Kaučuk, klima a kapitalismus: Zázračný materiál začíná docházet. Pomůžou pampelišky?
Klimatické změny, choroby i kapitalismus hrozí zasadit fatální ránu světovým kaučukovníkům. Budeme muset najít alternativní zdroje, než bude příliš pozdě? ptá se BBC. Náhrada nám možná roste pod nosem.
Přírodní kaučuk je unikátně pevný, ohebný a nepropustný materiál. Děláme z něj pneumatiky, podrážky, těsnění do motorů i ledniček, izolujeme jím dráty a další elektrické komponenty. Používá se v kondomech a oblečení, míčích. Poslední rok za pandemie hraje nepostradatelnou roli v ochranném vybavení lékařů a sester po celém světě. Evropská unie ho má na seznamu kritických surovin, je důležitý pro „průmyslové ekosystémy“ jako letectví/obrana, textilie, mobilita/automobily a zdraví, vypočetla Evropská komise.
Bohužel se objevují náznaky, že globální dostupnost klíčové komodity ohrožují různé potíže a přírodní kaučuk začíná docházet.
Ročně se vyrobí asi dvacet milionů tun; 85 % světové produkce zajišťují drobní zemědělci na svých tropických plantážích v Thajsku, Indonésii, Číně a západní Africe. Nařezávají kůru svých stromů, které začnou vypouštět mléčně bílou mízu. Zemědělci ji pak rozprostřou do plátů a suší sluncem.
Křehkost světových dodávek dosvědčuje lekce z historie: hlavním zdrojem přírodního kaučuku je kaučukovník brazilský (Hevea brasiliensis), přitom v Brazílii už se dávno komerčně nepěstuje. Ve 30. letech tam plantáže zdecimovala ničivá houba. Přísná karanténní opatření zatím nákazu udržela v Jižní Americe, ale přenos do Asie se zdá být prakticky nevyhnutelný. A kaučukovníky jinde po světě napadají i jiné choroby.
„Celý živočišný druh, miliardy stromů, můžeme rychle ztratit. A 40 milionů tun kaučuku prostě nenahradíte, když všechny vymřou v jediném roce,“ varuje Katrina Cornishová z Ohijské státní univerzity. Thajskou produkci kaučuku zase v posledních letech poškozují sucha i povodně, které kromě přímé škody ještě dál šíří škodlivé mikroby.
Rostoucí poptávka a klesající nabídka by pro stávající pěstitele kaučukovníků měly být dobrou zprávou, jenže za stávající situace se ceny určují jinak: na burze v Šanghaji, kde finančníci spekulují s odhadem budoucí hodnoty jak tohoto materiálu, tak zlata, hliníku a ropy. „Ceny nemají nic společného s náklady na výrobu,“ říká Robert Meyer, spoluzakladatel firmy Halcyon Agri, která s kaučukem obchoduje. Vzácné nejsou burzovní výkyvy, kdy v rámci jednoho měsíce skočí cena na trojnásobek nebo naopak; a poslední roky se drží velmi nízko.
To nutí zemědělce usilovat krátkodobě o větší výnosy, nadměrným nařezáváním ale své stromy oslabují. A kvůli pesimistickému výhledu se moc nesázejí nové, někteří své plantáže úplně opustili.
„Palmový olej a přírodní kaučuk mají ze stejné plochy stejné výnosy, ale produkce kaučuku vyžaduje víc práce,“ upozorňuje Eleanor Warren-Thomasová z Bangorské univerzity ve Walesu. „Jelikož ceny kaučuku padají, farmáři pro krátkodobý profit porážejí své kaučukovníky na dřevo a poté sázejí palmu olejnou,“ cituje ji BBC.
Víc aut
Už předloni varovala Mezinárodní kaučuková tripartita, že v roce 2020 bude chybět na milion tun přírodního kaučuku. Na krátký čas ten nedostatek vyřešila pandemie koronaviru: sice bylo potřeba víc rukavic, zato se méně jezdilo auty a nová se moc neprodávala – čili klesla poptávka po pneumatikách. Pak se situace začala obracet.
„Poptávka překonala i ty nejdivočejší predikce,“ říká Meyer. „Výrobci pneumatik mají velmi nízké skladové zásoby a kaučuku se nedostává.“ Číňané po zadržení koronaviru začali ve velkém kupovat auta v obavách z další nákazy v hromadné dopravě; podobný vývoj se čeká po celém světě.
Navíc pandemie narušila výrobu: migrující dělníci nemohou cestovat za prací na plantáže a doteď je znát i několikaměsíční zastavení továren z loňského jara.
Z ropy se dá vyrobit syntetický kaučuk, na přírodní však nemá: rukavice z přírodního latexu se tolik netrhají, pneumatiky letadel spoléhají na větší elasticitu a tepelnou odolnost přírodní suroviny…
Jednou možností je sázet nové stromy, trvá ovšem sedm let, než lze kaučuk získávat. A zpravidla se plantáže sázejí na úkor pralesů, stejně jako olejové palmy, které za to zatím čelí daleko silnější kritice.
„V Indonésii je slušná příležitost zvýšit výnosy,“ říká Cornishová. „Pěstují tytéž stromy jako Thajsko a Malajsie, ale mají o dost nižší výnosy, takže by na tom mohli zapracovat a zvýšit produkci ze stávajících stromů.“ Jednou z možností je postřik etefon, který stimuluje produkci mízy; když se to však s touto chemikálií přežene, může to strom zabít, proto se mu četní zemědělci vyhýbají.
Guma z pampelišky
Další cestou je nespoléhat jen na kaučukovník. „Zvýšit produkci musíme zajistit alternativami,“ argumentuje Cornishová. Její univerzita se podílí právě na takovém výzkumu. Velkou nadějí je příbuzný našich smetánek, kterému se říká ruská či kazašská pampeliška, koksaghyz či kok sagyz. Z kořenů se dá získávat stejně kvalitní latex, navíc nezpůsobuje alergii jako ten z kaučukovníku. Sověti pampelišku využívali hlavně za druhé světové války, když nebyl dostupný produkt asijských kaučukovníků, zkoumali ji tehdy i Američané. V průmyslu se však neujala, kaučukovníky vycházely výhodněji.
Na trhu už je pampelišková pneumatika pro bicykly značky Continental, důležitější však bude pro kamiony, jejichž pneumatiky mají větší podíl přírodního kaučuku. Jedna váží 70-80 kg, z toho 20-25 kilo je přírodní kaučuk, který se vypěstuje na ploše 200-250 m2, jako dvě volejbalová hřiště.
„Ruská pampeliška je méně náchylná na výkyvy počasí než kaučukovník, dodávky by měly být stabilnější, a tím i ceny,“ uvádí Continental na svém webu. A květinu lze vysázet snadněji než strom a produkce je za pár měsíců, lépe tak lze reagovat na poptávku. Podle Continentalu by pampelišky mohly mít i stejný plošný výnos, němečtí experti tak hledají a šlechtí nejvhodnější odrůdu.
Druhou možností je parthenium argentatum čili guayule, rostoucí v pouštích americko-mexického pomezí. I z té se získával latex hlavně za válečného nedostatku a dnes se k ní průmysl začíná vracet. Firma Bridgestone představila první pokusné pneumatiky s tímto kaučukem roku 2015, italská ropná firma Eni ji zkušebně pěstuje na Sicílii.
Pokud by alespoň 10 % světové produkce přírodního kaučuku pocházelo z alternativních zdrojů, dala by se tato produkce v případě výpadků kaučukovníků rychle navýšit a krize utlumit, soudí Cornishová. Její univerzitní projekt má už určitou zásobu semen pampelišek i guayule pro rozjetí významné produkce. „Ale chybí finance. Potřebovali bychom, aby se do toho vložili nějací miliardáři. Pokud by úroda kaučukovníků zmizela, dopady na rozvinutý svět budou nepředstavitelné,“ uzavírá pro BBC.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.