Expert na Blízký východ o Asadově pádu: Mohl uprchnout do Moskvy nebo Emirátů
Syrští povstalci dnes ráno v televizním prohlášení oznámili, že osvobodili Damašek, svrhli režim prezidenta Bašára Asada a propustili vězně. Co umožnilo rychlý postup povstalců? A do jaké země mohl Asad uprchnout? Nejen na tyto otázky Blesku odpověděl Břetislav Tureček z Metropolitní univerzity Praha.
Proč byl postup rebelů tak rychlý? Co ho umožnilo?
Já si myslím, že se dříve nebo později ukáže, jaká tam byla role armády. Mám trošku pocit, že prostě to, že armáda nebojovala, byla součást nějakého, nebudu říkat plánu, ale že to prostě nebylo náhodné. Že zkrátka armáda už evidentně nechtěla za každou cenu režim podporovat.
I se objevily informace, že kdyby se Asad odmítal vzdát a odjet ze země, tak že by armáda převzala moc. To samozřejmě mohou být spekulace, ale podle mě to docela zapadá do toho, že poměrně málo početné povstalecké síly tak rychle ovládly tak velké území s vysokou hustotou obyvatelstva i ozbrojených složek.
A z té neaktivity syrské armády bych odvozoval, proč do toho vlastně zásadním způsobem nevstoupilo Rusko nebo ty různé íránské nebo proíránské síly. Prostě ve chvíli, kdy nebojovali samotní Syřané proti povstalcům, tak nebojovali ani tito jejich zahraniční spojenci.
Jaký může být osud dvou ruských základen v Sýrii? Jaký bude další postup Moskvy?
Myslím si, že v tuhle chvíli by to opravdu bylo jenom spekulování. Já jenom ale připomenu, že už v minulosti – je to pár let dozadu – se objevovaly zajímavé informace, kdy opozice měla Rusům nabízet, že pokud nechají Asadův režim padnout, tak si tam budou moci tu svoji základnu ponechat. Takže já si teď rozhodně nemyslím, že automaticky s tím, že padl Asad, automaticky skončí Rusové v Sýrii, tím si vůbec nejsem jistý.
Role i pozice Íránu může být v tomto jiná. V tuhletu chvíli ale Rusové vlastně nevadí Izraeli na Blízkém východě, v podstatě jsou s tím srozuměni i třeba Američané, že tam Rusové mají tyto dvě základny a umím si představit, že součástí předání moci může být i jakási dohoda, že tam Rusové zůstanou.
Ostatně Rusové mají jakousi mezivládní dohodu se syrským režimem a jestliže to nové povstalecké vedení teď dává najevo, že chce prostě spořádané předání moci, tak asi nemůže tak úplně hodit do kanálu nějakou smlouvu, kterou dosud Damašek měl s Moskvou.
Jak vnímá postup povstalců civilní obyvatelstvo?
Tak určitě jsou lidé, kterým svržení Asada dělá těžkou hlavu. Ta nejistota je veliká. Zároveň ale vidíme, že režim opravdu nebyl zdaleka tak oblíbený, jak se snažil prezentovat navenek. Ta země na tom byla špatně ekonomicky, což samozřejmě lidé přičítali na vrub vládě.
Plus tam byly pořád tisíce politických vězňů, takže jestliže dneska přichází někdo, kdo říká, tu zemi napravíme, postavíme ji na nohy, budeme chránit menšiny, tak si umím představit, že řada lidí na toto prostě slyší. Nemůžeme prostě dnešní Sýrii posuzovat tím, co se tam dělo před 10 lety, ta situace v celém regionu už se docela dost posunula.
Povstalecké síly hlásí občanům, kteří jsou v zahraničí, vraťte se, postavíme to na nohy. A teď je otázka, jak moc těmto lidem vlastně můžeme věřit, jak jsou důvěryhodní?
Já bych třeba nezpochybňoval dobré úmysly postavit Sýrii na nohy. Druhá věc je potom realita. Teď jsme měli širokou paletu různých opozičních skupin, ať už politických nebo ozbrojených, které vlastně v podstatě měly společné jenom to, že chtěly odstranit Asadův režim.
Mezitím ale samy mají celou řadu vnitřních sporů, mezi sebou mají různé ideologické směřování, mají různé zahraniční sponzory. Něco jiného bude třeba chtít v tuto chvíli pro Sýrii Turecko, něco jiného Saúdská Arábie. A to jsou věci, které teď třeba ve chvíli, kdy se tam bude budovat nějaká nová mocenská struktura, tak tyto věci se znovu mohou dostat na povrch.
Prostě boj o moc, rozdělování kompetencí, začleňování třeba těch různých povstaleckých skupin do syrských státních složek a tak dále. To, co jsme viděli i třeba v Iráku, to jsou potom vždycky velice problematické věci, které vůbec nemusejí dopadnou dobře.
Z vyjádření české diplomacie z dnešního rána vyplývá, že česká ambasáda v Damašku, která zastupuje i americké zájmy, zůstává v provozu. Proč? Je to právě kvůli Spojeným státům? Nebo je tam nějaký další důvod pro to, aby se diplomaté neevakuovali?
Upřímně řečeno nevím, jestli se teď někdo evakuuje z Damašku ze zahraničních ambasád, jestli to vůbec jde. Zaznamenal jsem, že Irák evakuoval své diplomaty. Rusové a Íránci prostě byli do určité míry součástí toho konfliktu. A Irák, ty šíitské milice z Iráku, se tam také angažovaly. Takže tam si myslím, že to souvisí s tím. Nezachytil jsem, že by třeba jiné ambasády omezovaly personál.
Ono tam těch západních misí moc není, takže se není úplně s čím porovnávat, ale pokud vím, třeba od léta tam jsou i Italové a nevím, jestli třeba Itálie ambasádu evakuovala. Myslím si jednak, že teďka se úplně jednoduše nedá ze Sýrie dostat. A za druhé, že zatím nikdo neohrožuje cizince, takže z toho asi vyplývá to, že tam Češi zatím zůstávají.
Má rychlý postup syrských povstalců nějakou souvislost s ruským angažmá na Ukrajině?
Ti klíčoví podporovatelé syrského režimu jsou v poslední době oslabeni. Hizballáh, Íránci i Rusové prostě mají jiné starosti jinde. To také mohlo přispět k demoralizaci syrské armády. A když syrská armáda oznámila odjezd prezidenta, tak se vlastně stala součástí jakéhosi poklidného předání moci, což si myslím, že jí v podstatě může zajistit budoucnost – vlastně přežití.
Pokud vývoj v Sýrii nebude úplně podle toho, co ti povstalci hlásí, může se schylovat k nějaké další migrační krizi ze Sýrie?
Určitě bych to nevylučoval. Ve chvíli, kdy v zemi vypukne zase nanovo nějaké kolo občanské války, tak se lidé samozřejmě znovu dají do pohybu. Ale je tam ještě jedno nebezpečí. Že to, co se děje v Sýrii, se nějak může přelít i do okolních zemí. Může se to přelít do Libanonu, kde máme Hizballáh, který doteď byl aktivní na straně Bašára Asada.
Zároveň v Libanonu máme statisíce syrských uprchlíků. Jordánsko je na tom podobně – také se nějakým způsobem v Sýrii angažovalo, také tam má velkou uprchlickou komunitu. Takže to jsou všechno věci, které jsou v pohybu a vlastně ta syrská rebelie, která teď vypadá úspěšně – byl svržen prezident, evidentně asi uprchl ze země – tak prostě do určité míry ohrožuje i stabilitu okolních zemí.
Pokud by tedy Asad úspěšně utekl ze země, kde by pravděpodobně našel útočiště?
Objevují se informace, že jeho letadlo odletělo do Abú Dhabí, do Spojených arabských emirátů. Může to být ale třeba jenom přestupní stanice. V takovýchto situacích – aby se zabránilo krveprolití, aby se ten převrat podařilo provést bez nějakých zásadních výbuchů a masakrů – tak jeho součástí bývá, že se prostě diskrétně tomu dosavadnímu vládci nabídne nějaký odjezd ze země.
Aby měl nějakou cestu ven, aby nebyl úplně natlačen do kouta a nebyl donucen bojovat do posledního vojáka, do posledního civilisty ve své zemi. Takže si umím představit, že i povstalci, vědí – a ví to určitě celá řada zpravodajských služeb na Blízkém východě – kam Asad odletěl a že to mohla být součást toho relativně poklidného převratu.
No a Moskva jako finální destinace pro azyl to připadá v úvahu?
Určitě to připadá v úvahu. O tom, že by Asadův režim mohl být nahrazen někým jiným za situace, kdy by mu Moskva nabídla osobní bezpečí a zázemí, tak o tom už se také mluvilo před lety. Už tehdy se o tom uvažovalo jako o jedné z možností, jak zajistit předání moci. Takže pokud by se to stalo teď, umím si to představit. Ale zároveň si umím představit, že může klidně zůstat třeba zrovna v těch Emirátech.
Všichni Syřané z EU okamžitě naložit a odjezd dom. Ihned, a zaplatí si letenku z poslední dávky.