Video se připravuje ...
Psychiatrička o rozhovoru s Palachem: „Byl přesvědčený, že přežije"
Před 55 lety se upálil Evžen Plocek: Učinil tak kvůli okupaci, nebo nešťastné lásce?
Uběhlo pětapadesát let od chvíle, kdy se na jihlavském Masarykově náměstí upálil Evžen Plocek (†39). Stal se tak třetím člověkem, který se upálil na protest proti normalizační politice a přítomnosti vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Ovšem historikové si stále Plockovým motivem nejsou jisti. Mnozí se domnívají se, že za jeho sebevraždou nestojí invaze vojsk Varšavské smlouvy, nýbrž zlomené srdce!
Evžen Plocek, rodák z Jihlavy, se stal třetí živou pochodní v Československu. Plocek se narodil do dělnické katolické rodiny. Ve čtyřiadvaceti letech se oženil a narodil se mu syn. Vstoupil do KSČ a ve svém podniku, jihlavském Motorpalu, přibral funkci šéfa odborů. Netrvalo dlouho a povýšil. V roce 1960 přešel do obchodně-technické oddělení Motorpalu a brzy se stal manažerem podniku.
Všechno se však změnilo po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Přesto, že se komunisté snažili sebevraždu Palacha a Zajíce ututlat, zprávy o jejich smrti se dostaly do Jihlavy.
Na Velký pátek 4. dubna 1969 se na náměstí Míru, dnes Masarykově náměstí, v Jihlavě konala pouť. Tehdy při cestě z práce se Plocek zastavil u rodičů a následně se usadil v dnes již neexistující kavárně Alfa a popíjel. Podle pozdější pitevní zprávy měl v krvi 3 promile. V drogerii se zastavil pro dvě lahve ředidla a vyrazil na přeplněné náměstí.
Polil se hořlavinou a zapálil se. Na pult střelnice odhodil dva letáky se slovy: »Pravda je revoluční« a »Jsem pro lidskou tvář, nesnesu necit«. Lidé pak jen mohli sledovat hořící postavu, která utíkala směrem k radnici. Utrpěl popáleniny druhého a třetího stupně na třech čtvrtinách povrchu těla. V nemocnici umíral do 9. dubna.
Na rozdíl od Palacha a Zajíce se ale o Plockově činu veřejnost tehdy nedozvěděla. O sebevraždě sice odvysílal ještě večer krátkou zprávu rozhlas, to však upozornilo úřady, které vzápětí vyhlásily informační embargo. Do celostátního tisku tak tehdy nepronikla o Plockovi ani řádka, kromě malé zprávy v černé kronice Rudého práva, která ale neuváděla ani iniciály. „V podvečer dne 4. dubna došlo na náměstí Míru v Jihlavě k pokusu o sebevraždu upálením. Čtyřicetiletý muž se polil zatím nezjištěnou hořlavinou. Motiv činu se vyšetřuje“, uvedl 8. dubna 1969 deník.
Rudé právo se nezmínilo ani o Plockově pohřbu, byť se ho 12. dubna v Jihlavě zúčastnilo zhruba pět tisíc lidí včetně komunistických funkcionářů a měl demonstrativní charakter. O pohřbu, který si vynutili zaměstnanci Motorpalu, kde Plocek před smrtí pracoval, informoval krátkými zprávami pouze regionální tisk.
Ani pětapadesát let po činu není ovšem zcela jasné, proč se Plocek k sebeupálení rozhodl. Často je označován za „třetí pochodeň“, tedy za jednoho z následovníků Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří se úpálili na prostest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968.
Podle jihlavského historika Zdeňka Jaroše ale mohl být Plockův motiv úplně jiný. Plocek na jaře roku 1969 procházel manželkou krizí a údajně se velmi trápil kvůli neopětované lásce jedné ze svých kolegyň. Po městě se navíc tradovalo, že Plocek rád holdoval alkoholu. Vedení Jihlavy právě z těchto důvodů dlouho nechtělo Plockovi udělit čestné občanství. To bylo jihlavskému rodákovi nakonec uděleno až v roce 2017.
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.