Uběhlo 75 let od Číhošťskému zázraku: Komunisté brutálně umučili faráře Toufara
Uplynulo 75 let od události, která na navždy zapsala do československých dějin jako takzvaný číhošťský zázrak. V malé obci Číhošť na Havlíčkobrodsku se tehdy při mši v místním katolickém kostele o třetí adventní neděli během kázání faráře Josefa Toufara údajně několikrát pohnul asi půl metru vysoký kříž umístěný na hlavním oltáři. Vládnoucí komunistická moc označila "zázrak" za podvod a celou událost využila k proticírkevní propagandě. StB Toufara zatkla a po krutém mučení donutila faráře, aby podepsal protokol, v němž se k činu přiznal. Ztýraný sedmačtyřicetiletý kněz zemřel tři dny poté.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 se chtěla totalitní moc v první řadě vypořádat se svými ideologickými odpůrci. Jedním z nich byla i římskokatolická církev, která měla vliv zejména na venkově, a byla tak značnou překážkou v plánované kolektivizaci vesnice. Jako záminka k perzekuci církve komunistickému režimu posloužila i událost z 11. prosince 1949, která vešla do povědomí veřejnosti jako takzvaný číhošťský zázrak.
Tehdy se v malé obci Číhošť na Havlíčkobrodsku při mši v místním katolickém kostele o třetí adventní neděli během kázání faráře Josefa Toufara údajně několikrát pohnul asi půl metru vysoký kříž umístěný na hlavním oltáři. „Naklonění bylo tak hluboké, že jsem se bála, že křížek spadne. Pak se vrátil do původní polohy, chvíli tak setrval a potom se vyklonil hluboko na druhou stranu. Opakovalo se to třikrát nebo čtyřikrát,„ popsala před časem událost jedna z přítomných farnic Růžena Prchalová.
Vládnoucí komunistická moc označila „zázrak“ za podvod, který měl být součástí protistátního spiknutí katolické církve, a případ využila k útokům na církevní kruhy. Ty vyvrcholily sérií politických procesů s náboženskými činiteli. Bohužel to samé čekalo i kněze Josefa Toufara.
Instruktážní skupina StB jej zatkla 28. ledna 1950 a poté se ho snažila ve valdické věznici na Jičínsku přinutit k přiznání, že pohyb kříže sám zinscenoval. Po krutém mučení vyšetřovatelé nakonec 22. února kněze přiměli, aby podepsal protokol, v němž se k činu přiznal. Ztýraný sedmačtyřicetiletý kněz zemřel tři dny nato, 25. února 1950, na následky prasklého žaludečního vředu. Skonal v Borůvkově sanatoriu v Legerově ulici, kde po 19 letech naposledy vydech i Jan Palach.
Toufar byl pochován do společného hrobu v pražských Ďáblicích pod jménem Josef Zoukal, příbuzným byla jeho smrt oznámena až v roce 1954. V dubnu 2013 dala Česká biskupská konference souhlas k Toufarově blahořečení. V říjnu 2014 dostal Toufar in memoriam od prezidenta medaili Za zásluhy I. stupně a v listopadu 2014 byly z hromadného hrobu v Ďáblicích vyzvednuty jeho pravděpodobné ostatky. Forenzní genetici na základě analýzy DNA a genetických profilů koncem června 2015 prohlásili, že prokazatelně patří Toufarovi. V červenci 2015 pak byl umučený kněz pohřben v číhošťské farnosti, kterou před svou smrtí v 1950 naposledy spravoval.
Stejně jako Toufara potkal smutný osud i fotografa Josefa Peškeho, který v lednu 1950 vychýlený kříž vyfotil. Celých 13 let strávil v uranových dolech v Jáchymově, a to pouze proto, že údajně svými fotografiemi číhošťský zázrak propagoval.
Tehdejší režim se rozhodl využít událostí v Číhošti k proticírkevní propagandě. Komunisté o údajném spiknutí, které mělo sedláky přesvědčit, aby nevstupovali do zemědělských družstev, nechali natočit propagandistický film. Původně v něm měl hrát Toufar, ale jeho špatný zdravotní stav to nedovolil. StB ve zmanipulovaném dokumentu představila zvláštní zařízení s provazy a táhly, s jejichž pomocí měl kněz pohyb kříže ovládat. Jak se ale později ukázalo, žádný z mechanismů buď nemohl fungovat, nebo byl na oltáři jasně viditelný. Dalším propagandistickým dílem podobného typu byla kniha Vladimíra Hodače Číhošťský zázrak.
Po roce 1989 byl za podíl na fyzickém týrání kněze Toufara odsouzen vedoucí tehdejší vyšetřovací skupiny StB zaměřené na tzv. číhošťský zázrak Ladislav Mácha. V listopadu 1999 sedmasedmdesátiletého expříslušníka StB pražský městský soud poslal s konečnou platností na dva roky do vězení. Trest ale ze zdravotních důvodů nenastoupil. Zemřel v září 2018.
Osud pátera Toufara a dalších kněží stíhaných komunistickým režimem připomíná v Číhošti od roku 1990 památník u tamního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Literárně případ zpracoval mimo jiné Jan Zahradníček ve skladbě Znamení moci či Josef Škvorecký v románu Mirákl z roku 1972. V roce 2004 připomněl takzvaný číhošťský zázrak a tragický osud tamního kněze také televizní film režiséra Jaromíra Polišenského s názvem In nomine patris. Toufarův život včetně okolností zázraku zdokumentoval v roce 2012 Miloš Doležal v monografii Jako bychom dnes zemřít měli: Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara.
Krajský soud v Hradci Králové rehabilitoval letos v říjnu faráře Toufara za nezákonné zatčení a vazební stíhání v roce 1950. Podle Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je vyslovená rehabilitace kněze Toufara aktem spravedlnosti a jasným konstatováním justice, že komunistický režim svévolně porušoval základní lidská práva a pravidla trestního řízení ze svých mocenských důvodů. “Má zásadní význam z pohledu vyrovnání se s komunistickou minulostí," uvedl pro ČTK první náměstek ředitele ústavu Kamil Nedvědický. K rehabilitaci podle něj došlo jednoznačně pozdě, nicméně “lepší pozdě než nikdy„.
My zloději, komunisté a ostatní voliči ANO chceme premiérem svého soudruha Babiše!
Čest práci!