Obnovení války v Sýrii: Kdo vytáhl proti Asadovi? Rebelové čekali na oslabení Ruska a Íránu

Nejvíc je nyní slyšet o islamistickém uskupení Haját Tahrír aš-Šám (Organizace pro osvobození Levanty, HTS).

„Tato skupina byla dříve spojená s al-Káidou, odstřihla se zhruba roku 2016. Spojené státy a Evropská unie tehdy tuto militantní skupinu označovaly za teroristickou, samozřejmě také syrský režim,“ vysvětluje pro Blesk Zprávy arabistka Anna Filipi z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). „Později se ale začala přetvářet z klasické militantní skupiny na politického aktéra. Už několik let spravuje prakticky celý guvernorát Idlib, takže si musela vytvořit nějakou administrativní část. Funguje jako takový mikrostát,“ dodala s tím, že obyvatelům organizuje třeba humanitární pomoc, zdravotní péči. A od nějakých čtyř milionů lidí tam také vybírá daně.

„Už nějakou dobu se HTS snaží o rebranding – změnu vnímání značky, aby už ji Syřané nebrali čistě za teroristickou organizaci, ale za legitimní alternativu současnému syrskému režimu,“ připomíná také Filipi. V rámci toho tito sunnitští islamisté, mnohdy náležející k přísnému směru salafismu, ustupují od vynucování přísných náboženských pravidel a diskriminace jiného vyznání či třeba přísným pravidlům pro ženy. A tak nemálo obyvatel Aleppa (Halabu) jejich příchod do města uvítalo. „Díky obsazení města se tam mohli vrátit uprchlíci, vystěhovaní lidé, kteří tam za Asadova režimu vstoupit nemohli. Jsou příběhy, kdy se rodiny setkávají po velmi dlouhých letech,“ uvedla arabistka.

Bojovníci HTS, kterých je podle odhadů amerických tajných služeb mezi pěti a deseti tisíci, mají podle Guardianu dobrý výcvik, ale chyběla jim těžší výzbroj. Mění se to díky úspěšnému rychlému postupu na Aleppo, kde syrští vojáci na ústupu zanechali mj. tanky ruské výroby.

Haját Tahrír aš-Šám je spolčená ještě s dalšími menšími islamistickými organizacemi, ideologicky spřízněnými. Guardian zmiňuje i zahraniční bojovníky, například uzbecké, tádžické a turkmenské islamisty, kteří v Sýrii působí už roky, Rádio Svobodná Evropa uvádí dokonce bojovníky z Číny – Pekingem ovládaný Východní Turkestán (Sin-ťiang) obývají turkičtí obyvatelé muslimského vyznání, zejména Ujguři. Podle analytiků tam mohou být i islamisté ze západní Evropy.

„Zatím to vypadá, že spolu fungují docela dobře. Ovšem opoziční hnutí v Sýrii mají bohatou historii toho, kdy jim chyběla větší soudržnost, společný cíl, proto se často rozpadala a podobně. Jak se to bude vyvíjet v případě této koalice, ještě uvidíme. V tomto momentě mají jasný cíl postupně dobývat Sýrii. A jestli to potom zkolabuje třeba kvůli administrativní činnosti, správě toho území, to teprve uvidíme.“

Rebelové postoupili od Aleppa k Hamá (3. 12. 2024). | ČTK / AP / Ghaith Alsayed

Sever Sýrie, při hranici s Tureckem, ovládá z velké části Syrská národní armáda (SNA), dříve známá coby Svobodná syrská armáda, otevřeně podporovaná – vyzbrojovaná a placená – z Ankary. Armáda to není zdaleka jednotná, zastřešuje desítky frakcí s různými ideologiemi, včetně islamistů Ahrár aš-Šám (Islámské hnutí svobodných mužů Levanty) mající za cíl svrhnout Asadův režim a ustavit v zemi právo šaría.

Odborníci považují Ahrár aš-Šám za umírněnou islamistickou skupinu, píše CNN. Po dobytí Aleppa minulý týden zástupce velitele Ahmed al-Dalati shromáždil muslimské vůdce v mešitě, aby jim předal instrukce.

„Pokyny generálního velení oddělení vojenských operací jsou přísné a jasné. Je zakázáno komukoli ubližovat nebo zasahovat do jeho majetku... nejen muslimům, ale všem ostatním, ať už křesťanům, Arménům nebo jakékoli sektě přítomné v Aleppu. Nikdo se k nim nesmí přiblížit,“ prohlásil mimo jiné.

Kopou za Turecko

„Všeobecně se předpokládá, že Turecko ofenzívu vedenou HTS předem schválilo, ale samo to popírá a přinejmenším trvá na tom, že neočekávalo, že se obrana syrské armády zhroutí v takové míře,“ konstatuje deník Guardian. 

„Tím, že jsou zcela závislí na Turecku, místo aby bojovali dobrý boj za syrský lid, bojují boj za tureckou vládu,“ komentovala pro CNN Natasha Hallová z Centra strategických a mezinárodních studií ve Washingtonu. „Své cíle si stanovili spíše na oblasti kontrolované Kurdy než na Asadův režim, proti němuž všechny tyto skupiny a bojovníci původně bojovali.“

Jak s Asadovým režimem, tak s protureckými silami se potýkají Kurdové – ti spravují svá území, na nichž dlouhodobě chtějí vyhlásit vlastní národní stát, i jisté oblasti dobyté v rámci občanské války. Nynějších ofenziv se neúčastní, naopak je proturečtí bojovníci z SNA v minulých dnech vytlačili z města Tal Rifaat a dalších desítek vesnic u tureckých hranic i z území v guvernorátu Aleppo.

Turecko, na jehož území velká část tohoto bezstátního národa také žije, považuje jejich Stranu kurdských pracujících (PKK) za teroristy (stejně jako Washington, Praha a Evropská unie) a tvrdí, že syrští či iráčtí Kurdové mají na ty turecké a jejich údajný separatismus úzké napojení.

Syrští Kurdové (jejich milice YPG, respektive širší koalice s nekurdskými silami zvaná Syrské demokratické síly) se vyznamenali v bojích proti teroristické organizaci Islámský stát, a vysloužili si tak podporu USA – což na půdě NATO vytváří napětí s Tureckem.

Obnovená válka v Sýrii: Kurdové prchají od Aleppa do Rakky (3. 12. 2024). | ČTK / AP / Hogir El Abdo

Od propuknutí občanské války před 13 lety dokázal v Sýrii výrazně posílit svůj vliv Írán. Roku 2013 zasáhl vojensky a byl klíčový pro udržení Bašára Asada u moci. Stovky důstojníků Islámských revolučních gard v Sýrii naverbovaly desetitisíce místních i zahraničních šíitských bojovníků, připomíná Rádio Svobodná Evropa.

Syrské území se Teheránu mimo jiné hodí jako logistický koridor k Libanonu – pro vyzbrojování tamního militantního hnutí Hizballáh, jakož i pro výboje proti Izraeli.

Írán se nechal slyšet, že za Sýrií pevně stojí a bude pomáhat, nicméně je třeba říci, že je teď výrazně oslabený, stejně jako Hizballáh, zejména kvůli konfliktu s Izraelem,“ komentuje arabistka Filipi.

V Libanonu utichly boje: Izrael se dohodl na příměří s Hizballáhem! Otevřený je tomu i Hamás

Íránské síly v Sýrii i libanonské ozbrojené hnutí utrpěly velké ztráty na životech, padli i vysoce postavení velitelé. „Můžeme se domnívat, že Írán a Hizballáh nebudou schopny pomáhat do takové míry jako před několika lety, třebaže ta koalice zůstává pevná,“ soudí Filipi.

Právě na takové oslabení syrští rebelové čekali. Dva zdroje agentury Reuters sdělily, že Hizballáh v polovině října z Aleppa stáhl své příslušníky, kteří se podíleli na zajištění bezpečnosti města, a povolal je zpět do Libanonu. Podle jiných zdrojů Reuters ani teď nemá Hizballáh v plánu vyslání bojovníků na podporu Asada. Naopak prezidentovi podle ČTK na pomoc dorazily proíránské milice z Iráku.

Pomoc Teheránu Asadovi svého času byla důležitá, ale nestačila. Obrat v konfliktu přineslo až zapojení Ruska roku 2015. „Letecké kampaně Moskvy proti pozicím povstalců pomohly syrské armádě a proíránským milicím získat zpět rozsáhlá území, ale způsobily také rozsáhlé ztráty na životech civilistů,“ připomíná Svobodná Evropa. Od té doby tam ruské letectvo provozuje základnu Hmímím (Chmejmím) u města Latákie (Lázikíje). Už od 70. let ovšem Moskva disponuje námořní základnou Tartús, nyní jedinou baštou ruského loďstva ve Středozemním moři. Sloužit může podle smlouvy s Asadem i plavidlům s jadernou výzbrojí.

„Když Rusko poprvé zasáhlo do občanské války v Sýrii, šlo především o podporu spojence v regionu, o snahu podpořit stávající režim a vyhnout se nestabilitě, která by následovala po jeho pádu, a o snahu zatlačit na terorismus,“ uvedla Jenny Mathersová, vedoucí lektorka ruské politiky na Aberystwythské univerzitě, pro Svobodnou Evropu. Podle ní je to však nyní také otázka hrdosti, protože Moskva by ztratila tvář, kdyby Asadova vláda po letech ruské podpory stejně padla. Je to tedy i důležitá vizitka pro ruskou geopolitiku a diplomacii.

Ruské bombardéry Tu-22M3 na misi v Sýrii (2017) | Ministerstvo obrany RF

Spojené státy podle Anny Filipi příliš neuspěly s podporou Kurdů, Evropa se pak v Sýrii nestaví na žádnou stranu. „Skupinu Haját Tahrír aš-Šám stále hodnotí jako teroristickou, radikální islamistickou, ale na druhé straně nepodporují ani alternativu – režim Bašára al-Asada. Myslím, že angažování Západu se bude limitovat na humanitární pomoc,“ soudí arabistka. „Spojené státy, Velká Británie, Francie a Německo vydaly společné prohlášení, kde žádají všechny aktéry Sýrie k deeskalaci situace.“

Evropě by zatím nemusela hrozit vlna uprchlíků jako za nejžhavějších fází konfliktu. „Když byla syrská občanská válka v plném proudu, tak se opravdu válčilo na strašně moc místech, vyloženě nebylo, v uvozovkách, kde se schovat, nezbylo než utíkat do okolních států,“ připomíná Filipi. „Nyní se ale pohybují stále v rámci Sýrie, je běžné, že lidé mají rodinné vazby v jiných městech či oblastech, takže se přesouvají za nimi, zatím by se mohlo stále jednat jen o tuto vnitřní migraci. Záviset to bude na tom, jak moc se celý konflikt rozroste po celé Sýrii.“

„Je pozoruhodné, kolik dalších regionálních aktérů, včetně Saúdské Arábie, Jordánska a Spojených arabských emirátů, si nepřeje Asadův pád, i když by si přáli omezení íránského vlivu,“ konstatuje deník The Guardian. Jak boje jeho sekulárního diktátorského režimu proti islamistům, hlavně sunnitům, vychladly, přestal být Bašár Asad vyvrhelem v arabském světě. Loni se po 12 letech zase mohl s velkou slávou vrátit do Ligy arabských států. Zatím ale není zřejmé, zda to vydrží či kam to povede. „Většina států Perského zálivu normalizovala vztahy se Sýrií, ale na oplátku dostala jen málo,“ argumentuje Guardian.