7°C
Tragický pád letadla s ragbisty v Andách: Snědl jsem své kamarády, popsal jeden z nich
Jose Luis 'Coche' Inciarte byl jedním s přeživších hrozné nehody, která se stala v říjnu roku 1972. Letadlo, na jehož palubě cestovalo celkem 42 osob členů rugbyového týmu a jejich přátel (mezi něž patřil i Jose), se zřítilo v pustině v Andách. Hrstka přeživších trpěla dlouhých 72 dní, než přišla pomoc. Aby zůstali naživu, museli se uchýlit ke kanibalismu. Hrůznou událost nakonec přežilo pouhých 16 osob.
Letadlo se 12. října roku 1972 vydalo se sportovci na cestu s mezipřistáním v argentinské Mendoze v extrémně špatném počasí, neboť hrozilo, že vyprší povolení pro přistání v cíli trasy - Santiagu de Chile. A to bylo osudné rozhodnutí pro 45 lidí na palubě. Šlo o členy týmu, jejich příbuzné i posádku, kteří zemřeli buď po pádu letadla v západně-amerických Andách, nebo později na následky zranění a zimy.
„Asi 90 minut poté, co jsme vzlétli, jsme narazili do vzduchové kapsy. A pak bylo ještě hůř a já jsem slyšel pilota, jak říká ,bože, dej mi sílu',“ popsal Inciarte hrozný zážitek pro Daily Mirror. Následně přišel obrovský náraz a tehdy čtyřiadvacetiletý Jose byl prý přesvědčen, že zemře. Když se ohlédl, zjistil, že zadní část letadla je úplně pryč a odlétla i s částí cestujících. Mezi nimi byl i Joseho nejlepší přítel Gastón, vedle kterého si v letadle původně chtěl sednout.
„Bylo nás 27 živých, 24 nezraněných. Já jsem měl malou ránu na koleni. Rychle přišla noc. Strávili jsme ji schoulení k sobě a snažili se zůstat vzhůru. To lidské teplo nás zachránilo.“
Přestali je hledat!
Další den si postavili improvizované přístřeší, poslouchali radio a doufali, že pomoc brzy přijde. Jenže to se nestalo. Naopak přišla strašná rána. Záchranáři předpokládali, že jsou všichni mrtví a přestali po troskách letadla pátrat. Ubozí přeživší tak živořili dál. Rozmrazovali sníh, aby měli vodu, a dělili se o zbytky jídla. To jim však rychle docházelo.
„Věděli jsme, že nám nezbývá žádné jídlo, začali jsme diskutovat o nemyslitelném - jíst zmrzlé maso našich mrtvých přátel,“ uvedl Inciarte s tím, že po hádkách se nakonec rozhodli to udělat. Někteří totiž argumentovali tím, že kdyby zemřeli, chtěli by, aby je jejich přátelé snědli, jestliže by to znamenalo, že přežijí. „Ale jíst lidské maso není snadné. Vaše mysl k tomu musí vaše tělo nutit. Moje ústa se ne otevřela, a když už jsem to dokázal, nemohl jsem se přinutit to spolknout,“ řekl o strašlivém zážitku.
To navíc nebylo všechno, poté, co trosečníci živořili na místě 16 dní, přišla lavina. „Uslyšel jsem zvuk, jako by někde cválalo 300 koní,“ uvádí. Lavina zabila osm lidí a Joseho vážně zranila. „Od té doby jsem měl velké bolesti, nedokázal jsem se hýbat a sotva jsem mohl jíst. Ztratil jsem 45 kg, polovinu své tělesné hmotnosti. Moji přátelé mi každý den nosili vodu a trvali na tom, že budu jíst.“ Začátkem prosince vyrazila trojice statečných na dlouhou cestu, aby přivedla pomoc.
„Rozhodl jsem se, že pokud do 24. prosince pomoc nepřijde, nechám sám sebe zemřít. Ale 22. přišla záchrana,“ promluvil o hrozných chvílích. „Po 72 dnech byl zvuk našich záchranných vrtulníků tou nejkrásnější hudbou,“ uzavřel s tím, že po hrozné zkušenosti se rozhodl si život užívat plnými doušky.
Je o tom natočený film PŘEŽÍT, který věrně ukazuje to, co je v článku.