Vídeňské kavárny, valčík - a teď i klobásové stánky. Rakouská metropole je chce na kulturní seznam UNESCO

Würstelstand neboli stánek s klobásami je pro řadu obyvatel a návštěvníků podobně neodmyslitelnou součástí života ve Vídni jako třeba vídeňský řízek. U stánků se setkávají hosté věhlasného Plesu v Opeře, Vídeňané přebíhající z jedné schůzky na druhou, turisté z celého světa, ale i místní jen na kus řeči. Provozovatelé se nyní spojili ve společné iniciativě s cílem dostat stánky s klobásami na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO; a myšlenku nyní podpořil i přímo sociálnědemokratický starosta Vídně Michael Ludwig.

„Vídeňské stánky s klobásami jsou nedělitelně spjaty se srdcem našeho města a jsou více než jen prodejními místy chutného občerstvení,“ uvedl starosta u jednoho z nejvyhlášenějších stánků vedle Vídeňské státní opery. Podle Ludwiga jsou stánky součástí identity a historie města. Zároveň posilují místní sounáležitost, když se u jednoho stánku mohou potkat právě návštěvníci opery ve fracích a róbách s řemeslníky v montérkách.

Iniciativu podporuje i městská hospodářská komora. „Přestože se v posledních letech výrazně rozšířila nabídka občerstvení, mají stánky s klobásami mezi Vídeňany i našimi hosty své pevné místo,“ uvedl prezident komory Walter Ruck.

Podle radnice se tradice stánků s klobásami datuje do doby pojízdných kuchařských stánků z dob monarchie. Měly sloužit k zajištění živobytí pro válečné invalidy, uvedla radnice, podobně jako stánky s tabákem (odtud do politiky přenesený význam slova trafiky coby kšeftu za zásluhy). Nynější podoba nemobilních stánků je oproti tomu relativní novinkou, první pevný stánek totiž město povolilo až v roce 1969. Nejstarší doposud fungující stánek je v provozu od roku 1928.

Vídeňští stánkaři ve spolupráci s městem se nyní pokusí o to, co se již podařilo vídeňské kavárenské kultuře, vinným šenkům (Heuriger) a valčíku. Oficiální žádost o zápis stánků s klobásami na seznam UNESCO chce Vídeň podat v nejbližší době.

Česko srovnatelný gastronomický fenomén na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO nemá - takto globálně uznávané jsou však slovácký Verbuňk, sokolnictví, masopust, jízda králů (Slovácko a Haná), loutkářství, modrotisk, foukané vánoční ozdoby, vorařství a nejnověji ruční výroba skla. Seznam zahrnuje 730 nehmotných kulturních fenoménů ze 145 zemí, uvádí web UNESCO. Mnohé patří k více zemím, například loutkářství, modrotisk a sokolnictví sdílíme mj. se Slovenskem. Co se gastronomie týče, například Francouzi tam mají řemeslné bagety, ale i vůbec fenomén stolování a hostin na úrovni (nikoliv však víno...). Belgičanům zase organizace uznává specifickou pivní kulturu.

Šunka není kultura! Nejznámější stánek na „Staromáku“ se nejspíš zavře