Smrtící virus marburg děsí WHO: Začal se šířit v nové zemi, přenáší ho netopýři

O neobvyklé nákaze v Rovníkové Guineji informovala média v uplynulých dnech s tím, že kvůli ní pohyb na společné hranici omezil Kamerun. Vláda středoafrické země s 1,6 milionu obyvatel potvrdila, že úmrtí způsobil virus marburg.

Do postižených okresů v Rovníkové Guineji už dorazily týmy WHO, které mají za úkol vysledovat kontakty mrtvých a nakažených, izolovat je a poskytnout lékařskou péči lidem, kteří vykazují příznaky onemocnění. Kromě devíti mrtvých země zaznamenala dalších 16 podezření na infekci marburským virem.

Zdravotníci prověřovali i dva pacienty s podezřením na infekci v sousedním Kamerunu. Oba kamerunští pacienti měli naštěstí negativní test.

WHO dokonce svolala kvůli šíření viru mimořádnou schůzku, jak informovala na svých stránkách.

Západoafrická Guinea | Reuters

Virus marburg patří mezi filoviry způsobující závažná onemocnění. Rezervoárem viru jsou některé druhy kaloňů a netopýrů. Některé zdroje uvádí, že virus mohou přenášet i africké opice a prasata.

Úmrtnost na nemoc se podle amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) pohybuje mezi 23 a 90 procenty nakažených. Záleží ovšem na kmeni viru a úrovni zdravotní péče v zasažené zemi. V průměru zabíjí virus polovinu nakažených, uvádí WHO, ale nejnebezpečnější kmeny zabily až 88 % z nich.

Předpokládaná inkubační doba je 2 až 21 dní.

Přírodním zdrojem nákazy jsou kaloni. | Profimedia.cz

Nemoci marburg a ebola jsou způsobovány viry ze stejné rodiny filovirů. Jsou odlišné, ale klinicky podobné. Profesor Jimmy Whitworth, specialista na infekční onemocnění, řekl: „Marburg a ebola mají stejné klinické příznaky – vysokou horečku, bolesti svalů, bolesti břicha, průjem, zvracení a nekontrolované krvácení.“ Marburg se stejně jako ebola šíří prostřednictvím „velmi těsného kontaktu a přenosem tělesných tekutin,“ dodal Whitworth.

Africké Kongo sužuje ebola. | Reuters

Marburg byl poprvé identifikován v roce 1967, kdy propuknutí krvácivé horečky došlo současně v laboratořích v Marburgu a Frankfurtu v Německu a v Bělehradě v Jugoslávii (nyní Srbsko). Infekce byly vysledovány do tří laboratoří, které obdržely společnou zásilku infikovaných afrických pokusných opic. Onemocnělo 31 lidí, zpočátku laboratorních pracovníků, po nichž následovalo několik zdravotníků a rodinných příslušníků, kteří se o ně starali. Sedm lidí zemřelo.

Mimo západní Afriku byla předchozí ohniska a sporadické případy hlášeny v Angole, Demokratické republice Kongo, Keni, Jižní Africe a Ugandě, uvádí WHO. Virus zabil v Angole v roce 2005 více než 200 lidí, což je podle WHO nejsmrtelnější epidemie tohoto viru v historii. 

Hlavní ohniska:

• 2017, Uganda: tři případy, tři úmrtí
• 2012, Uganda: 15 případů, čtyři úmrtí
• 2005, Angola: 374 případů, 227 úmrtí
• 1998-2000, DR Kongo: 154 případů, 128 úmrtí
• 1967, Německo: 29 případů, sedm úmrtí

Africké Kongo sužuje ebola. | Reuters

Onemocnění vzniká náhle, nejprve se objevuje horečka, malátnost, bolesti svalů a hlavy. Následně dochází k zánětu hltanu, zvracení, průjmu a vyrážce na trupu a pažích. Často dochází k poškození jater, ledvin a mozku. U těžkých průběhů se rozvíjí šokový stav a mnohočetné selhání vnitřních orgánů.

„U mnoha pacientů se během pěti až sedmi dnů rozvinou závažné krvácivé projevy a smrtelné případy mají obvykle nějakou formu krvácení, často z více oblastí,“ dodává WHO.

Krev se objevuje ve zvratcích a stolici je často doprovázena krvácením z nosu, dásní a pochvy.

Virus může u některých pacientů také způsobit zmatenost a agresivitu. „Ve smrtelných případech nastává smrt nejčastěji mezi osmi a devíti dny po nástupu příznaků, obvykle předchází vážná ztráta krve a šok,“ říká WHO.

Indexový případ infekce virem marburg bývá obvykle spojený s těsným kontaktem s netopýry nebo s pobytem v jeskyních nebo dolech, kde netopýři přespávají.

Přenos probíhá především přímým kontaktem s krví nebo tělními tekutinami nemocného (tedy kapkami krve, potu, slin a jiných sekretů). Možný je i přenos mateřským mlékem. Byly popsány nákazy kontaminovanými zdravotnickými prostředky (např. jehlami, oděvy nebo lůžkovinami). Nejvyšší riziko přenosu hrozí v pozdních stádiích onemocnění, kdy nemocný zvrací, má průjem a krvácí. V inkubační době je riziko přenosu onemocnění nízké. Přenos vzduchem nebyl prokázán. Byly popsány laboratorní nákazy a nákazy zdravotnických pracovníků.

Některé zdroje uvádí, že i poté, co se lidé uzdraví, může jejich krev nebo u mužů sperma infikovat ostatní. Proto se doporučuje po prodělání infekce ještě rok po uzdravení používat kondom.

Sídlo Světové zdravotnické organizace (WHO) ve švýcarské Ženevě (6. 4. 2021) | Reuters

Marburg se může projevovat podobně jako nemoci, jako je malárie, tyfus, meningitida, ebola a další virové krvácivé horečky. Potvrzení, že příznaky jsou způsobeny virem marburg, vyžaduje laboratorní testy krevních vzorků obsahujících virus.

Ebola šířící se v Kongu podle WHO nepředstavuje globální hrozbu. | Reuters

Na virus neexistují žádná léčba ani vakcína. Kvalitní lékařská péče včetně rehydratace perorálními nebo intravenózními tekutinami však může významně zlepšit míru přežití.

„V současné době se hodnotí řada potenciálních léčebných postupů, včetně krevních produktů, imunitních terapií a lékových terapií, stejně jako kandidátů na vakcíny s údaji z raných studií,“ uvádí WHO.

Sídlo Světové zdravotnické organizace (WHO) ve švýcarské Ženevě (6. 4. 2021) | Reuters