Kramného právnička: Chtěla jsem být jako major Zeman! Za totality se k policii nedostala

Jak se nyní cítíte, když jste se prakticky přes nic stala v Česku mediálně známou?

„Jsem v pohodě. Zájem médií mně nevadí. Neobtěžuje mě, ani neomezuje. Občané mají právo, aby o kauzách, které je zajímají, byli objektivně informováni. Respektuji práci novinářů, ale v mezích mé zákonné advokátní mlčenlivosti.“

Kolika případům se nyní věnujete?

„Několika desítkám. Je to práce jako každá jiná. Říkám, že vykonávám advokátní nádeničinu. A nepřijde mi, že moje ostravská kauza by byla nějakým způsobem jiná. Je jen zahalena jakýmsi tajemstvím. A tím, že údajný zločin měl být spáchán na dvou osobách.“

Máte dobrý spánek nebo s případy usínáte?

„Spím s nimi i vstávám. A od toho se někdy odvíjejí i moje reakce. Například včera se mi stalo, že u soudu jsem začala podepisovat protokol příjmením protistrany, ne vlastním…“

Na gymnáziu kam jste chodila, byl vyhlášený divadelní soubor Variace. Tam jste nezapadla?

„Tam jsem samozřejmě nechyběla a po maturitě jsem chtěla jít studovat Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU). Tatínek ale doma řekl: Jestli chceš JAMU, tak ti ji vykopu před činžákem. Tím byla má herecká kariéra ukončena.“

Studoval ve vaší rodině někdo další právo?

„Ne. Ale nedávno jsem probírala staré rodinné listiny a zjistila, že pradědeček byl přísedícím u soudu v Uherském Hradišti. Dokonce jsem našla stará nadepsána rozhodnutí – jménem císaře pána.“

Co vás k právu přilákalo?

„Když jsem chodila do základky tak v televizi běžel dnes kontroverzní seriál 30 případů majora Zemana. Přiznám se, že hlavní postava mě zaujala natolik, že jsem chtěla být kriminalistkou. Myslela jsem si, že to dělají právníci. V době totality se dostat k policii pro mě ale bylo nemožné. Proč, to jsem se nikdy nedozvěděla. Celou dobu studií jsem prohlašovala, že nechci jít do advokátní kanceláře. Potvrdilo se přísloví: Odříkaného největší krajíc.“

Pamatuje se na první případ?

„Byl to rozvod kamarádky mé maminky. Proběhl klidně a dopadl tak, jak účastníci chtěli.“

Přišel klient někdy poděkovat s kytkou nebo naopak vyhrožovat?

„Vzpomínám na pokus otcovraždy. Matka klienta byla mezi dvěma mlýnskými kameny. Zachraňovala manžela a obhajovala i syna. Nezapomenu na ty její pocity. Po odsouzení mě klient z věznice poslal hezký děkovný dopis a z papíru ručně vyrobenou kytičku a motýla. Mám je u počítače. S pomstychtivostí jsem se naštěstí nesetkala.“

A co její soukromí? V kolika letech se vdávala? Kolik má doma dcer? A párů bot? A co chlapi? Druhá část exkluzivního rozhovoru s advokátkou Petra Kramného již tuto neděli v 6:00 na Blesk.cz!

Ve zkratce:

* Jana Rejžková se narodila v roce 1964
* vystudovala právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykovy univerzity)
* má 25 let praxe
* je rozvedená, má dvě dcery (24, 25)
* obdivovala majora Zemana
* její pradědeček soudil za císaře pána
* první případ: rozváděla kamarádku maminky
* za rok má 3 dny dovolené