Úterý 2. březen 2021
Svátek slaví Anežka, zítra Kamil
Polojasno 7°C

Jak vznikne dokonalý parfém nebo vůně peněz? Někdy je potřeba smíchat stovky látek, vysvětluje legendární český chemik

Autor: Bohumil Křeček - 
21. ledna 2021
17:48

Jak vlastně v laboratořích vznikají umělé vůně? Proč jsou podle legendy české chemie, profesora Ing. Libora Červeného, DrSc., z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze chemici nejlepší ekologové? A co společného mají tuzemák a obchodní politika?

Pane profesore, pořád platí, že nejraději máte vůni růže?

„Ano, i když vůně rozkvetlé alpské louky jí hodně konkuruje.“

A dokázal byste vytvořit vůni, která by tu louku evokovala?

„Chemické znalosti bych na to měl, ale chyběly by mi senzorické schopnosti. Aby vznikl parfém, přesněji parfémová kompozice, s názvem Alpská louka, znamená to zkombinovat ve správném složení až stovky látek. A tím se liší chemik od parfuméra. První ty základní látky, komponenty, umí identifikovat a vyrobit. A ten druhý ve finále namíchat.“

Proč tolik ingrediencí? Nestačilo by vzít vůni šafránu, trávy, azalky?

„Už z podstaty ne, protože v přírodě jde vždy o komplex velkého množství látek. Neexistuje chemické individuum, které by dokonale imitovalo vůni z přírody. Aby byl vyvolán vůňový dojem třeba nějaké květiny, je potřeba smíchat až desítky či stovky látek.“

A ty se vezmou kde?

„Někdy částečně přímo izolací z přírodních materiálů, které však kapacitně nestačí, takže se musí doplňovat synteticky vyrobenými chemikáliemi. Ty při dnešní velkovýrobě převažují, často je konečný výrobek ryze syntetický.“

Jak moc vůně podléhají módě?

„Zásadně. Však oděvní móda v obchodních domech šla v počátcích ruku v ruce s novými parfémy. Dnes jsou v popředí zájmu vůně přírodní. Ovšem v historii dosáhla největších úspěchů tvorba zcela nových věcí. Co je to Chanel N˚5? Čemu v přírodě je podobný? Ničemu. Jen je v něm obsaženo na 80 složek, které z té přírody byly vybrány a skvělým způsobem skloubeny. A vznikl nejslavnější parfém na světě, který je i po sto letech stále na trhu, zatímco stovky a tisíce jiných skončily v zapomnění.“

Vznikají nové vůně?

„Jen sporadicky. Známých syntetických vonných látek je několik tisíc a nalézt pro každou novou použití v nových kompozicích není jednoduché. Novinky přitom bývají i sezonními šlágry. Jednu předrevoluční dobu bylo hitem mýdlo nebo prací prášek s vůní zeleného jablka. Od maďarského Balatonu se prakticky nic jiného nevozilo.“

Nebylo to tehdejší omezenou nabídkou?

„Nabídka sice byla úzká, ale rozhodující byl nápad, využití barevné škály a příjemné zajímavé vůně. Své dělá i reklama, bez které to nejde. Rovněž zvolení vhodného času vtrhnutí na trh může být někdy z komerčního hlediska velice důležité.“

Myslíte umět se trefit do aktuální poptávky?

„To také, ale kupříkladu i ročního období. Sklouzli jsme pozvolna od kosmetiky pro osobní použití k tzv. technické parfumaci. Kdysi Pražský dopravní podnik řešil, že v létě se už po pár zastávkách v autobusech nedá kvůli odéru dýchat. A přišel podle mého se správnou myšlenkou technické parfumace. Celé to ale ztroskotalo na provedení. Použili vánoční vůni a ta lidem v létě absolutně nesedla. Psali pak dopisy, že se v dopravním podniku zbláznili.“

Nemáte někdy pocit, že umělých vůní je kolem nás příliš?

„Občas se objevují názory, že by se vůně ve všech jejich podobách měly přestat vyrábět. Jenže mnoho důležitých výrobků by již z vlastní podstaty svého složení v nenavoněné podobě zapáchalo.“

Není pak ale chyba přímo ve výrobě?

„V uvedeném případě ne! Mýdla, prací a čisticí prostředky, aviváž apod. se prostě navonět musí!“

Jakým směrem vedete váš výzkum?

„Nemám rád dělení na základní či aplikovaný výzkum, více se mi líbí dělení na dobrý a špatný. Všemožně se snažíme, aby ten náš byl dobrý. Účelová honba za publikacemi, které podlehla řada pracovišť z důvodů různých evaluací, není naší hlavní prioritou. To není nic proti publikacím, také hodně publikuji a vedu k tomu i své mladé kolegy. Ale náš výzkum je veden trošku jinak.“

Jak?

„Snažíme se nacházet nové teoretické poznatky v oblastech, kde mají šanci na praktické využití. Už více než 50 let naše škola spolupracuje s Aromou, což je podnik vyrábějící vonné a chuťové látky a potravinářská barviva. Za tu dobu se nám v laboratořích, mj. díky pracovitosti našich studentů, podařilo vytvořit podklady pro výrobu řady látek, které se podařilo přenést do průmyslového měřítka.“

S jakými výtkami se jako chemik nejčastěji setkáváte?

„Část veřejnosti si myslí, že chemie je zlo, co jenom ničí přírodu. Že je nebezpečná. Ale víte, kdo jsou nejlepší ekologové? Chemici!“

Proč?

„Protože rozumějí problémům, o které jde. Vědí, jaké škody páchá špatně provozovaná výroba produkující spoustu nebezpečných odpadů. Co způsobuje nesprávné aplikování chemických preparátů v zemědělství či lesnictví, jaké škody má na svědomí doprava. Nejen vědí, ale také umějí příslušné ekologické problémy kvalifikovaně řešit a pokud možno jim předcházet.“

Jenže kdyby nebyla chemická výroba, nebylo by co napravovat. Co kdyby byla veškerá chemická výroba produktů zastavena?

„Skončil by život na Zemi!“

Vraťme se ještě k výrobě syntetických vonných a chuťových látek. S těmi novými se na trhu komplikovaně proráží jen kvůli opatrnosti odběratelů?

„Těch důvodů je víc. Než látku uvedete na trh, musí získat certifikaci, podobně jako je tomu u léků. A navíc do toho zasahuje obchodní politika. Ale problémy jsou nejen s novými látkami.“

Jak to?

„Na trhu jde o boj firem. Jedna firma nějaké látky vyrábí, druhá na ně útočí např. tím, že jsou kancerogenní. Někdy to jsou až úsměvné souboje. A pak se diskutuje, jestli to zakázat, nebo ne, hledá se kompromis, spočívající obvykle ve zužování sortimentu finálních výrobků, do kterých bude látku povoleno aplikovat, a ve zkracování času, do kdy toto bude platit před absolutním zákazem.“

Jak vnímáte dění okolo českého rumu, správně řečeno tuzemáku?

„To jsem v obecné rovině již naznačil... V daném případě jde o tzv. rumový éter, směs látek, vyráběná pyrolýzou bukového dřeva. Ta udílí finálnímu výrobku onu příjemnou a žádanou »nakouřenou« vůni a chuť, které postrádají výrobky konkurenčních zahraničních firem. A tak útočí poukazováním na kancerogenitu látky (furan), která ve výrobě ve velmi malé množství vzniká, a protože se špatně odstraňuje, je v rumovém etheru přítomna. Mají pravdu, ta látka kancerogenní je, ale víte, kolik jí v půllitrové lahvi je?“

Netuším. Jedno promile?

„5 – 10 miliontin. Furan, o který se jedná, je zde notně naředěný. A léta praxe ukázala, že kdo pije v rozumné míře tuzemský rum, není předurčen stát se onkologickým pacientem!“

Takže se hledá látka se stejným účinkem, která bude zcela nezávadná?

„V tomto případě jsem k jejímu nalezení skeptický. Naopak poměrně úspěšné je nahrazování alergenů v parfémových kompozicích, kterých je známo něco přes dvacet, látkami s podobnými senzorickými vlastnostmi. Do řešení těchto problémů jsme se také trochu ponořili.“

Můžete uvést příklad komerčního úspěchu vaší výzkumné práce?

„Třeba se podařilo, že Aroma s cca 80 zaměstnanci vyráběla řadu let třetinu celosvětové spotřeby jedné vonné látky (2- terc.butylcyklohexylacetát, komerčně Arocet) na základě u nás vyvinuté technologie. Jenže pak se objevila doslova špinavá konkurence z Indie. Tamní firma začala tuto látku nabízet sice v mizerné kvalitě, špinavou, ale za úplně jiné peníze... Nakonec se Indové dostali čistotou poblíž Aromě a díky dumpingové ceně musela být tuzemská výroba ukončena. Naštěstí jsme na to byli připraveni, měli jsme nachystanou novou technologii do daného zařízení. Takže se jen vyčistilo, lehce upravilo a začalo se tam dělat něco nového.“

Díky Aromě jste se ostatně dostali i do České knihy rekordů za nejdelší nepřetržitou spolupráci akademického pracoviště (VŠCHT) s průmyslovým podnikem. A to při příležitosti 50 let této spolupráce. Vybavíte si, jak začala?

„Na školu tehdy přišli dva pracovníci Aromy s tím, že jim začala zapáchat látka, kterou vyráběli. Problém se nám poměrně rychle podařilo vyřešit, a tak začala ona rekordní spolupráce. Díky ní se do podniku dostaly moderní technologie, umožňující inovovat výrobní sortiment. A americký časopis Perfumer & Flavorist to před časem označil jako vzor akademicko-průmyslové spolupráce. Dodneška jsme na to pyšní, protože práce akademických pracovišť pro náš průmysl, ač se po ní stále volá, dostatečně oceňována není.“

Je pravda, že nemáte problém s množstvím studentů i proto, že dívky lákáte na vůně?

„Neřekl bych, že je takto lákáme, ale když si studentka či student přečte název Příprava vonných látek, zní to – na rozdíl od souvětí plných cizích slov – lákavě. Takže ano, nemáme nouzi o studenty, což dnes na technických školách často bývá. Ale já je hned na začátku upozorňuji, že ne všechno, s čím budou v laboratořích pracovat, bude vonět. Vlastně většina věcí bude zapáchat. Až finální produkt bude vonět. Ovšem slýchávám i stesky typu – my jsme se přihlásili kvůli léčivům, a teď máme dělat vonné látky!?“

Jak na ně reagujete?

„Asi takto: Slečno, jestli látka, na které se u nás naučíte zákonitosti malotonážních výrob, bude léčivem, bude vonět, hubit potkany, nebo bude někomu chutnat, nikdo z nás neovlivní, to je prostě dáno. Vy se u nás naučte, jak tyto chemické speciality vyrábět. Po čase přijdou a uznají, že jsem měl pravdu.“

Říkám si, co vás na chemii i po těch padesáti letech tak baví?

„Ta samotná chemie, bavila mne odmalička. Ale nikdy jsem nebyl na takové ty bouchačky, byť jako kluci jsme taky blbli. Naplnili jsme flašku s patentní zátkou vodou, přidali do ní jednu snadno sehnatelnou chemikálii, kterou pochopitelně nebudu jmenovat, zavřeli a rychle utíkali pryč. Lahev se natlakovala a s hlasitým efektem roztrhla, všude létaly střepy. Toho jsem se ještě zúčastnil, ale rychle jsem z toho vyrostl. Petardy a ohňostroje vyloženě nenávidím, stejně jako naše fenka Jackie.“

Proč?

„Ohňostroje jsou hezké, ale naprosto zbytečné. Když pak zjistíte, že těch pár minut stálo dva miliony, říkáte si, jestli by nebylo lepší utratit je za něco užitečnějšího. Ale jinak je chemie krásná, a že to vím, je zásluha výborné chemikářky, kterou jsem měl na gymnáziu. Ona ji opravdu uměla a uměla pro ni nadchnout. To když dnes přijdu do styku se středoškoláky a slyším, co a jak se v chemii učí, je to často katastrofa. Ukazuje se, že tomu někteří učitelé sami vůbec nerozumějí.“

Vaši chtěli, abyste šel studovat medicínu. Proč jste je neposlechl?

„Byla to klasická vzpoura moc toho o životě nevědoucího mladíka proti rodičovské autoritě, podporovaná mým strýcem-chemikem. Rodiče jsem nakonec přesvědčil. Když se na to zpětně podívám, myslím, že jsem si nevybral špatně. Snažím se ctít pravidlo, že »není tak důležité, co děláš, ale jak to děláš!«“

Vůně je i pach!

Když se řekne vůně, většině se vybaví parfémy, ale uměním je cíleně namíchat i pach, který slouží např. jako bezpečnostní ochrana silnic a dálnic před divokou zvěří. Pachovými ohradníky se může minimalizovat riziko zavlečení nákazy prasečího moru do další oblasti, chránit zemědělská produkce atd.

Jak namíchat vůni peněz?

„Jedna z našich absolventek, dnes jedna z parfumérek Aromy, ve Francii v rámci diplomové práce dostala úkol: Namíchejte vůni peněz. Nejdříve váhala, jestli nejde o vtip, ale nakonec se do toho pustila. Dala tam vlastní představu o vůni hospody, vůni práce, potu a přinesla to komisi. Ta k tomu čichala a pak vynesla ortel. Ano, to je vůně peněz,“ vzpomíná Libor Červený.

Jazyk parfumerů

„Popis vonných vlastností látek a vonných kompozic je složitý. Je potřeba najít shodu v tom, jak popsat vůni, aby si ji dokázal představit člověk na druhém konci planety, aniž by měl k dispozici vzorek. A tak má popisovaná vůně květinově-ovocný charakter, zelenou špičku, kovový nádech, ostrou nótu, harmonický akord,  zadní tón a celou řadu dalších výrazů. I takový jazyk, jako ostatně každý, se dá naučit,“ říká profesor Červený.

Podívejte se také na aromaterapeutku, která vysvětlí, jak správně používat vůně v bytě:

Video Aromaterapeutka nám vysvětlila, jak správně používat vůně v bytě - Adam Balažovič

 

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
Další videa