„Nikdy jsme to nevzdaly.“ Afghánky pokračují navzdory Tálibánu v boji za vzdělání
Právo na vzdělání je něco, nad čím se většina dívek a žen ze západních zemí nepozastavuje. Nedokážou si ani představit, že by jim někdo ze dne na den řekl, že už nemůžou studovat střední čí vysokou školu, nebo že by jejich vláda vyhlásila, že nemůžou navštěvovat školy. To se v srpnu 2021 stalo Afghánkám, když kontrolu nad jejich zemí převzalo hnutí Tálibán, uvedl deník The Guardian.
Tálibové, byť nekonzistentně, na druhou stranu ve velkém, začali ženám a dívkám zavírat dveře škol. Afghánky však nejsou připravené vzdát svůj boj za právo na vzdělání. Parvín Tokhíová žije v provincii Zábul, když do oblasti v polovině srpna dorazil Tálibán, po zkušenostech z jeho vlády v 90. letech věděla, co ji čeká.
Parvín byla ředitelka školy a tálibové ji vyzvali k tomu, aby si z budovy mohli udělat dočasnou centrálu v kraji. „Byla jsem vyděšená, ale věděla jsem, co musím udělat,“ sdělila tisku. Podotkla, že 90. léta prožila zavřená doma, bez práva na studium a práci. „Nedopustím, aby si tím samým prošla další generace,“ prohlásila žena. „Na žádost tálibů jsem kývla, ale řekla jsem jim, že tam můžou být jen přes noc, že se jedná o dívčí školu. Jejich vzdělání jsem zasvětila a obětovala život. Trvala jsem na tom, že musí být pryč před první ranní hodinou,“ popsala Parvín.
Ředitelka: Je to o kompromisech
Afghánka přitom podmínky vyjednávala tváří v tvář s ozbrojenými táliby, zbraněmi se nenechala zastrašit. Od regionální buňky hnutí získala kontakt na zástupce tálibského vedení, okamžitě je kontaktovala s tím, že nikde v islámu nefiguruje nic, co by dívkám zakazovalo studovat. „Řekla jsem: Tuhle školu nezavřu, i kdyby mě měl kvůli tomu někdo zabít. Řekla jsem, že dívky chodí v hidžábu a že zde učí jen ženy,“ vzpomíná Parvín.
Škola se nachází na jihu provincie, která je vysoce konzervativní, v oblasti fungují jen 3 dívčí střední školy, všechny jsou v hlavním městě regionu Kalát, dívky z rurálních oblastí končí školu po 6. třídě, pokud vůbec výuku zahájí. Parvín byla překvapená, když Tálibán neprotestoval a škola zůstala otevřená. „Stálo to samozřejmě spoustu kompromisů, ale učily jsme dál,“ uvedla Parvín. „Jedním z nich byl hidžáb, a když Tálibán říká hidžáb, myslí ve skutečnosti burku. Musela jsem propustit všechny mužské zaměstnance a hodiny pro chlapce byly přesunuty do jiné budovy,“ doplnila.
„Do kanceláře mi sem přišly ženy a požadovaly, aby výuka pokračovala bez přerušení,“ navázal zábulský představitel ministerstva školství Muhammad Usman Huriját. Zdálo se, že Tálibán si uvědomuje důležitost vzdělání dívek a žen, chce více lékařek a učitelek. Školy v Zábulu tak fungovaly dál, i když centrální vláda loni v září de facto zakázala dívkám docházet na střední školy.
„Pořád máme naději.“
Afghánistán má 34 provincií, jen v necelé třetině mohou dívky dál studovat, miliony dívek a mladých žen přišly o možnost pokračovat ve svém vzdělání. „Celý den jsem teď doma a nemám co dělat. Vařím a peru nebo uklízím. Cítím se jako ve vězení,“ sdělila novinářům patnáctiletá Arífa z Kábulu. Jako studentka měla skvělé známky a doufala, že po studiu pomůže rodině z chudoby. „Cítím se, jako bych ani nebyla součástí společnosti,“ uvedla dívka.
Arífa patří mezi šťastnější, loni na jaře sebevražedný útočník zabil desítky jejích spolužaček, ona v sobě našla odvahu a odhodlání vrátit se do školy. „Chybí mi kamarádky, ale nevzdám se. Chceme, aby se školy znovu otevřely, pořád máme naději,“ tvrdí.
Reportéři Guardianu podotkli, že je zajímavé sledovat, kde byla výuka dívek zastavena, obnovena a kde nebyla nikdy přerušena. Jde podle nich o různorodé oblasti, bohaté i chudé, konzervativní či podporující Tálibán. V provinciích, kde se školy uzavřely, probíhaly protesty a stávky, některé ženy důrazně apelovaly na místní lídry, nebály se rizika, které jejich akce představuje. Nebezpečí je přitom reálné, podle posledních zpráv v Kábulu beze stopy zmizelo 6 aktivistek.
Parvín přišla o funkci ředitelky školy
V Herátu se o pokračování výuky zasadila studentka, jejíž silná řeč obletěla svět, a učitelka, která pohrozila masivním protestem před budovou regionální vlády. Tálibán ustoupil a školy dívkám znovu otevřel. Nicméně studentky nemůžou absolvovat závěrečné zkoušky. V Zábulu za dívky orodovala Parvín. „Od počátku jsem měla jasno a šla jsem za tím. Za svou výřečnost a troufalost jsem zřejmě přišla o práci, svým studentkám jsem ale oddaná,“ Afghánka byla sesazena z postu ředitelky školy.
Ve velkoměstě Mazáre Šeríf je vzdělání a vzdělání dívek obzvláště silně zakořeněné a tálibové od začátku věděli, že pokud by zde školy zavřeli, vyvolalo by to obrovskou vlnu nevole. Hnutí se podřídilo a vyslalo do města nového šéfa vzdělávacího resortu, jeho manželka je pedagožka a sama učí v medrese.
„Pokoušíme se dívkám zajistit dobré vzdělání,“ komentoval Mawlawí Mohammad Naím při inspekci školy Mazáre Šeríf, vzdělávací instituce se otevřely den poté, co se Tálibán chopil kontroly nad zemi. „Vzdělání je pro nás podstatné, chceme mít v budoucnosti milé manželky a sestry,“ dodal tálibský šéf vzdělávání v Mazáre Šeríf.
„Chtěla jsem být prezidentkou.“
Místa, kde dívky mohou chodit do školy, dávají naději, že se výuka obnoví i ve zbytku Afghánistánu. Na druhou stranu to ukazuje méně než nadějné vyhlídky pro dívky a ženy v zemi pod nadvládou hnutí, jako je Tálibán. „Mým snem bylo stát se prezidentkou Afghánistánu. To se změnilo, teď chci být doktorkou a pomáhat lidem,“ svěřila se Nargis ze Zábulu. Medicína je jedním z mála oborů, ve kterých mohou podle tálibů ženy působit.
Afghánští učitelé, kteří mluvili s Guardianem, přiznali, že ve většině škol bohužel klesla úroveň vzdělání. „Někdy se mi chce brečet, protože Afghánistán nemá dost tolerantních lidí, kteří by umožnili dívkám studovat,“ uvedla středoškolačka ze Zábulu. Tálibán tvrdí, že zákaz středoškolské výuky dívek je dočasný a bude krátkodobý. Podle posledních informací by se dívky měly vrátit do školy v březnu společně s chlapci po dlouhých zimních prázdninách.
Afghánci, kteří pamatují poslední vládu Tálibánu, jsou skeptičtí. „V 90. letech toho Tálibán také spoustu nasliboval a nikdy nesplnil,“ sdělil tisku jeden z pamětníků. V Afghánistánu se toho mnoho za 20 let změnilo, tálibové čelí generaci mladých vzdělaných aktivistů a aktivistek, kteří jsou připraveni bojovat za právo na vzdělání.
„Nedopustíme, aby jim to prošlo,“ prohlásila prominentní kábulská novinářka a aktivistka za lidská práva Mahbúba Seradžová. „V islámských textech není nic, co by ženám zakazovalo chodit do škol. Když se Tálibán v 90. letech chopil moci, nebyla tu žádná základna vzdělaných dívek a žen, které by za svá práva mohly bojovat. Teď je ale situace jiná, protože po nich půjdeme,“ zavázala se Seradžová.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.