7°C
Nosil laciné oblečení a celý život škudlil: Alan odkázal šokovaným charitám 247 milionů
Alan Naiman, skromný sociální pracovník z amerického Seattlu, překvapil po své smrti mnohé sousedy. Muž, který roky nenosil nic jiného než laciné džíny a košile prodávané v obchodě s potravinami, ve své závěti odkázal neuvěřitelné jmění několika různým charitám. Z ušetřených drobných se tak po desetiletích stalo celých 11 milionů dolarů (asi 247 milionů Kč), píše CNN.
63letý Naiman se nikdy neoženil a neměl ani vlastní potomky, přesto pro něj byly děti životně důležité. Jako opatrovník se staral za život hned o několik, v péči měl i mladšího, mentálně postiženého bratra. Sociální pracovník se z něj stal po letech kariéry v bankovnictví. Aby získal v novém odvětví dostatek praxe, pracoval rovnou ve třech zaměstnáních zároveň.
„Byl to vysoce oceňovaný pracovník, spolehlivý a s velkým nasazením,“ vzpomíná na něj Dera Johnson z Úřadu pro děti a dorost pro CNN. S láskou na Alana vzpomíná i jeho bývalá kolegyně Karan. S tou pracoval v jedné bance v 80. letech a od té doby zůstali v kontaktu. „Byl to ten typ člověka, který nedokázal mrhat penězi. Měl v povaze šetřit si a dávat si na stranu,“ popisuje jeho mírnou povahu. Karan byla přitom jednou z mála známých, která o Naimanově jmění věděla. „Myslím, že vždycky věděl, že dá ty peníze na charitu,“ dodává.
Plány mu zhatila rakovina
Po dobu svého přátelství spolu několikrát mluvili o investicích a úsporách. Před smrtí Alan Karan požádal, aby byla vykonavatelkou jeho závěti. Podle jejích slov část z úspor Naiman našetřil, část zdědil po smrti otce. Šetření pro něj ale nebylo jen nutností, nýbrž zábavou. „Byla to pro něj taková hra,“ říká Karan, „Chlubil se tím, že měl celý den volno a neutratil ani cent,“ dodává.
Jedna z mála Naimanových investic byla koupě sportovního auta po smrti postiženého bratra. „Bylo to malé sportovní auto. Nekoupil si žádný Mustang nebo Ferrari, i když by si je mohl dovolit,“ vysvětluje Karan. V plánu měl prý i koupi domu, diagnóza rakoviny mu však udělala čáru přes rozpočet. Poté, co se o nemoci dozvěděl, začal si zjišťovat informace o charitách.
Pozůstalost nakonec věnoval hned několika dětským charitám a neziskovým organizacím, které se starají o opuštěné děti. Podle Karan byl Alan nadšený z představy, kolik dobra mohou jeho peníze „natropit“ i po jeho smrti. „Můj dar pro ně bude vyšší než jejich roční rozpočet,“ vzpomíná Karan na Alanova slova. „A měl v tom pravdu,“ dodává.
Témata:
Související
Charity? Není větších zlodějů! Měl to rozdat!