První fotky černé díry obletěly svět. Klíčový algoritmus našla tato studentka

Běžné nástroje, které mají fyzici a astronomové k dispozici, jsou na zkoumání černých děr víceméně krátké – i když do přelomového projektu „spřáhli“ hned osm radioteleskopů rozesetých po čtyřech kontinentech. Potřebovali pomoc informatických odborníků, aby jim pomohli ta omezená data z pozorování rozklíčovat. K nim patřila i Katie, magisterská studentka počítačové vědy.

„Napřed jsem tak tak znala, co to vůbec černá díra je,“ popsala Washington Post, jak se před šesti lety ocitla u začátků projektu. „Nepobírala jsem, co řeší, ale věděla jsem, že na tom chci pracovat.“

Grep na Měsíci

Černé díry pohlcují světlo ze své blízkosti a i z jejich okolí ho září málo – a rozeznat ho ve všem ostatním se podobá hledání jehly v kupce sena. „Zachytit černou díru ve středu naší Galaxie je, jako byste chtěli mobilem vyfotit grep na Měsíci,“ nabízí Katie přirovnání.

Teď ovšem zkoumali Pōwehi, černou díru v galaxii Messier 87 (v souhvězdí Panny), a ta je 55 milionů světelných let daleko! Jeden světelný rok, tedy vzdálenost, kterou světlo urazí za rok, přitom představuje téměř 9,5 bilionu kilometrů!

Hawking by zajásal. Vědci ukázali první fotku černé díry ve vesmíru

10 dní

Teleskopy ji předloni snímaly deset dní, ale několik let (před i poté) trvalo vůbec vymyslet, jak pozorování zpracovat. Hrozilo, že vědci nevědomky ovlivní výsledky podle vlastních očekávání – proto na úkolu pracovaly čtyři nezávislé týmy s různými přístupy. „Čekali jsme jen flek, nedoufali jsme, že to bude tak zřetelný kruh,“ netají nadšení Katie. Ostatní týmy navíc došly k podobným výsledkům, takže si vědci jsou výsledky docela jistí.

Černá díra je objekt, který kolem sebe silou své gravitace křiví čas a prostor tak, že z něj nemůže uniknout ani světlo. Černou díru tudíž nelze vidět.