Podnikaví Čechoslováci vsadili na jitrničky i buchty. Lockdowny jim pomohly, brexit neničí

Ještě donedávna mohl hledat štěstí ve Velké Británii každý, kdo sebral odvahu se do takového dobrodružství pustit. Vstup Česka a Slovenska do Evropské unie v roce 2004 mnohé zjednodušil a tisíce lidí se do Británie vypravily za prací a novým domovem. Mnozí se pak rozhodli postavit na vlastní nohy a začít podnikat v oboru, který by je v rodné zemi třeba ani nenapadl. Co podnikatel, to jiný příběh, tady jsou tři z nich.

S nápadem otevřít rodinnou pizzerii v malém městě v Somersetu přišel slovenský pár Peter a Katarína společně s jejich švagrem původem z Itálie, který již zkušenosti s provozováním pizzerie měl. Když se pak jejich cesty kvůli neshodám rozešly, měl mladý pár před sebou zkoušku ohněm.

„Chvíli jsme se chtěli úplně vzdát, ale nakonec jsme se díky půjčce a nesmírnému odhodlání jít za svým snem dostali do povědomí místních a podnik se začal rozbíhat,“ uvedl pro Blesk Zprávy Peter. „Ani jsme si nedokázali představit, že se prosadíme v tak silně konkurenčním prostředí. Britové jsou hodně konzervativní a léta zvyklí na řetězce pizzerií, které jsou v každém městě.“

Majitelé a kuchaři v jednom se tak za pochodu naučili, co si anglický zákazník žádá, kromě klasického rajčatového základu jsou to třeba omáčky sweet chilli či burger sauce. „Říkám tomu italsko-britská fúze,“ vysvětluje Peter a dodává, že se nebojí experimentů. Do budoucna se tak nebrání ani jiným národním kuchyním, které by chtěl představit anglickým strávníkům.

Češka Andrea pečuje o mentálně nemocné v Británii. A popsala slabé místo boje s covidem

Když loni celý svět ochromil koronavirus, pro podnik to znamenalo nevídané nakopnutí. „My jsme jako takeaway mohli zůstat v provozu, zatímco restaurace po celé zemi musely zavřít. Některé dny byl tak ohromný zájem, že nám dokonce došlo těsto, které v lednici kyne několik dní a máme ho vždy dostatek,“ vysvětluje Katarína, jež má nyní ve firmě hlavně na starosti papírování.

Britská vláda se ovšem také přičinila a podnikla velmi štědré gesto, když dočasně snížila DPH pro pohostinství z dvaceti procent na pět. „Změna vešla v platnost v červenci 2020 a trvá do letošního března. Díky tomu jsme mohli investovat do rozvoje provozu a začali jsme strmě růst,“ doplňuje Peter. Obecně si britskou vládu ve vztahu k podnikatelům chválí. „Je tu málo byrokracie, založit a provozovat firmu je snadné. Třeba kontrola z hygieny byla velmi vstřícná, když nás upozornila na nějaké formuláře, a dali nám měsíc na to, abychom dali vše do kupy,“ uvádí.

Jak se zdá, relativně nepříznivé podmínky této pizzerii jen nahrávají. Nezastavil je koronavirus a překážkou není ani sníh, který ovšem v téhle části Anglie padá velmi zřídka. „Jako jediní ve městě máme auta na zimních gumách a rozvážíme i tehdy, když ostatní už jízdu na sněhu dávno vzdali,“ směje se Peter.

Naopak zůstat věrný české tradici se rozhodl Jarek, když na popud kamarádů rozjel tradiční řeznickou výrobu v jihoanglickém Surrey. Jak se tedy stane, že od jedné tlačenky k narozeninám se člověk dopracuje k tuně výrobků měsíčně?

„Lidi se začali ptát na jitrnice, jelita a vinnou klobásu. V domácí kuchyni 2×2 metry, tehdy ještě bez licence jsem po nocích tvořil a ráno jsem šel na čtrnáctihodinovou směnu do kuchyně, kde se vařilo až 1200 jídel denně,“ vzpomíná Jarek na skromné začátky před deseti lety.

Ke vzniku licencované společnosti Český Řezník pak chybělo ještě několik krůčků: stěhování do domu se zahradou, pořízení několika udíren a nakonec zbudování nerezové kuchyně na zahradě.

98 procent masa

Současná nabídka čítá kolem padesáti výrobků, které se obměňují podle sezony. Na receptury svých masných produktů je Jarek náležitě hrdý: „Některé výrobky dělám podle svého pradědy, tudíž třeba receptura na špekáčky pamatuje ještě Rakousko-Uhersko. Čajovku vyrábím podle původních norem z ČSN, ostatní jsou moje experimenty, které prošly důkladným testováním.“

Jarek si zakládá na poctivém složení bez náhražek, jako jsou separáty, dochucovadla, sója či mouka. „Dostává mě to až do komických situací, kdy mi zákazníci říkají, že kuřecí párky jsou dobré, ale nejsou kuřecí. Ono je těžké konkurovat normě EU, kde v kuřecím párku je až 38 % kuřecích kůží a 40 % vepřového sádla. Zbytek je kuřecí separát a chemie. Tohle prostě v mých uzeninách nenajdete, je to 98% kuřecího masa ze stehen a ty 2 % je voda a koření,“ uvádí.

Premium

Konec zabijaček v Čechách: Chybí až 5000 řezníků, lidé přestávají chovat čuníky

Některým požadavkům zákazníků ovšem vyhovět nelze ani při nejlepší vůli. „Angličtí vepři jsou záměrně liboví, a takový uzený špek či anglická slanina se tu prostě vyrobit nedá, sádla zbývá jen tak tak na škvarky,“ vysvětluje Jarek limity své výroby.

Loňský rok byl navzdory koronavirové pandemii pro českého řezníka celkově úspěšný. „Lidi objednávají online, přijde jim to domu, nikam nemusí. Zejména Vánoce byly opravdu náročné, dělám všechno sám, takže abych stihl vyprodukovat těch 1327 kg výrobků, zažil jsem spoustu bezesných nocí,“ tvrdí.

Česká závist

Rok ve znamení korony ovšem přinesl i některá nepříjemná překvapení. „Bohužel se mi potvrdilo, že asi největší problém tady v Anglii jsou samotní Češi,“ konstatuje sklesle Jarek. Je zvyklý na čtyři regulérní kontroly od hygieny za rok, což obnáší spoustu papírování a dokládání nejrůznějších údajů o postupech či původu masa. „K těmto regulérním návštěvám jsem měl dalších 16 kontrol, a nejhloupější je, že až na dva lidi to nebyli moji zákazníci. Tak nevím, buď se při karanténě lidi nudí, nebo je to tak, jak říká můj kamarád, že úspěch se zkrátka neodpouští,“ zamýšlí se.

Dopady brexitu si zatím posuzovat netroufá, ale některé změny jsou patrné už teď. „Zákazníků se dotkne mírné zdražení výrobků, protože trochu zdražilo maso, ale nejvíc obalový materiál, jako jsou střeva nebo papírové boxy.“

Dobu pobrexitovou ale vidí i tak s optimismem. „Chci zachovat kvalitu a čerstvost svých výrobků i za cenu snížení profitu, ono se to vždy vrátí na zákaznících, kteří se vám vrací, ti jsou to nejdůležitější pro podnikání. Vážím si však každého, kdo přijde třeba pro jednu jitrnici, kousek tlačenky s dvěma párky. Časem, až bude licence pro prodej i do obchodů a restaurací, bych rád otevřel maličký obchod. To už se ale nedá v jednom, budou zapotřebí tak dva nebo tři zaměstnanci. To se vše uvidí během tohoto roku,“ usmívá se Jarek.

Některé podnikatelské záměry vznikají pod tíhou okolností a tak trochu neplánovaně. O tom, jak rychle může koronavirová pandemie otočit celý život vzhůru nohama a přimět člověka rozjet vlastní byznys, se loni přesvědčila Táňa z Bristolu.

V Anglii se jí během sedmi let podařilo vypracovat a rozvíjet na pozici vedoucí v kavárně, která je atraktivní tím, že zákazníci si kávu vychutnávají uprostřed obřího antikvariátu. Společnost, která vykupuje a následně prodává použité knihy, se pyšní, že jedním z majitelů je prapravnuk Charlese Darwina. „V kavárně jsem vždycky měla volnou ruku, co se týkalo menu, mohla jsem experimentovat a představit mnohé české pečivo a zákusky,” vzpomíná Táňa.

Zbylo vám cukroví? Nejlepší recept na snadný vláčný moučník! Stačí přidat 4 suroviny

Vše se změnilo v březnu 2020. „Kavárny po celé zemi se uzavřely, já stejně jako miliony dalších zaměstnanců jsem skončila doma s 80 % výdělku. Od srpna jsem pak práci ztratila úplně, když snižovali stavy. Přihlásila jsem se na pracovní úřad, ale následovalo trpké setkání s realitou,” líčí Češka.

Žádná práce v oboru nebyla a stále není. Téměř po roce od vypuknutí koronavirové krize je situace na pracovním trhu stejná, ne-li horší. Mnoho drobných firem v pohostinství zaniklo, některé se drží nad vodou díky finanční podpoře vlády, která stále vyplácí 80 % mzdy pro jejich zaměstnance v tzv. furlough scheme.

„Začala jsem panikařit, když jsem si uvědomila, že nová práce je v nedohlednu. Navíc finanční pomoc, kterou anglický úřad práce vyplácí, což je 75 liber týdně, ani nestačí na pokrytí účtů. Za dům platíme 1200 liber měsíčně, můj partner naštěstí pořád pracuje, takže jsme se neocitli na ulici. Bylo by to velmi jednoduché. Neplatíš, nebydlíš,” vypočítává Táňa a dodává: „Když jsem po velmi zdlouhavém vyplňovaní formulářů přes e-maily a telefon zjistila, že nemám nárok na žádné příspěvky, a ještě ke všemu mě odkázali na potravinovou banku, byla to po osmi letech nepřetržitě v zaměstnání rána pod pás.”

Po počátečním šoku začala Táňa přemýšlet, že by s partnerem mohli založit malou rodinnou firmu, která se bude specializovat na výrobu narozeninových dortů, koláčů a zákusků. „Od začátku pandemie jsem měla hodně volného času, ráda se věnuji pečení a díky své dlouholeté práci v kavárně jsem nabrala mnoho zkušeností. A tak jsem si říkala, proč se tedy do něčeho takového nepustit?” zamýšlí se.

Podobný nápad ovšem mělo kvůli nastalé krizi mnoho lidí a trh s domácím pečivem se během loňského roku začal raketově plnit. Bristol je však kosmopolitní město, které se stalo domovem pro mnoho lidí z Česka, Slovenska, Polska a dalších zemí z kontinentu, kteří si rádi dopřejí laskominy z domácích cukráren a pekáren.

Jak připravit kvásek z droždí? S tímto návodem to hravě zvládnete

„Kromě tradičních potahovaných dortů k slavnostním příležitostem bych tak ráda nabídla i obyčejnější pečivo, ať už zákusky k odpolední kávě, koláč a buchty ke snídani nebo třeba i chlebíčky a jednohubky," plánuje Táňa a je toho víc: „Na Vánoce a Velikonoce pak chystám vánočky, kolem patnácti druhů cukroví, mazance, beránky, zkrátka všechno to, co známe z domova od našich maminek a babiček.”

Takové podnikání vyžaduje mimo jiné řádnou fotografickou prezentaci, která upoutá na první pohled. „S partnerem pracujeme na vytvoření portfolia a zařízení všech náležitostí, abychom mohli podnik rozjet. Zatím příležitostně peču pro kamarády a zkouším různé vychytávky, které se mi pak v plném provozu budou hodit,” dodává Táňa s nadějí v hlase, že letošní rok bude jiný, lepší.