Vinnetou se polidšťuje. Muzeum Karla Maye vrací indiánům skalp

Diplomatický spor začal se stížností kmene z amerického státu Michigan, po níž následovala speciální studie i angažmá nového etnografa v muzeu.

Opravdového skalpu si vedle umělých i mezi dalšími exponáty, jak autentickými, tak maketami, v muzeu v Radebeulu (neboli Saském Radobýlu) před lety všiml Mark Worth, Američan žijící v Berlíně. Dal echo oklahomským kmenům, Karen Malá Kojotka přes americký konzulát v Lipsku napsala muzeu dopis, pak se o pozůstatek přihlásil kmen Odžibvejů (též Anišinábek, Chippewa) ze Sault Ste. Marie, od Velkých jezer na kanadsko-americké hranici.

„Je to součást lidské bytosti, totéž jako vystavovat uříznutou ruku – není to kulturně ani eticky přijatelné ve většině národů, ať už domorodých Američanů, nebo jiných,“ řekl tehdy DW Cecil Pavlat, specialista na navracení kulturních památek Odžibvejů. „Byť jen vyslovit slovo skalp mě mrazí, jsou to ostatky předků.“

 „Vystavujeme čtyři skalpy, dva bílých lidí, dva indiánů, a není jasné, z jakých kmenů,“ uvedla roku 2014 ředitelka muzea Claudia Kaulfussová.

„Nejde o to, zda jsme proti navrácení a repatriacím. Zůstává otázkou, jakým způsobem by se to provedlo, a hlavně: kdo má nárok požadovat věci nazpátek?“ dodal po dvou letech sporu Robin Leipold, výzkumník z Mayova muzea.

Prezident podlehl Zabijákovi, přesto Joe nevyhrál a Don zůstává náčelníkem

Většinu svých autentických exponátů získalo muzeum od Mayova fanatického fanouška, Ernsta Tobise. Rakouský dobrodruh a akrobat vystupující pod jménem Patty Frank šel ve stopách westernového spisovatele, kovbojky rovněž psal (ovšem to už Ameriku skutečně navštívil, na rozdíl od Maye, jenž se tam podíval až v pozdějším věku).

Patty Frank svou kolekci muzeu věnoval roku 1926. Konkrétně tento skalp prý koupil roku 1904 od náčelníka Dakotů (Siouxů) Svižného jestřába, dal mu za něj dvě lahve whiskey, jednu meruňkovice a sto dolarů. Náčelník podle jeho slov trofej získal v boji s nějakým Odžibvejem. Takto aspoň byl skalp v expozici popsán. Když na tom nyní kmen založil svůj nárok, odborníci najatí muzeem konstatovali, že si Patty Frank mohl historku vymyslet.

Minulý víkend ale Němci ustoupili. „Lidské ostatky budou předány oficiálním představitelům vlády USA, aby mohly být pohřbeny na americké půdě, neboť domorodé potomky nešlo identifikovat,“ uvedlo vedení muzea po víkendovém rozhodnutí. Návrat skalpu je „dobrovolný a bez jakéhokoli závazku, právního či morálního, motivovaný čistě eticky“, cituje rozhodnutí DW.

Muzeum v Radebeulu u Drážďan se nachází ve Ville Shatterhand, kterou si tam Karl May (1842-1912) nechal postavit na sklonku života. Dědičkou stanovil svou druhou manželku Klaru s tím, že jeho majetek i budoucí zisky mají jít do nadace na podporu a vzdělání chudých spisovatelů a novinářů. Klara právě s Tobisem-Patty Frankem muzeum založila roku 1928. Po rozdělení Německa vzniklo druhé, s replikami, v západoněmeckém Bambergu.

Dílo Karla Maye bylo přeloženo do více než 45 jazyků, celosvětově činí celkový náklad jeho knih zhruba 200 milionů. „V místě jeho působení nabízí muzeum jedinečnou možnost nahlédnout do jeho literárního a kulturního dědictví i do významných etnografických sbírek jeho druhé ženy Klary Mayové a artisty Pattyho Franka,“ láká web muzea i v českém jazyce. Vedle autentických artefaktů nabízí hry i kulturní programy pro celou rodinu.

Letos je to sto let, co byly podle Mayových příběhů natočeny první filmy: němé, ale celovečerní Na troskách ráje, Karavana smrti a Vyznavači ďábla; všechny o putování Blízkým východem, kdy je hrdinou Kara ben Nemsí (Mayovo alter ego, stejně jako Old Shatterhand). Ani jeden snímek se nedochoval. Od stejné doby se objevovaly projekty na natočení Vinnetoua, všechny ale skončily nezdarem. Prvním tak je až Poklad na Stříbrném jezeře (1962) s Pierrem Bricem a Lexem Barkerem. Začátkem listopadu vyšla v Německu publikace 100 Jahre Karl May im Kino (Sto let Karla Maye v kině), která všechny filmy natočené od roku 1920 mapuje.