Máma tří dětí a učitelka Kateřina: Stála u tabule a náhle ochrnula
Učila matematiku, když zkolabovala. Skončila ochrnutá. K tomu zažívala peklo, partner ji ponižoval, bil, škrtil i znásilňoval. Nejde o smutný filmový příběh, ale život Kateřiny (43) ze Zlína, mámy syna (17) a dívek-dvojčat (15).
V roce 2008 v šestinedělí spadla ze schodů a zranila si krční páteř. Až do předloňska díky častým obstřikům a rehabilitacím fungovala. Pak přišel zlom.
„Při hodině matematiky jsem držela u tabule pravítko a najednou sebou švihla. Nebyla jsem schopná pohybu, byla jsem zcela ochrnutá. Deváťáci mi zavolali záchranku,“ popsala.
Následovala operace v pražské vojenské nemocnici a vyrovnávání se s tím, že levá strana už nikdy nebude jako dřív.
Odkázaná na rodinu
„Nyní už ale nejsem schopna samostatného pohybu, jsem odkázána na rodinu a vozík, ruce mám slabé a neobratné,“ líčila. Největším pomocníkem je maminka (64), která kvůli dceři přestala pracovat, oporou jsou pak děti a tatínek. Stále je odhodlaná bojovat.
„Denně cvičím. Vím, že návrat k chůzi a plné soběstačnosti je nemožný, ale nejsem zlomená,“ říká. Pomůcky pro život, které by potřebovala, jí jsou však nedostupné. „Zatím nemám ani invalidní důchod, je v řízení. Chtěli po mně vyšetření z neurochirurgie v Praze, kam nejsem schopná dojet. Nemám ani příspěvek na péči. Žijeme z příspěvku na děti a bydlení. Pracuje jen tatínek (67), který vše táhne,“ vyprávěla Blesku sympatická Kateřina.
Nenechte se týrat, volejte o pomoc
Kateřina byla obětí domácího násilí. „Zažila jsem úplně všechno. Od nadávek, ponižování, urážek, bití, znásilňování až po škrcení. Trvalo to 15 let. Naivně jsem doufala, že se to spraví a budu mít šťastnou rodinu. Třikrát jsem od něj odešla a zase se vrátila. Věděla jsem, že je to špatně, ale chtěla jsem zachovat rodinu a chovala jsem se jako z jiného století,“ je si dnes vědoma.
Při jednom z útoků sousedé zavolali policii a ta kontaktovala Intervenční centrum ve Zlíně, které s jejím souhlasem podalo trestní oznámení. „Utekla jsem k rodičům poté, co mě muž držel v koupelně pod krkem. Synovi bylo pět, holkám tři. Měla jsem strach, styděla jsem se, nechtěla jsem blízké obtěžovat. Ale nakonec jsou to ti, kteří podají pomocnou ruku. Řešte takové věci okamžitě, nic nezastírejte, ten druhý se nezmění,“ uvedla s tím, že doporučuje volat linky bezpečí, intervenční centra nebo přímo linku 158. Její muž nakonec skončil ve vězení.
Chce se vrátit
„Vím, že mě nečekají ideální zítřky. Dřív jsem hodně sportovala. Plavala, lyžovala, milovala túry. Vím, že nebudu chodit, ale budu mít kolečka a chtěla bych ještě pomáhat druhým, učit,“ pokračovala. K tomu jí chybí elektrický vozík, asistenční pejsek a intenzivní neurorehabilitace, nic z toho pojišťovna zatím proplatit nechce. Můžete nabídnout pomocnou ruku? Můžete přispět na stránce Donio.
Takýmto lidem třeba pomoci.