Dramatický život číšníka Petra: Obsluhoval Brežněva, pracoval pro pana Porsche. Dětství prožil v lágru
Narodil se do hoteliérské a číšnické rodiny a v tradici pokračoval. Petr Werner Noack patřil k elitním československým číšníkům. Pracoval v luxusní pražské restauraci a servíroval jídlo synovi prezidenta Novotného, herci Josefu Lauferovi či exprezidentovi Brazílie Kubitschekovi. Obsluhoval i komunistické prominenty. Konec války znamenal pro rodinu Noacka mnoho dramat. Jeho tatínka, který patřil k esesákům, zavřeli. Nějakou dobu strávil v lágru pro německé ženy a děti, jeho maminku zatkli a zmlátili. Nakonec Noack emigroval a dostal se do rodiny slavného výrobce vozů Porsche, jemuž dělal majordoma!
V rodině Petra Noacka se mísilo němectví a češství. Jeho dědeček Alois Mandásek byl Čech, ovšem jeho babička Berta byla Němka. Prarodiče nejdříve bydleli v Německu a v Berlíně se narodil i jejich první syn. Právě dědeček si ale přál, aby se jejich druhé dítě, Petrova maminka Věra, narodila v Československu. V roce 1936 se rodina přesunula na Konopiště a právě tam Alois dal základy rodinné tradici, v níž Petr nakonec pokračoval. Pronajal si od státu zámecký hotel. Babička Berta Petrovu maminku přihlásila navzdory Aloisově nesouhlasu do Svazu německých dívek, který Věru za války vyslal na práci na vojenskou komandaturu SS v Benešově. Tam poznala svého budoucího manžela a Petrova otce příslušníka SS Kurta Paula W. Noacka.
Život v lágru
Jak Petr vzpomínal pro Paměť národa konec války byl pro celou rodinu těžký. Všichni byli obviněni z kolaborace a zatčeni. „Dědeček měl velký majetek a to se tak všechno semlelo: závist a potom ta kolaborace. Měli hotel, kde bylo hodně Němců, strejda měl kino v Benešově a tam taky chodili i němečtí vojáci. To mu vyčítali. Ale děda a strýc zůstali Čechy, takže dostali oba jen čtyři měsíce a děda k tomu padesát tisíc pokuty,“ vyprávěl Petr s tím, že babička Berta s maminkou Věrou a dokonce i Petr byli považováni za Němce. Petr tak strávil dva roky v internaci s babičkou, zatímco jeho maminka byla vězněna odděleně. Jeho tatínek Kurt byl odsouzen k deseti letům v pracovních táborech. Petr tak vyrůstal bez otce, který se už k rodině nevrátil. V roce 1955 ho pustili z vězení, ale musel se vrátit do Německa, kde si našel zaměstnání a nakonec i novou rodinu.
Estébáci mamince vytrhli obočí
Rodina se doma v Československu musela dál vyrovnávat s neustálými těžkostmi. Maminka i babička byly považovány za Němky a dělaly tak podřadné práce. Maminka dostala československé občanství v roce 1950 po smrti babičky Berty, ale Státní bezpečnost jí nedala pokoj. Přesvědčovali ji k spolupráci pod vyhrůžkou, že jí jinak seberou syna. „Která máma by nepodepsala, aby se jejímu dítěti nic nestalo?“ uvedl Petr s tím, že maminka podepsala, ale nakonec varovala několik lidí, že na ně má StB spadeno. V roce 1953 ji sebrali policisté při oslavách Prvního máje. „Máma nepřišla dva nebo tři dny domů. Zmlátili ji a vytrhli jí obočí. Nikdy jí pak na té jedné straně nedorostlo,“ vypráví Petr, který se nakonec rozhodl udržet rodinnou tradici a vyučil se v plzeňském hotelu Slovan, kde ještě získal zkušenosti a znalosti od prvorepublikových číšníků.
Nóbl restaurace a útěk před okupací
Získal dokonce práci v restauraci Expo 58, která reprezentovala Československo na světové výstavě v Bruselu v roce 1958. „Klavírista hrál v poledne i večer, bylo to nóbl,“ nastínil tamní atmosféru Petr a dodal, že obsluhoval herce Josefa Laufera, bývalého brazilského prezidenta Kubitscheka i syna prezidenta Novotného. Navíc servíroval vybraná jídla i delegaci z Ghany a v roce 1956 se dostal na XIII. sjezd komunistické strany a obsluhoval i na ruské ambasádě během návštěvy Leonida Brežněva. Jako číšník pracoval i na americké, italské, belgické i rakouské ambasádě. Restaurace Expo 58, kde se udržovala republiková tradice, a číšníci si objednávky s kuchaři předávali ve francouzštině, byla místem, kde se scházeli prominenti. „Dubček s Černíkem zašli. Byli takoví lidoví a my jsme byli nadšení,“ dodal Petr, který nakonec emigroval do Německa. V roce 1969 dostal práci ve Frankfurtu v hotelu a tak to využil k útěku před sovětskou okupací.
Tajuplný inzerát
Ale ani v Německu neměl o zajímavé pracovní nabídky nouze. V roce 1994 odepsal na inzerát, v němž nejmenovaný průmyslník hledal majordoma pro svou domácnost. Petr na něj zareagoval a s manželkou Marií byl pozván do Stuttgartu, kde zjistili, že se jedná o výrobce automobilů Porsche. „Povídali jsme si o životě, vyprávěli jsme mu s Marií o sobě a pak najednou starý pán povídá jakoby nic, že nás bere do rodiny – personální šéf firmy jen zakoulel očima. Prostě jsme mu byli sympatičtí. A jak řekl, tak to opravdu bylo: byli jsme přijati do rodiny,“ zavzpomínal na pohovor. O domácnost se mu starali čtyři roky. V roce 1998 „Ferry“ Porsche zemřel, ale Petr s Marií v jeho rodině zůstali ještě další deset let. Pak se nakonec vrátili zpět do Čech.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.