Uprchlíci budou, i kdyby pučisté vyhráli, říká Turkolog a bývalý velvyslanec
Pokus svrhnout prezidenta Erdogana nevyšel, a to jeho moc upevní, míní odborník na Turecko a bývalý velvyslanec v této zemi Tomáš Laně (71). Na síle migrační vlny a ochotě Turků přijímat uprchlíky by se ale stejně nic nezměnilo.
Byl ten pokus o převrat překvapivý nebo nějaké náznaky napětí ve společnosti už bublaly pod pokličkou?
Řekl bych, že to bylo překvapivé a zpětně se ukázalo, že to byla jen část armády, která se o něj pokusila, a proto byl neúspěšný.
Kdo byli pučisté, co o nich víme?
Mám dojem, že zatím o nich nic moc známo není. Je zatím známo jen jméno hlavního organizátora, je to snad penzionovaný generál. Prezident Erdogan to samozřejmě připisuje stoupencům hnutí (muslimského duchovního, pozn. red.) Fetullaha Gülena, ale ten sám puč ve svém prohlášení odsoudil.
V komentáři na svém blogu uvádíte, že turecká armáda je nejdůvěryhodnější institucí v zemi a strážcem sekulárních pořádků. Podle záběrů se ale obyvatelstvo armádě postavilo, jak to?
To bylo pravděpodobně i proto, že Turecko je dnes v poměrně dobré hospodářské situaci. Došlo k blokování hlavních mostů, dopravním zácpám a komplikacím v běžném životě, což muselo lidi asi popudit. A zřejmě to postavení armády dnes už nebude tak silné.
Turecko jako sekulární stát: Oč jde?
Armáda zasáhla v Turecku kvůli narušení vlády sekulárního práva. Sekulární stát, jakým Turecko je, není vázán na žádnou náboženskou ideologii a současně zaručuje svým občanům svobodu vyznání. Takové zřízení vyznával zakladatel moderního Turecka Atatürk. Právě na jeho odkaz armáda dohlíží.
Co by se stalo – s ohledem na migrační vlnu – pokud by moc skutečně získali pučisté?
Myslím si, že na migrační vlně by se to nikterak neodrazilo, protože to je fenomén sám o sobě. Ten puč se týkal vnitropolitické situace, byl zaměřen především proti prezidentu Erdoganovi, ovšem pojali ho příliš rozvláčně, nezaměřili se jenom na něj, proto to vyvolalo takový odpor. S migrací to ale, myslím, nesouvisí.
Jistá turecká poslankyně se ale nechala slyšet právě v souvislosti s uprchlickou vlnou, že Evropa má štěstí, že puč nevyšel…
Záleží na tom, o jakou poslankyni se jednalo. Pokud šlo o poslankyni z vládní strany (šlo o Zeynep Jale Kandur z vládní AKP, pozn. red.) tak samozřejmě tato „výhružka“ může být opodstatněná, protože jednak ospravedlní porážku puče a za druhé pohrozila Evropě, jako to dělal Erdogan. Ale nemyslím si to. Nedovedu si představit, že by ti lidé byli pod vojenskou vládou nespokojenější, než jsou teď. Jsou vykořeněni ze své země, menšina jich žije v utečeneckých táborech, většina se potlouká zemí jak se dá a na to nemá jakákoliv vláda vliv.
Co teď můžeme čekat za vývoj v turecké společnosti a turecké armádě?
Je možné, že se režim utuží, protože Erdogan paradoxně zahajoval čistky proti armádě pod záminkou potlačování puče, respektive obžaloba armádních činitelů směřovala za připravování puče. K tomu tenkrát nedocházelo, teď k tomu došlo a prezident to může využít k utužování svého autoritářského režimu.
Ještě podobná otázka, kdyby ten puč vyšel, komu ještě by to prospělo? Kurdům?
Těžko říct, protože většina turecké společnosti je zaměřena proti Kurdům. Vlastně jsou ve společnosti dvě dělící čáry. Jedna je sekulární a náboženská, druhá je etnická, tedy Turci a Kurdové. Čím více se v loňském roce stupňovalo násilí, tak Erdoganovi se podařilo společnost silně zastrašit Kurdy, gerilou PKK. Do jisté míry je to opodstatněné, na druhou stranu tažení proti Kurdům bylo tak brutální, že vyvolalo nesmiřitelný vztah Kurdů a Turků.
Jak se po těchto událostech změní vnímání Turecka ze strany světového společenství?
Ani se moc změnit nemusí, protože Turecko bylo členem NATO v dobách, kdy tam docházelo k pučům každých deset let a na spojenectví se nic nezměnilo. Vztahy se Západem spíš narušila Erdoganova islamistická politika, a navíc v pátek večer proniklo do médií prohlášení těch pučistů, v němž se tvrdilo, že mezinárodní smlouvy a závazky zůstanou nezměněny.
