18°C
Libuše popsala brutální výslech gestapa: V zajetí chránila vězeňkyně z Lidic
Libuše Nechtmannová, členka odbojové skupiny Obrany národa, se po měsíci výsleších v Petschkově paláci ocitla v koncentračním táboře Ravensbrück. Na svobodě chránila odbojáře, v zajetí vězeňkyně, které přivezli z Lidic. Byla přesvědčená, že kdyby se dozvěděly pravdu o jejich vesnici, spáchaly by sebevraždu.
Před více než osmdesáti lety se Libuši Nechtmannové, tehdy dvacetileté dívce, na jedné venkovské tancovačce převrátil život vzhůru nohama. Potkala totiž svého přítele, který po ní chtěl, aby předstírala, že je jeho ženou, protože po něm pátralo gestapo. Libuše se tehdy stala členkou odbojové skupiny Obrana národa.
Zachránkyně odbojářů
„Byla jsem naivní. Počítali jsme s tím, že to brzy skončí. Mysleli jsme, že i Němci toho mají dost. Poštvali si proti sobě celou Evropu, umírali na frontách, to přece nikdo nechtěl,“ vyprávěla Libuše pro Paměť národa. Tehdy v Praze studovala farmacii. Když nacisté zavřeli vysoké školy, začala pracovat u pražské německé firmy a vyhnula se tak nuceným pracím v Říši.
V podvečer Libuše chodila k Mandíkům na Pankrác, kde na ni čekala nákupní taška s bramborami nahoře a schovanými součástkami vysílačky vespod, o kterých ale Libuše věděla. Odbojáře, kterým šlo o život, zachraňovala tak, že se jich chytla za rámě a společně jako zamilovaný pár prošli Prahou do úkrytu.
Výslechy v Petschkově paláci
Všichni odbojáři věděli, že výslech gestapa je to nejhorší, co člověka může potkat. „Paní Mandíková říkala, že když to přijde, je důležité gestapu něco prozradit, jinak vás umlátí, ale rozhodně ne žádné jména. Jenomže to bylo přesně to, co je zajímalo.“
Libuši zatkli v říjnu roku 1941 a měsíc ji drželi ve věznici na Karlově náměstí. Výslechy probíhaly v Petschkově paláci, kde tehdy sídlila tajná nacistická policie. Gestapáci Libuši během výslechů zastrašovali zbraní a injekční stříkačkou.
„Vůbec je nezajímalo, jak jsem byla zapojena do odboje a chtěli jen jména. Pořád se mě ptali jak vypadali, kde bydlí. Říkala jsem, že je neznám pravým jménem a popisovala jsem smyšlené postavy,“ líčila Libuše.
Ravensbrück
Na začátku listopadu 1941 byla Libuše bez soudu poslána do pracovního tábora Ravensbrück, kde zůstala až do konce druhé světové války, kdy se jí podařilo uniknout z pochodu smrti.
Libuše dlouho vzpomínala na 12. června 1942, kdy bylo do tábora přivezeno 184 starších žen a dívek z Lidic. O vyvraždění a vypálení žádná z nich nic netušila. Věřily, že jejich muži a děti také někde pracují a všechno nakonec dobře dopadne.
„Byla jsem přidělena na jejich barák, s ostatními jsme se domluvily, že jim nic neřekneme. Ženský jsou prý ukecaný, ale věřte mi, že nikdo z nás jim nic neprozradil. Kdyby se o tom dozvěděly, šly by na drát.“ Tábor byl totiž obehnán elektrickým plotem a vězni páchali sebevraždy skokem na oplocení. Libuše je přesvědčená, že udělaly správně.
Témata:
Související
