Tady jsem se narodila, tady umřu! Poustevnici ohrožují šelmy i rakety, stěhování odmítá
Poustevnice Agafja Lykovová žije na odlehlé sibiřské samotě jako v 18. století. Dřevěná chatrč, žádná elektřina, neustálé nájezdy hladových medvědů a lišek. Právě oslavila 75. narozeniny a navzdory tomu, že ji ohrožují odpadávající trosky z nedaleko startujících ruských raket, odmítá svůj nuzný domov opustit.
Ve 30. letech minulého století její rodiče z obav před Stalinovými represemi zvolili vyhnanství nedaleko hranic Ruska s Kazachstánem a Mongolskem. Otec rodiny Karp Lykov s manželkou Akulinou se usadili v nehostinné tajze a živili se lovem zvěře a ryb.
O vývoji okolního světa dlouhá desetiletí neměli žádné zprávy. Vůbec netušili, že začala a po letech skončila 2. světová válka. Akulina v roce 1961 zemřela hlady, tři ze čtyř dětí podlehly zápalu plic. Agafja přežila a v 70. letech ji náhodou objevili geologové, kteří tamní oblast mapovali.
Neopustí kozy
Kromě nemocí a šelem teď Agafje hrozí nové nebezpečí. Rusové a Kazachstánci zjistili, že její chatrč leží přímo pod letovou dráhou raket startujících do vesmíru z Bajkonuru. A poustevnici a její obydlí mohou snadno zasáhnout části odpadávajících modulů.
Do jejího příbytku se tak vypravila celá delegace úředníků. Nabídli jí stěhování do nového domova, ale marně. Stařenka odmítá své dobrovolné vyhnanství opustit. Civilizace se prý bojí a co by bez ní dělalo stádo koz, které dlouhá léta chová. „Tady jsem se narodila, tady také zemřu,“ řekla poslední návštěvě, která se za ní vydala z nejbližšího města, jenž leží 240 km daleko.
Tam snad natáčeli Mrazíka. Chybí jen kuří nožka.