Beáta bojovala s mentální anorexií: Vážila jsem 28 kilo, cítila jsem, že umírám
Beáta Uhlířová (20) nebo taky lifestyle.beat, jak si říká na Instagramu, ukazuje tisícům svých sledujících, jak se vypořádala s mentální anorexií. A promluvit o svém boji přišla i do nejnovějšího dílu pořadu Blesk Podcast. „Vážila jsem 28 kilo, cítila jsem, že umírám. Mozek mi vůbec nefungoval, před očima mi proběhl celý život. Záchrana přišla v poslední chvíli, jinak bych tady s vámi dnes určitě neseděla,“ popisuje mrazivé okamžiky během velmi otevřeného rozhovoru.
S poruchou příjmu potravy se nepotýkala roky, jak to často v podobných případech bývá. Na úplné dno a pak zase zpět do života se dostala během jediného roku. Začalo to v létě 2022. „Byla jsem se sborem, kam jsem chodila dvanáct let, na zájezdu v Americe. A po návratu mě začaly trápit dost nepříjemné zažívací obtíže. I po snězení obyčejného rohlíku s máslem mě nesnesitelně bolel žaludek. Zašla jsem za doktorkou, a ta mi doporučila začít jíst zdravěji, vyhýbat se sladkostem, smaženým jídlům,“ popisuje začátek začarovaného kruhu.
Ani to ale ještě nutně nemuselo sklouznout k mentální anorexii, kdyby se nepříznivých okolností nepřidalo víc. V říjnu téhož roku se totiž dozvěděla, že má její maminka rakovinu. „Naprosto mě to dostalo. Celý život jsem poměrně úzkostná a tehdy se mi rozjely až depresivní stavy. Nic mě netěšilo, měla jsem před očima černo. A s tím se pojilo i nechutenství. Možná to bylo i jakési volání po pozornosti, protože rodičům jsem nedokázala říct, jak špatně se cítím,“ vysvětluje Beáta.
Ačkoliv nikdy netrpěla nadváhou, vždycky byla spíš hubený typ, po úbytku prvních kil se začala setkávat s pochvalnými komentáři. „Kvůli těm zažívacím problémům jsem měla často hodně nafouklé břicho, což tenkrát zmizelo. A tak jsem začala slýchat, že jsem zhubla, že mi to sluší, že už nemám to břicho, a že je to takhle hezčí. Napadlo mě, že možná konečně začnu být oblíbená, což jsem nikdy úplně nebyla. A lákalo mě to,“ říká mladá studentka.
A tak hubla a hubla a stále zmenšovala porce jídla, které za den snědla. „Dostala jsem se na zhruba dvě kávové lžičky ovesné kaše a půl jablka denně. Samozřejmě bez slupky, protože mi přišlo, že v té jsou zbytečné kalorie. Doma jsem často různě švindlovala, tvrdila jsem, že už jsem jedla dřív nebo jsem se vymlouvala na bolesti břicha, které už jsem ale tou dobou neměla,“ přiznává.
Jídlo schovávala do kalhotek
Pro první hospitalizaci na psychiatrii se rozhodla dobrovolně, tušila totiž, že je něco špatně. Nemělo to ale rozhodně takový efekt, jaký očekávala. „Přestože jsem se snažila jíst a opravdu jsem jedla, během své první hospitalizace jsem zhubla dalších deset kilo. Dostala jsem na váhu 28 kilo při mé výšce 162 centimetrů. Byla jsem šíleně slabá, cítila jsem, že umírám. V poslední chvíli jsem si zažádala o přesun do jiné nemocnice, konkrétně do Brna. Bylo to za minutu dvanáct, jinak bych určitě umřela. Vím, že v tom Brně se po první noci báli i lékaři do mého pokoje vstoupit, protože nečekali, že tam ještě najdou živého člověka,“ svěřuje se s nejtěžšími okamžiky.
Po přesunu na brněnskou psychiatrii se sice její situace začala zlepšovat, vyhráno ale zdaleka neměla. „V nemocnici jsem fungovala, byl tam řád, který jsem dodržovala. Problém ale nastal po návratu domů, kde mě vyděsilo číslo na váze a zase jsem začala s jídlem manipulovat,“ říká s tím, že byla klidně schopná potravu schovávat i do kalhotek, jen aby se vyhnula její konzumaci.
K úplnému uzdravení vedla u Beáty ještě dlouhá a krkolomná cesta, kterou ale nakonec úspěšně prošla. Dnes ví, že je z poruchy příjmu potravy venku. „Často se mě někdo ptá, jak se to pozná. Ale to člověk prostě ví. Víte, když jste zdravá, poznáte to,“ odpovídá. Na jejím těle ale tahle psychická nemoc samozřejmě zanechala vážné následky a není jich málo. Pokud vás Beátin příběh zajímá, rozhodně si pusťte celý podcast. Je to náročný, ale rozhodně velmi zajímavý a poučný poslech. Na fotky, jak dívka ve svém nejhorším období vypadala, se můžete podívat v galerii.
Ano, to je pravda. Jako živí mrtví, když je potkáte v realitě. Byla jsem z toho špatná, když sem takovou nešťastnici viděla.