7°C
Popelem obětí z Kounicových kolejí nacisté hnojili zahrádky: Češi se na mučení Němců pak chodili s radostí koukat
Období po druhé světové válce je z hlediska morálky pro Čechoslováky tak trošku bolestným tématem. Vztek a touha po pomstě proměnily řady Čechů v bestie, které se rovnaly nacistům a občas je i překonávaly. O tom, jak strašně se Češi chovali k Němcům v Kounicových kolejích v Brně, dokonce vznikla i zpráva místních komunistů. A mnohým informacím se dá jen těžko uvěřit.
Brněnské Kounicovy koleje byly za druhé světové války svědkem mnoha zvěrstev. Nacisté je využívali jako věznici, kterou prošly desetitisíce Čechů, ty zde vyslýchali, mučili a zabíjeli. Mezi brněnskými Němci byly obzvláště oblíbené veřejné popravy, na které stál lístek pouhé tři marky. V publiku seděly především ženy a často se z řad veřejnosti ozývaly výkřiky radosti nad vražděním „českých potvor a bestií“, případně zklamané povzdechy nad tím, že „dnes jich bylo tak málo“. Popelem popravených si pak prý nacističtí prominentí prý hnojili zahrádky.
V květnu 1945 se ale všechno rychle změnilo. České odbojáře v celách nahradili kolaboranti a Němci, z nichž mnozí byli zcela nevinní. Otřesné zacházení ale zůstalo, nebo se spíše ještě zhoršilo. I Češi chodili do kolejí za „zábavou“. Na bité Němce pokřikovali, na každou ránu radostně hulákali a nešetřili ani oplzlými řečmi.
Sovětští vojáci si do cel chodili vybírat ženy na jednu noc. Otřesné podmínky popsali i brněnští komunisté ve své zprávě. „Pokud se týče Kounicových kolejí, je nutno zdůrazniti, že poměry podobné dnešním tam nebyly ani v dobách nejkrutější nacistické perzekuce.“ V celách býval až trojnásobek lidí, dozorci vězně mučili pro zábavu a pobavení svých druhů. Někteří sem dokonce vodili své blízké, aby si na Němcích vybili vztek.
Za čtyři měsíce, kdy věznice fungovala, zde zemřelo minimálně tři sta lidí, mnoho z nich podlehlo brutálnímu mučení.
Témata:
Související
Sest let utrpeni, strachu, bidy a vrazdeni - jakym pravem? A dneska budeme resit, jestli bylo nekomu ublizeno, i kdyz se neprovinil? A cim se provili ty tisece lidi, kteri skoncili v koncentracich, cim se provinily deti, ktere mely neustale strach, hlad a obavy z bombardovani. Mnozi z tech, kteri byli v dobe valky detmi, si nesou ten strach a obavy po cely zivot. Tu bolest, kterou si nesli ti, kteri prosli koncentracnimi tabory a videli svoje blizke umirat, tu asi nikdo nedokaze vubec pochopit. Valku jsem nezazila, ale dovedu si predstavit, jakou zlost museli lide mit - uz jen z toho, ze ztratili sest let zivota - vysoke skoly zavrene, takze nekteri uz se ke studiu nedostali, rozbite rodiny a i kdyz ne treba rozbite, tak vecny strach a obavy, jestli se "vecer" vsichni sejdou.
Mam dojem, ze ta odveta byla opravnena.