málem došly finance na pokračování. Lear však měl štěstí v neštěstí: když stroj testoval pilot Federálního úřadu pro letectví, udělal školáckou chybu, zřítil se asi z deseti metrů a letadlo rozbil. Nic se mu nestalo, zato Lear inkasoval od pojišťovny půl milionu dolarů a mohl s vývojem pokračovat. Téhož roku už začaly chodit objednávky a do pár měsíců mohl Sinatra dělat Learjetu parádní reklamu.

Létal v něm i král soulu James Brown, první černoch s vlastním soukromým tryskáčem. Reklamu mu dělali tenista Novak Djoković či pilot Formule 1 Lewis Hamilton, který s letadlem na jedné show i závodil.

Limuzína se za další dekády o něco rozrostla, desítky typů Learjetu se dohromady prodalo přes 3000 kusů. Aktuálně se vyrábí model 75 Liberty pro 9 pasažérů za nějakých 10 milionů dolarů (219 mil. Kč). To ale do konce roku přestane.

 „Learjet je tak ikonický, že se jeho jméno dlouhé dekády zaměňovalo s pojmem soukromý tryskáč,“ uvedl Greg Waldron z oborového magazínu FlightGlobal. „Časem se však trh proměnil a posunul, bez opravdového úsilí je obtížné udržet leteckou značku dlouho relevantní,“ řekl pro BBC.

Prodat do Asie?

Mateřská firma Bombardier uvádí, že prodeje learjetů klesly, bohatí zákazníci chtějí větší, komfortnější letadla, která je mohou vozit po celém světě. Bude se tak soustředit na své značky Global a Challenger, které jsou u korporací i celebrit oblíbenější – vedle konkurence jako Gulfstream či Embraer.

„Bombardier se Learjet snažil mnohokrát prodat, ale nikdy k tomu nedošlo, měl podmínku zachovat výrobu a pracovní místa ve Wichitě a Belfastu,“ vysvětluje Christophe Chicandard, ředitel firmy Jet8 poskytující konzultace v oblasti soukromých tryskáčů. „Značka ale zůstává velmi silná. Jako potenciální kupci mě napadá Čína, Indie či Rusko, tam mají velké domácí trhy a taková letadla se tam nevyrábí.“

Pro pár centimetrů navíc aneb létání po covidu. Pofrčí větší sedadla a menší stroje

Paradoxně Learjet končí v časech pandemie, kdy létání zaznamenává ohromný propad – ale spíš se týká aerolinek. Loni v létě, když byla opatření proti covidu mírnější, se soukromými tryskáči létalo jen o něco méně než dřív; když nelze obchod vyřešit po telefonu či videokonferenci, bohatí manažeři si raději zaplatí stroj jen pro sebe, než aby riskovali nákazu v první třídě dopravního letadla. Co na tom, že (jak propočetl Guardian) připadá na cestujícího soukromého tryskáče až dvacetkrát víc emisí!