18°C
Zapomenutá válka na Ukrajině: V Doněcku se stále střílí, svět řeší ISIS
V únoru 2018 to budou čtyři roky od chvíle, kdy Rusko anektovalo Krym, na Ukrajině podpořilo separatistické snahy a vyzbrojilo rebely. Během bojů zahynulo 10 tisíc lidí, z toho tři tisíce civilistů. Miliony lidí navíc musely opustit svoje domovy. Život na západě jde dál, zahraniční vlády zdánlivě klidná situace na Ukrajině už nezajímá. Pro obyvatele země se ale zastavil čas a lidé stále trpí, reportáž přinesl deník Guardian.
Podle humanitárních organizací válka na Ukrajině přímo poznamenala přes 4 miliony obyvatel a většina z nich stále potřebuje pomoc. Nicméně svět se teď zajímá především o situaci kolem Islámského státu, rostoucí míru terorismu a uprchlickou krizi.
Přestřelka mezi separatisty a ukrajinskými vojáky z letošního října:
Video: Night clashes near Avdiivka pic.twitter.com/EktLkCe1fZ https://t.co/EktLkCe1fZ https://t.co/b7s1jFIbVJ
— Gregor Martin (@Guderian_Xaba) 23. října 2017
Bombardování a jeho následky
Ještě minulý červen však na ukrajinská města dopadly bomby a zabíjely civilisty. Ludmila Brožiková (65) vzpomíná, jak skrze okno pozorovala sousedy, jak sedí venku a povídají si. Ona byla vevnitř s dětmi, venku bylo horko, a proto se rozhodla, že jim pustí film. Bez varování na město Avdijivka v Doněcké oblasti dopadla bomba.
„Dospělí, co seděli venku, byli na místě mrtví,“ uvedla Brožiková. „Pak k nám přiběhlo dítě z města, křičelo, že výbuch jeho matce utrhl hlavu.“ Město bylo téměř zničené a bombový útok si vyžádal mnoho obětí. I rok po incidentu jsou tam rozbořené budovy, mnoho z nich nese nápis: „Modlíme se za Avdijivka“. Pomoc pro východoukrajinské město není však mezi prioritami vlád, domácí nebo zahraničních, které se o situaci přestaly zajímat s podpisem Minské dohody. Bojující strany se svým podpisem zavázaly k příměří, to je ale dodnes porušováno a výbuch bomb není v okolí Avdijivky nic neobvyklého.
Nezisková organizace Save the Children zřídila ve městě bezpečné útočiště, kam pravidelně dochází i desetiletá vnučka Brožikové Marina. „Marina by tam strávila každý den, kdyby mohla. Mezi lidmi stále panuje obrovský strach. Spíme oblečení, často je ale zvenčí slyšet střelbu. Už si ani nepamatuji jedinou klidnou noc. Jak tohle má člověk vysvětlit malému dítěti. Říkám jí, neboj se, to je daleko, zatím mi to věří,“ prohlásil Brožiková.
Nové boje v roce 2017
Město stagnuje. Blíží se zima a mnoho lidí je bez centrálního topení kvůli válkou poškozenému potrubí. Továrny jsou opuštěné a několik okolních mostů zůstává po bombardování rozbořeno. Mnoho lidí z města uprchlo. „Všichni právníci a soudci jsou pryč. Nejsou tu pediatři, praktičtí lékaři ani psychologové. Musíte si pronajmout auto, abyste se dostali k lékaři, je to odsud přes hodinu cesty,“ řekla Brožiková. Koncem ledna tohoto roku opět vypukly těžké boje mezi separatisty a ukrajinskými vojáky.
Ve městě působí také organizace Lékaři bez hranic, kteří zajišťují psychologické konzultace pro děti, které jsou válkou traumatizované. Kyjev do oblasti poslal vojáky, aby tamním lidem zajistili bezpečí. Nabízí se otázka, proč obyvatelé zničené město a stále nebezpečnou oblast neopustí. „Jak bychom mohli odejít a proč? Nikde na nás nikdo nečeká, museli bychom si najít nový byt. Moje matka, které je téměř devadesát let, by s námi jít nechtěla. Lidé zkoušeli odejít, ale nakonec se museli vrátit zpátky,“ uvedla Brožiková.
Lidé nostalgicky vzpomínají na sovětskou éru
V oblasti žije také osmdesátiletá Volja Babaková, která zažila i vládu Stalina. Truchlí nad zničením svého domova, města, kde žila celá život. „Když to tu bylo nejhorší, musela jsem často běhat do úkrytu, abych se zachránila před bombami. Teď už se tu střílí jen někdy, situace zevšednila. Spíme oblečeni se sbalenou taškou u postele. Jsme připraveni běžet do krytu,“ řekla reportéru deníku Guardian Babaková.
Babaková dlouhá léta pracovala jako porodní asistentka, dnes nemocnice zeje prázdnotou a jí nezbývá než nostalgicky vzpomínat na sovětskou éru. „Za Sovětského svazu tohle bylo důležité město. V nemocnici pracovalo přes 100 lidí. Byli zde všichni specialisté. Za vlády Gorbačova jsme se měli dobře, ale jak nastala perestrojka, situace se zhoršovala.“ Dodala také, že separatistické snahy v Donbasu tu byly dlouho před Euromajdanem.
Zahraniční tisk se Ukrajině věnuje jen zřídka
Žádný zahraniční stát neuznal vyhlášení Doněcké lidové republiky nebo Luhanské lidové republiky. Ukrajina lidi, kteří tam žijí, považuje za zajatce separatistů. Obyvatelé tamějších průmyslových a těžebních měst strádají, přičemž oblast Doněcku patří mezi nejlidnatější části Ukrajiny. Hospodářsky na tom před válkou byla celkem dobře. Spousta rebelů se do bojů zapojila z jediného důvodu: „Ztratil jsem práci, většina dolů byla uzavřena a potom, co se stalo v Kyjevě (Euromajdan), rozhodl jsem se zapojit do bojů,“ uvedl jeden separatista v roce 2015.
Čtyřletá válka kraj vyčerpala, ekomika upadá, města jsou zničená a lidé trpí. Dodávky humanitární pomoci nejsou tak frekventované, aby obyvatelům pomohly. Lidé propadají depresi, mají pocit, že na ně svět zapomněl. Většina médií neinformuje o tom, že v oblastech kolem města Avdijivka stále probíhají boje. Mnoho jejích obyvatel už ztratilo naději na to, že se jejich situace zlepší.
Témata:
Související
My, kreténi z Bohnic, obdivujeme komunizmus! Obdivujeme soudruha Stalina, jak potrestal odbojnou Ukrajinu, když nechal odvézt všechno obilí a města obstoupit vojskem. Pochcípalo asi 30 milionů Ukrajinců včetně jejich banderovských dětí. Hladem chcípající děti nás naplňují optimizmam, že jedině komunizmus je správná věc! Sice někteří soudruzi to zlehčují, že pochcípalo pouze 6 milionů, ale i tak to naznačuje, že cesta k socializmu a komunizmu bude zalitá sluncem! My kreténi volíme soudruha Zemana!