Rána po propuštění Hamásem: Sourozenci neměli ponětí, že jejich matku zavraždili
Po propuštění po padesáti dnech v zamčené místnosti se museli sourozenci Noam (16) a Alma (13) Orovi vyrovnat s hrůznou zprávou. Až po setkání s prarodiči a prohlídce v nemocnici se dozvěděli zdrcující zprávu, že jejich matka Jonat je po smrti a otec Dror je stále nezvěstný, informuje deník The Guardian.
Osud rodičů ležel oběma sourozencům na mysli, zatímco byli vězněni v místnosti v Gaze spolu s 39letou ženou, se kterou si utvořili blízké pouto. Jejich strýc Ahal Besorai uvedl, že bylo pro rodinu velice obtížné sdělit jim tyto zprávy jen hodiny po propuštění umožněném dohodou mezi Izraelem a Hamásem. „Bohužel nevěděli, že byla má sestra, jejich máma, zavražděná,“ řekl.
„Po padesáti dnech náhle vidí své blízké a první, co se dozví, je, že jejich máma už není naživu. Myslím, že to bylo velmi traumatické. Bylo tam mnoho slz a mnoho bolesti,“ popsal dál situaci.
Besorai (60) je britsko-izraelský právník žijící na Filipínách. S oběma sourozenci mluvil v sobotu večer přes platformu Zoom, poté co se setkali se svými prarodiči z otcovy strany a starším bratrem Jalim. Osmnáctiletý Jali se útokům 7. října vyhnul dobrovolným nástupem do izraelské armády. V sobotu večer se rodina také poprvé dozvěděla, jak se oba sourozenci během útoku na kibuc Be’eri oddělili od svého otce.
Dorostenci tvrdí, že se skrývali se svými rodiči v úkrytu, když ozbrojenci Hamásu zapálili jejich dům. „Když teroristé z Hamásu zapálili jejich dům, aby je donutili opustit úkryt, děti vyskočily oknem a zkoušely se schovat někde jinde, ale teroristi je našli a odvezli do Gazy autem, které v kibucu ukradli,“ uvedl Besorai. „Noama strčili do kufru a mou neteř posadili dopředu k osmi dalším teroristům.“ Jonat (50) byla zastřelena, když se snažila ukrýt, a má se za to, že Dror (50) byl také mezi unesenými z Be’eri.
V Gaze pak byli sourozenci drženi v místnosti s jednou další ženou. „Tam to pro ně taky nebylo snadné,“ řekl Besorai. „Nebylo to tak jednoduché jako ‚seďte v místnosti a jezte‘.“ Víc o utrpení obou dorostenců říct nechtěl, aby nerozrušil rodiny dalších rukojmích unesených v den, který někteří v Izraeli nyní nazývají „Černá sobota“.
„Drželi je spolu s další ženou. Vím, kdo to je, ale tu nechali tam. Nepropustili ji, takže je teď v tom Bohem zapomenutém místě sama. Mám za to, že děti odvedli na záchod, aby nevěděla, že budou propuštěny, a tam jim zavázali oči a autem je odvezli předat Červenému kříži,“ popsal Besorai.
Dále strýc zdůrazňoval důležitou roli, kterou sehrála podpora mezi sourozenci a jejich spoluvězeňkyní. „Ptal jsem se jich, jak dokázali přežít, a řekli mi, že se v té trojici podporovali navzájem,“ řekl. „Když byl jeden na dně, tak ho ti zbylí povzbuzovali a nabídli mu morální podporu.“ Sourozenci podle Besoraie nebyli drženi v tunelu, ale přesto šlo o velmi náročné podmínky.
O sobotě, kdy Hamás obvinil Izrael z porušení podmínek dohody a pozdržel propuštění druhé skupiny rukojmích, Besorai řekl, že mu přišlo, že má Hamás z mučení čekajících rodin „sadistické potěšení“.
Když na obrazovce konečně uviděl tváře svého synovce a neteře, rozbrečelo ho to. „Jsou vážně šťastní, že jsou zpátky,“ řekl.
„Jako první jsem uviděl Alminy zářivé, blýskavé oči a velký úsměv. Samozřejmě hodně, hodně pohubla, ale její krásný úsměv a blyštivé oči člověka zahřejí u srdce, a tak jsem začal plakat. Noamovi bylo hodně do řeči a chtěl se o všechno podělit. Sdílel se mnou nějaké osobní věci, kterými si procházel. Možná mu mluvení o tom s někým, kdo ho má rád a komu na něm záleží, pomůže s hojením.“
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.