Konec teflonových pánví či oblečení z Gore-Texu? EU řeší zákaz až 10 tisíc „věčných chemikálií“

„PFAS jsou syntetické organické látky, které mají široké využití ve stovkách průmyslových a spotřebitelských výrobků. Mezi typické výrobky obsahující PFAS patří voděodolné oblečení či nepřilnavé povrchy kuchyňského nádobí známé jako Gore-Tex nebo Teflon,“ řekla McGachy.

Tyto látky obsahují jednu z nejsilnějších chemických vazeb v organické chemii, vazbu mezi uhlíkem a fluorem. Ta jim propůjčuje jedinečné vlastnosti, zároveň je ale příčinou jejich hlavního problému. Jsou perzistentní, tedy je velmi náročné je odbourat. Velmi snadno se přitom šíří v prostředí, mohou procházet půdou a kontaminovat zdroje pitné vody. Jejich odstranění je podle vědkyně velmi náročné a nákladné.

Rakovina z nepřilnavých pánví? Chemikálie z nich jdou do vody, varuje úřad

Některé složitější molekuly PFAS se podle vědkyně dokážou rozkládat, ale nakonec z nich vznikne jiná PFAS, která je v životním prostředí hůře odbouratelná. Příkladem takových látek jsou kyseliny perfluoroktanová (PFOA) nebo perfluoroktansulfonová (PFOS).

„Hladiny PFOS v dešťové vodě v Evropě překračují normu EU pro kvalitu životního prostředí pro povrchové vody. Kromě toho PFOS přímo kontaminovaly zdroje pitné vody v několika evropských zemích. A stejně jako například mikroplasty byly objeveny v lidském mateřském mléce, a dokonce i v lidské krvi,“ uvedla vědkyně.

PFOS a její soli jsou od roku 2009 zahrnuté do mezinárodní Stockholmské úmluvy, jejímž cílem je vyloučit jejich používání. Dohoda od roku 2020 upravuje i celosvětovou eliminaci PFOA. V reakci na trvající škodlivé emise předložily Dánsko, Německo, Nizozemsko, Norsko a Švédsko Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) návrh na jejich omezení.

V návrhu omezení se uvádí, že by se mělo co nejvíce zamezit uvolňování PFAS do životního prostředí. Cílem návrhu je snížení emisí PFAS do prostředí o 96 procent za 30 let od přijetí. Vzhledem k tomu, že PFAS jsou chemicky velmi stabilní, je důležité zohlednit jejich uvolňování ve všech fázích životního cyklu, tedy při výrobě, použití a likvidaci.

Kromě zákazu se zvažují i časově omezené výjimky, a to v rozmezí 18 měsíců až 12 let. Tato možnost se zdá podle vědkyně nejpravděpodobnější. Některé látky totiž nemají náhradu, jedná se například o membrány obleků pro pracovníky v ropném a plynárenském průmyslu, díky kterým jsou obleky odolné proti šíření plamene.