Zakladatelka Sanitky splněných snů Homolová: Lidé chtějí častěji umírat doma, s nejmladším pacientem (8) jsme jeli do zoo
Nezisková organizace Sanitka splněných snů od počátku roku 2023 splnila už téměř 200 přání vážně nemocným či umírajícím lidem. Zakladatelka a koordinátorka projektu, záchranářka Petra Homolová v rozhovoru pro Blesk přiznává, že týdně splní přibližně dvě až tři přání a mnohdy kvůli tomu se sanitkou urazí stovky kilometrů. Výjimkou nejsou bohužel ani dětští pacienti, kteří touží před svým brzkým odchodem zažít něco krásného.
Vaše nezisková organizace Sanitka splněných snů funguje od začátku roku 2023. Kolik přání se vám už za tu dobu podařilo splnit?
Je to toho hodně, myslím, že už se blížíme přibližně k dvoustému přání. V poslední době to jsou zhruba dvě tři přání týdně.
Jak dlouhá je čekací doba, než se těžce nemocnému či umírajícímu pacientovi podaří jeho sen uskutečnit?
Vždy záleží na tom, jak vážný je zdravotní stav člověka, kterému se má plnit sen. Někdy přání splníme například během dvou tří týdnů, jindy, když jde opravdu do tuhého, umíme vše zajistit téměř ze dne na den. Někdy jsme schopni přání splnit ze dne na den. Buď to stihneme, ale stalo se nám bohužel i to, že jsme to nestihli.
Můžete přiblížit, o jaké přání šlo?
Jednalo se o mladý manželský pár. Partneři se vzali i přes to, že paní byla vážně nemocná a umírala. Snili o tom, že jejich svatební cesta bude v zahraničí a chtěli od nás pomoc. Bohužel, než k tomu došlo, manželka zemřela a na líbánky nedošlo.
Posádka má zdravotnické vzdělaní
Jak postupovat, když chci jako laik splnit přání pro svého blízkého?
Je to poměrně jednoduché. Na našich webových stránkách vyplníte kontaktní formulář, anebo tam je kontakt přímo na mě. Já to celé následně zkoordinuji a odpovím na veškeré otázky, které člověk má. Myslím si, že je to nejjednodušší forma, když si to řekneme osobně a už s těmi lidmi navážeme nějakou vazbu.
A jaký je další průběh?
My jsme normálně registrovaní jako zdravotnický zařízení, konkrétně jako poskytovatelé přednemocniční péče. V týmu je nás osm stálých zaměstnanců, ale chceme naše řady postupně rozšiřovat. Jinak naše sanitka opravdu legislativně ale i zdravotnicky všechno splňuje. Vhledem k tomu, že se specializujeme hlavně na pomoc vážně nemocným a umírajícím lidem, je nutné, aby například v sanitce byla podpora kyslíku, léky a jiné přístroje. Naši posádku tedy tvoří téměř stejná posádka, jako klasickou výjezdovou sanitku. To konkrétně znamená, že je tam řidič s kurzem a má u sebe i zdravotnické záchranáře pro všechny případy.
Dojemné přání nemocných manželů
Plníte opakovaně nějaká přání, která si jsou podobná?
Často vozíme pacienty na rodná místa a za jejich příbuznými, to je poměrně běžné. V poslední době nám také přibývá případů, kdy nás rodiny prosí o to, zda můžeme jejich blízkým zajistit převoz domů, kde by chtěli zemřít. Ti lidé už často potřebují převoz v leže nebo musí být připojeni na kyslíku, takže to rodiny samy nezvládnou. Pokud ale s tím rodině nemůžeme my, musí za převoz platit částku v řádu desítek tisíc. Problém totiž tkví v tom, že zdravotní pojišťovny na takovou službu zkrátka "nemají kolonky". Doufám, že se nám do budoucna podaří s tím něco udělat.
Vy jste zakladatelkou jednoho ze čtyř projektů, který v Česku plní nemocným lidem přání. Vzpomínáte si na případ, který se Vám zaryl pod kůži?
Je to vlastně každý z nich, každé přání je jinak specifické a dojemné. Jedním z nejemotivnějších určitě bylo určitě manželů, kteří se brali v roce 1954. Rozdělila je nemoc a každý byl umístěn v jiném zařízení. Pán, přestože umíral, se velmi toužil setkat se svou ženou, která už tou dobou trpěla silnou stařeckou demencí, takže když to řeknu laicky, už se tolik neorientovala. Když ale uviděla svého manžela, úplně se rozzářila a začala ho něžně hladit a opečovávat. Seděli spolu asi hodinu a půl, každý v jednom křesílku, a hladili si ruce. Pán manželce říkal jak jí to sluší a chválil jí třeba sponku ve vlasech. Bylo to neuvěřitelné. Bohužel, poměrně brzo potom pán zemřel. Myslím, že byl ale velmi šťastný za to, že se s milovanou paní mohl po 70 letech manželství rozloučit. Kdo z nás tohle zažije?
Dětští pacienti nejsou výjimkou
Předpokládám, že sny plníte spíše starším ročníkům, je to tak?
Z větší části ano, výjimkou ale nejsou bohužel i ročníky narozené třeba v 90. letech. Jedno z našich posledních splněných přání byl sen těžce nemocného osmiletého chlapečka, který toužil potom podívat se za zvířaty do zoologické zahrady. To byl zatím náš asi nejmladší pacient.
Zmiňovala jste, že máte k dispozici jednu sanitku, se kterou všechna přání objíždíte. Máte v plánu přidat do výbavy další?
Ano, v plánu to je, rádi bychom měli i sanitku uzpůsobenou na dálkové transporty. V nich jsou například širší lůžka a je tam i panoramatický výhled, klienti se tak mohou celou cestu kochat cestou a mít z té jízdy i prožitek. V současnou chvíli ovšem střádáme dostatek financí, taková nová sanitka stojí přibližně 2,5 milionu korun a to teď prostě nemáme.
Tak na