Věznice, kde zabili Navalného: Na nedostatek lékařské péče si stěžovali jiní trestanci, jeden také zemřel

Vězeňská služba (FSIN) ujišťuje, že její lékaři spěchali na pomoc Navalnému, do dvou minut od zprávy prý byli u něj a brzy i sanitka. Takový rychlý zásah ale neodpovídá zkušenosti jiných obyvatel této trestní kolonie. Veřejně přístupná data dávají nahlédnout do praxe v odlehlé instituci za polárním kruhem.

„Nejsou to jen tvrzení lidí, jsou tam konkrétní fakta: co se stalo, jak, kdo nereagoval. Je to docela neradostné,“ popisuje Sergej Titov z Rádia Svoboda. „Jsou různé příklady, třeba člověk, jenž kontaktoval pracovníky vězeňského zdravotnického střediska. Prohlédli ho a poslali do nemocnice na operaci. V nemocnici se ukázalo, že tam prostě nemají kvalifikované chirurgy, aby ten zákrok provedli. A tím to skončilo, všechno se ututlalo.“

Mezi internetovými záznamy je například přístupný případ G. V. Vardanjana, jenž se obrátil na ombudsmana a Generální prokuraturu Ruské federace se stížností na poskytnutí nedostatečné lékařské péče, a to kvůli hypertenzi II. stupně a chronické gastritidě. Se stížnostmi neuspěl.

„Na základě výsledků vyšetření a odborných konzultací je zdravotní stav pacienta hodnocen jako uspokojivý a je mu předepsána a podávána farmakologická léčba s pozitivním účinkem,“ usoudil posléze soud. „Léky potřebné k léčbě G. V. Vardanjana jsou v dostatečném množství k dispozici v pobočkách Federální služby vězeňství, jsou vydávány v souladu s předpisy lékařů specialistů, což je stanoveným postupem zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci.“

„V roce 2018 jeden trestanec zemřel, když v noci nebyl k dispozici zdravotnický personál,“ dodává Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda.

Systém Stalinových gulagů

„Ruský systém FSIN je dědictví gulagu, zrůdný uzavřený systém vyhlazování lidí, který si zachovává všechna ‚mateřská znaménka‘ stalinského a brežněvovského systému,“ glosuje komentátorka Nové Gazety Zoja Svetovová. Připomíná, že se systém trochu otevřel v letech 2008–2016, kdy vznikly veřejné komise pro kontrolu vězeňského systému – sama byla členkou takové komise pro Moskvu.

„Co jsme my viděli, bylo ohromující. Zdálo se, že lidé, kteří tam pracovali, přišli z minulosti: nevědí, co jsou lidská práva, co je to Hippokratova přísaha (jde o vězeňské lékaře), co je to milosrdenství. Vězeňští lékaři zpravidla považovali všechny nemocné vězně za simulanty, zaměstnanci věznic a kolonií zavírali oči nad vymáháním peněz od bohatých vězňů nebo se na takovém vymáhání sami podíleli,“ napsala Svetovová.

„Co jsme se dozvěděli při veřejném vyšetřování smrti Sergeje Magnitského, právníka společnosti Hermitage Capital, mě přesvědčilo, že cíl ruského vězeňského systému je jediný – bezohledně a nemilosrdně lámat lidské osudy s plnou důvěrou, že za to nikdo nebude potrestán. A jen velmi zřídka někdo potrestán byl...“ Později se zase režim začal utužovat, dohled nad praxí věznic byl stále více jen formalitou, imitací. „Věznice byla zcela uzavřená před kontrolou a s lidmi v ní si mohli dělat, co chtěli,“ dodala komentátorka.

Za mučení Navalného frčky od Putina?! Matce dál odmítají vydat tělo. Zametají stopy?

Řada západních zemí tak či onak reagovala na Navalného smrt, byť v sankcích na Rusko nemají už příliš prostoru. Londýn to pojal adresně: na sankční seznam připsal ředitele kolonie Polární vlk a jeho pět náměstků. „Mezi sankcionovanými osobami je Vadim Konstantinovič Kalinin, který řídil brutální vězeňský tábor, kde byl Navalnyj držen na samotce až dva týdny. Stav pana Navalného se během tří let ve vězení zhoršil. Pan Navalnyj trpěl tím, že mu bylo odepřeno lékařské ošetření, a také tím, že musel během věznění chodit v -32 °C,“ zdůvodňuje britské ministerstvo zahraničí.

„Ti, kdo jsou odpovědní za brutální zacházení s Navalným, by si neměli dělat iluze – poženeme je k odpovědnosti,“ vzkázal jim šéf ministerstva David Cameron.