Umělá inteligence krade, je zlá a připravuje lidi o práci? Akorát, že vůbec!
Říká a píše se o ní spousta věcí. Že vykrádá umělce, že vykrádá cokoli, co do ní zadáte. Že při jejím používání přestáváme sami myslet. Že připravuje lidi o práci. „Stroje nám berou práci i hrdost. Kdo by se jich nebál?“ hřímal prý neznámý tkadlec z Nottinghamu v pamfletu v roce 1812. Vždycky existovali lidé, a nelze jim to mít zcela za zlé, kteří se báli technologií.
Umělá inteligence vstoupila do našich životů i práce jako velká voda, z nuly na sto za pár měsíců, zdálo by se. Ten boom je ale vrcholem spousty let, kdy už ji využíváme, aniž bychom si to uvědomovali. A s ním samozřejmě i spousta odmítavých, kteří stejně jako lidé před desítkami či stovkami let bojují (marně) proti všemu a všem. „Létající stroje těžší, než vzduch nejsou možné,“ přednesl na schůzi Britské vědecké asociace skotský fyzik William Thomson roku 1895. „Edisonův elektrický světelný systém je naprosto nepraktický,“ uvedl dle dostupných zdrojů třeba prezident Stevens Institute of Technology Henry Morton roku 1880. A podobně dnes část veřejnosti popírá prospěch AI. Ta je tu přitom s námi, jak jsem už zmínil, nějaký čas.
Když se vrátíme do devadesátých let, už tam jsme se běžně setkávali s navigacemi GPS, lékařskými systémy pro diagnostiku, IBM Deep Blue v roce 1997 porazil Garryho Kasparova v šachu, inteligentně už pracovala s daty některá zařízení – např. pračky, klimatizace. Od počátku nového milénia například obchod Amazon (1998) a platforma Netflix (2006) začínají doporučovat produkty podle chování. Začíná se s automatickými detektory obličejů, používáme spam filtry, vyhledávač Google, překladače… I to už byla AI. Po roce 2010 se objevují a šíří digitální asistenti Siri (2011), Alexa (2014), Google Assistant (2016). Nastal významný zlom v průmyslu, marketingu, bezpečnosti, zdravotnictví. AI se přesouvá z laboratoří do každodenního života. A dnes je jeho běžnou součástí, navzdory zpátečnickým výlevům.
„Rychlost nad třicet mil za hodinu způsobí u cestujících dušení,“ varoval někdy kolem roku 1830 vědec a popularizátor vědy Dionysius Lardner před jízdou vlakem. „Co může být očividněji absurdní než výhled, že lokomotivy pojedou dvakrát rychleji než dostavníky?“ psal ještě před ním list The Quarterly Review v roce 1825. A dnes se nikdo nad jízdou vlakem nepozastaví. Jede-li včas. „Možná za jeden až deset milionů let se lidstvu podaří zkonstruovat létající stroj, který skutečně vzlétne,“ hlásal článek Flying Machines Which Do Not Fly v deníku New York Times 9. října 1903, tedy 69 dní před letem bratří Wrightů, kdy 17. prosince 1903 Orville Wright vzlétl s jejich prvním motorovým letadlem.
Dnes tu máme prohlášení z úvodu o tom, jak umělá inteligence krade, bez povolení se učí z děl umělců, bere jim práci… Každé začátky sebou přinášejí i zkušenosti s používáním a poukazují na mouchy, které je třeba vychytat. Navzdory mýtům a falešným prohlášením tak třeba dnes už AI „nekrade“, pokud jí to záměrně nedovolíme. To, jak nakládá s daty, která jí svěřujeme (fotografiemi, texty, dotazy, informacemi o uživateli), lze ovlivnit a přímo zakázat další využití. Jak na to, najdete pod článkem. Že se AI učila z děl umělců je pravda. Stejně jako miliony studentů uměleckých škol, kteří za inspiraci a studium mistrů minulosti také neplatili a těžko bychom jim onu inspiraci mohli vyčítat. Že AI stále využívá veřejně dostupná data? Jistě, to ale my všichni s každým dotazem na Google nebo Seznamu. A jak je to s tím, že bere lidem práci, zejména v tvůrčích oborech?
Může se to stát a je to přirozený proces, ať se nám líbí nebo ne. Pokrok nezastavili luddité (1811–1812), když ve své době rozbíjeli stroje, protože braly práci celým vesnicím, zejména tkalcům a přadlenám. Ty nahradily mechanické tkalcovské stavy a textilní továrny. S příchodem elektrického veřejného osvětlení koncem 19. století přišli o smysl a práci lampáři. Vytratili se kočí, ponocní… Později ubylo písařů, spojovatelek, topičů parních lokomotiv, sazečů v tiskárnách, třeba i operátorů děrných štítků, nově ubývá i pokladních, telefonních operátorů a podobně.
Vznikly ale nové profese. Například AI trainer / data labeler (trenér AI a anotátor AI dat), který učí AI. Machine Learning Engineer (specialista na strojové učení, existoval už před nástupem AI v plné síle), staví a trénuje modely AI. Pak také AI artist / AI visual designer, jehož úkolem je profesionální schopnost kombinovat generativní nástroje (Midjourney, Runway, Sora) s lidskou vizí a navrhuje kampaně, filmy, hudební klipy i výtvarné projekty, které by bez AI nevznikly. Pak je tu i AI ethicist / AI governance officer (specialista pro etiku umělé inteligence), který hlídá spravedlnost, transparentnost, soulad s GDPR a autorským právem. Konkrétně toto povolání vzniklo po roce 2018 díky debatám o zneužívání algoritmů. Umělá inteligence totiž nikdy zcela nenahradí člověka. Na začátku vždy musí být (alespoň zatím) člověk, který s AI umí zacházet, ví, jak správně zadat požadavek, aby výsledek byl co nejrelevantnější a ideálně bez chyb. Ví, jak s AI pracovat, aby nedocházelo ke zneužití cizích autorských práv…
Spory často vyvolává i využívání obrázků a klipů vytvořených AI. Někteří se bouří, že výtvarníci přijdou na buben. Pojďme si ale říct, proč je vlastně logické a často i pro umělce přínosné využívání AI při výrobě takového obsahu třeba v marketingu nebo médiích. Třeba při výrobě ilustračních obrázků na sociální sítě nebo pro některé typy článků. Je to jednoduché: použití existujícího díla skutečného umělce mohou ovlivňovat autorská práva, cena nesrovnatelně vyšší, než je pro daný účel smysluplné, nejčastěji však fakt, že prostě neexistuje dílo odpovídající představě v dané situaci.
Představte si typicky ilustrační snímek k recenzi knihy, znázorňující část děje nebo postavu. V žádné fotobance nenajdete odpovídající snímek, tak – co teď? Můžete najmout komparz, maskéry, kostyméry, pronajmout si lokace nebo studio, zaplatit fotografa. To je náklad pohybující se v desítkách tisíc korun na jeden snímek (což bylo a je stále běžné třeba u reklamní fotografie). Jenže takový náklad pro jednorázové „rychlé“ použití v článcích nebo na sociálních sítích je prostě nesmysl. Můžete najmout výtvarníka, který bude hodiny, případně dny vytvářet odpovídající dílo. Tam ale plýtváte jeho časem a dalšími penězi. Skutečně má pro umělce význam tvořit takové „spotřební“ obrázky? Nemyslím si. Pak je jen logické využít AI, která při správném zadání vytvoří, co potřebujete. Umělci ať tvoří tam, kde jsou jejich díla nezastupitelná. Skutečná díla pro galerie, obálky knih, významné projekty… Ať tvoří tam, kde význam díla odpovídá jejich umu, nasazení, talentu.
Položil jsem AI dotaz, do ChatGPT: Je AI pro lidstvo přínosem nebo ne a proč? Odpověděla: „Umělá inteligence je přínosem, ale pouze tehdy, když zůstane pod kontrolou člověka, a když slouží jako nástroj, ne jako náhrada. Jinými slovy: AI je jako oheň. Zahřeje tě, nebo spálí dům. Záleží, kdo ho drží v ruce.“ Předpokládám, že na tom se můžeme shodnout. AI významně pomáhá v lékařství a dalších prospěšných oborech. Umožňuje nám zkrátit rutinní činnosti, které lidem zbytečně braly energii a čas, jako jsou různé přepisy, řešení formulářů, faktur, strojové komunikace, čímž nám dává prostor pro kreativitu, strategii, lidskost – dává nám čas, který můžeme využívat podle svého. Chatboti a generativní systémy otevřely možnosti vzdělání lidem po celém světě, i přístup k informacím.
Důležité je si uvědomit, že AI nemá žádné vlastnosti nebo povahu, je to nástroj stejně jako mikrovlnka, nůž, Word, Facebook, nabíječka… „V rukou člověka, který chce léčit, pomůže léčit. V rukou člověka, který chce manipulovat, se stává zbraní,“ sama o sobě přiznává. AI je nutné hlídat, ale je pošetilé (možná až hloupé) ji považovat za nepřítele a vyhýbat se jí. AI tu je a s největší pravděpodobností s námi i zůstane a bude čím dál dokonalejší. Takže… Nemá větší smysl učit se s ní zacházet, učit se ji ovládnout, nastavit pro ni pravidla než vyrážet proti ní do boje (předem prohraného)? „Ve všech částech oboru AI nebyly dosaženy ty velké sliby, které byly dříve dány,“ řekl britský matematik James Lighthill v roce 1973. Dnes by se hodně divil.
Na závěr tedy jednoduché kroky, které vám mohou zachránit spoustu autorské práce (a cizí práva). V ChatGPT vypněte historii. U Google Gemini zkontrolujte nastavení soukromí. Perplexity nevyužívá vstupy pro trénink modelů, automaticky anonymizuje a používá spíš logy k ladění systému. Claude je z hlediska ochrany dat nejčistší. U kreativních nástrojů používejte placené privátní režimy. Podrobněji: ChatGPT (OpenAI) v základní verzi může vaše konverzace využívat ke zlepšování modelů. Pokud nechcete, stačí v nastavení vypnout historii: Settings → Data Controls → Chat history & training → vypnout. Tím se zajistí, že vaše vstupy nebudou ukládány ani použity k tréninku. U firemních verzí ChatGPT Team a Enterprise je ochrana automatická a data se nikdy nepoužívají k učení modelů. Claude (Anthropic) je bezpečný už od základu. Claude vaše konverzace nevyužívá pro trénink vůbec, takže není nutné nic vypínat. Gemini (Google) může data používat pro analýzu i zlepšování služeb. Lze to ale vypnout v nastavení účtu v sekci Data & Privacy. Suno, Midjourney, Runway coby kreativní nástroje obvykle vaše vstupy nepoužívají pro trénink jazykových modelů, ale mohou je interně logovat kvůli ladění systému. Řešením je placený „private“ nebo „stealth“ režim, kde je sdílení vypnuto.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.