Tisíce rodin na útěku. Po masakru našli Izraelci útočiště u Rudého moře, i tam ale žijí ve strachu

V posledních týdnech se Hútíové přihlásili k několika raketovým a dronovým útokům proti Izraeli a varovali, že přijdou další údery. Izraelské tryskáče a obranný systém Arrow byly nasazeny k boji proti raketám a dalším „vzdušným hrozbám“ v oblasti Rudého moře.

Jeden poplach zazněl v Ejlatu 9. listopadu, když sebevražedný dron přistál na škole pár kilometrů od jednoho z hotelů. V budově se naštěstí v té době nenacházely žádné děti. Ačkoliv Hútíové se přihlásili k odpovědnosti za tento útok, Izrael později uvedl, že dron přiletěl ze Sýrie a v reakci na operaci provedl proti Sýrii odvetný útok. 

„Bylo to vážně hrozné,“ řekl Dekel-Chen o opakovaných poplaších. „Mohli jste vidět hrůzu v očích všech dětí od nejmenších až po teenagery. Přeneslo je to zpět do absolutního strachu ze smrti, který si prožily,“ dodal. Dekel-Chenův pětatřicetiletý syn Sagui zmizel 7. října a rodina věří, že ho unesl Hamás.

„Je to nesnesitelné. Nevíme, jestli je zdravý nebo zraněný. Nevíme nic. V tuto chvíli je těžké udržet si naději,“ uvedl Dekel-Chen, který nyní pomáhá s péčí o své dvě vnučky a těhotnou snachu, které se během několika týdnů narodí třetí dítě.

Dohoda mezi Izraelem a Hamásem se přiblížila: Klid zbraní a propuštění vězňů za 50 rukojmích?

Asi 160 přeživších z Nir Oz nyní žije v Ejlatu v hotelu Isrotel Yam Suf, kterému nechybí výhled na pláž a hornatou krajinu. Ale krásu a klid tohoto místa narušují hrůzné příběhy těch, kdo žijí uvnitř. Více než čtvrtina komunity 400 lidí v Nir Oz byla buď zabita nebo unesena, což z něj dělá jeden z nejhůře postižených kibuců. 

Šťastné shledání

Dvanáctiletý Uri Barr nemá dost prstů na to, aby spočítal počet svých přátel, kteří byli zajati. „Páni, je jich hodně,“ řekl Uri s rozšířenýma očima, když zjistil, že jeho rodina zná nejméně 20 lidí, kteří byli uneseni, z toho 12 dětí.

Uri a jeho nejmladší bratr, osmiletý Noam, a jejich rodiče se na šest hodin v tichosti zabarikádovali do bezpečné místnosti svého domu, zatímco stovky militantů Hamasu chodily od domu k domu, vraždily obyvatele a vypalovaly jejich domy. 

„Hamás je v domě, buď zticha,“ řekl Uri, který seděl vedle svého otce Yonathana. „Slyšel jsem je křičet v arabštině,“ dodal. „Slyšeli jsme, jak se vloupali do našeho domu, rozmlátili ho a pokusili se otevřít dveře naší bezpečnostní místnosti,“ řekl Yonathan. „Stříleli na domy. Reaktivní granáty používali na budovy, ruční granáty na civilisty,“ dodal. 

Izrael zesílil údery na jihu Pásma Gazy. Chystá několikaměsíční „likvidační“ operace?

Rodina Barrových měla štěstí, že měla bezpečnou místnost, která se zamykala zevnitř. Většina obyvatel to tak neměla, protože úkryty byly navrženy pro ochranu před raketovými útoky. 

Uriho hlavní starost během těch dlouhých hodin uvězněných v pokoji se týkala jeho malého bratra, desetiletého Yoava, který předchozí noc přespával u kamaráda. „Bylo to hrozné,“ řekl Yonathan. „(Uri) kvůli tomu plakal v bezpečnostní místnosti.“ Rodina, se kterou Yoav bydlel, také přežila ve svém bezpečnostním pokoji, a Barrovi se tak po příjezdu izraelské armády znovu setkali. „Zhroutil jsem se. V tu chvíli jsem se zhroutil,“ řekl Yonathan. „(Uri) řekl, že to bylo poprvé, co mě viděl plakat,“ dodal. 

Nyní Uriho nejvíce trápí osud jeho blízkého přítele Eitana, kterého Hamás zajal jako rukojmí. „Je to velmi dobrý kamarád, hráli jsme spolu v kibucu fotbal,“ řekl a dodal, že ho plánuje „obejmut“, pokud se ze zajetí dostane. Uri se snaží odvést myšlenky od svých unesených přátel tím, že se věnuje sportům a hrám ve vodě. Je dost starý na to, aby byl zvyklý slyšet poplachy varující před raketami, ale některé mladší děti podle něj zpanikaří, kdykoliv je uslyší. 

V nemocnici Šífa o baště Hamásu věděli! Doktor promluvil o zakázaných zónách

Dětem vytvářel alternativní realitu

Pětatřicetiletý Nir Adar z kibucu Nir Oz se snaží zůstat klidný, když se rozezní sirény. Doufá totiž, že tento klid přenese na své dvě malé dcery „Když vidí, jak všichni kolem ve strachu utíkají, tak je to ovlivňuje,“ řekl. 

Adar a jeho dcery, šestiletá Noga a čtyřletá Rani, přežili jen díky bezpečnostní místnosti. Dveře neměly zámek, takže Adar vší silou držel kliku. „Teroristé přišli do mého domu, rozbili dveře a vystřelili asi deset kulek na dveře bezpečnostní místnosti, které jsem v tu chvíli držel,“ řekl Adar s tím, že kulky naštěstí dveřmi nepronikly.

Zatímco Adar posílal vyděšené zprávy a sledoval, jak se mu vybíjí baterie v telefonu, vyprávěl svým dcerám pohádky a předstíral, že na dům spadl strom, aby jim vysvětlil, proč jsou tam uvězněni. „Moje dcera se mě zeptala, jestli jsou to vojáci v našem domě. Tak jsem odvětil, že ano a že jsme díky nim v bezpečí,“ sdělil. „Snažil jsem se jim vytvořit alternativní realitu,“ dodal. 

Když pozdě odpoledne konečně vyšli z jejich domu, Adar si uvědomil, že dům jeho bratra, který se nacházel jen 20 metrů od něj, byl zapálen. Osmatřicetiletý Tamir byl unesen Hamásem, narozdíl od jeho ženy a dětí, kterým se podařilo uniknout ze zajetí. Ale Adar se obává, že i když Tamir přežil, už se nikdy nedostane ven. „Obávám se, že muži zůstanou pozadu,“ řekl. Jednání o propuštění rukojmí se totiž v současné době zaměřují na ženy a děti.

Poslanec Žáček navštívil Izrael a viděl hrůzy Hamásu: „Lapal jsem po dechu,“ řekl Blesku

Adar řekl, že děti jeho bratra se to bez táty snaží zvládnout. „Je to pro ně velmi těžké, zvláště v noci,“ uvedl. „Hodně pláčou. Chybí jim,“ dodal. Adar se také dozvěděl, že jeho pětaosmdesátiletá babička byla unesena Hamásem. „Je nemocná, potřebuje léky. Nejsem si jistý, jestli bude schopna přežít,“ řekl. 

Vláda sdělila obyvatelům kibucu Nir Oz, že bude trvat tři roky, než bude vesnice obnovena a připravena k návratu. Ale hojení ran z děsivé události bude trvat mnohem déle a mnoho rodin řeklo, že se do Nir Oz už nikdy nevrátí. „Nemyslím si, že se můžeme vrátit do Nir Oz, protože to, čím jsme si tam prošli, je skutečná hrůza,“ řekl Yonathan Barr. „Všechna jistota a bezpečí, které jsme cítili v našem domě, jsou pryč. Znovu to svým dětem neudělám,“ dodal.