18°C
Žil svobodně v nesvobodné zemi: Disident Sváťa Karásek zemřel, jeho příběh žije dál
Český underground smutní. Ve věku 78 let zemřel písničkář, bývalý poslanec a evangelický kněz Svatopluk Karásek. Disident měl problémy s režimem už v pubertě, dlouho navíc nesměl kázat. Lidi kolem sebe učil, jak žít svobodně v nesvobodné zemi, sám ovšem musel do nuceného exilu.
Svatopluk Karásek se narodil v Praze a od malička miloval hudbu. Rodiče byli už tehdy proti režimu, prosili proto své tři synky, aby ve škole nic neříkali. Otec stejně skončil ve vazbě a Karásek se tak sotva dostal na střední školu. Nejdříve studoval na zahradníka, následně na vinaře v Mělníku. Právě tam se poprvé setkal s pozdější legendou undergroundu v Česku, saxofonistou skupiny The Plastic People of the Universe Vráťou Brabencem, se kterým založil skupinu Potkani.
Oba muži pak studovali teologii, Karásek, který měl od malička špatné známky z mravů, toužil k údivu všech dělat faráře. Před normalizací v roce 1968, při dočasném uvolnění pravidel, se tak skutečně stalo. V lednu 1968 nastoupil jako farář ve Hvozdnici, kde ale vydržel jen do invaze vojsk Varšavské smlouvy. Následně se přesunul kázat do Nového Města pod Smrkem, kde se ale dostal do konfliktu, protože k církvi díky němu začala směřovat i mládež. Byl mu odebrán takzvaný „státní souhlas k výkonu duchovenské služby“.
Karásek se následně i s rodinou rázem ocitl na hranici bytí a nebytí. Shodou šťastných náhod ale Karásek dostal místo jako kastelán na hradě Houska, kde začala jeho hudební a disidentská kariéra. Na hrad byly zakázány návštěvy, a tak zde měl klid na tvoření a mohl tu poskytnout azyl pro ty, které režim pronásledoval. Nahrávala tu skupina The Plastic People of the Universe, přechodně tu žili i slavní disidenti Zdeněk „Londýn“ Vokatý nebo Honza Pavelka. Legendární byla příhoda s hudebníkem Karlem „Charliem“ Soukupem.
„Když přijel Charlie Soukup, jezdili jsme jeepem po okolí, hráli jsme a zpívali a lidi se divili, jak je tohle možný za komunismu. Tak jsme jim říkali, ať se nebojej, že je nezavřou jako v 50. letech, že si maj víc dovolovat a žít svobodně uprostřed nesvobody. Mladý lidi jsme učili, že se nemusej krčit. Dvakrát třikrát do roka se konal na utajeném místě undergroundový festival, policie to mapovala, ale vypadalo to, že moc zakročovat nebudou,“ popisoval pro Paměť Národa za svého života Karásek, který zkrátka chtěl svobodně žít v nesvobodné zemi, jak sám s oblibou říkal.
Bohužel, život na Housce musel někdy pro Karáska skončit a přítrž mu učinila Veřejná bezpečnost. Mladý kněz se dostal do jejího hledáčku a v březnu roku 1976 ho zadržela společně s dalšímu svobodomyslnými hudebníky. Díky velké vlně solidarity z celého světa dostal nakonec Karásek „jen“ osm měsíců. Tehdejší procesy ale doslova spojily všechny utlačované frakce.
„Na soud se sjely různý typy – máničky, evangelíci, katolíci, intelektuálové, básníci, spisovatelé, na tý chodbě se potkávali, podávali si ruce, seznamovali se ti, co žili osamoceně v horách nebo na chalupách. Když nás pustili, jeli jsme s Vráťou za Havlem na Hrádeček, abychom mu poděkovali. A on, že musíme i dál držet při sobě. Pak sepsali Chartu a já ji před koncem roku 76 podepsal v Ječný u Němců,“ popisoval Karásek.
Podpisem Charty 77 si Karásek udělal ještě více nepřátel mezi komunisty. Jako farář dostal za podpis důtku. Pod obrovským tlakem StB musel nakonec nuceně vycestovat do Rakouska. Nakonec dostal Karásek nabídku dělat faráře nedaleko Curychu ve Švýcarsku, kterou využil. Jeho žena tam provozovala lékařskou praxi, i po revoluci společně přejížděli mezi Českem a Švýcarskem. Po smrti jeho ženy Stáni se farář přesunul v roce 1997 do Prahy, sloužil u Salvátora a s druhou ženou Pavlou si pořídil ještě dvě děti. V roce 2010 prodělal Karásek mozkovou příhodu, nedávno podstoupil operaci srdce. Dožil se věku 78 let a navždy se zapsal do srdcí všech, kteří se nikdy nesmířili s komunistickým režimem v Česku.
Ty smrdis i pres telefon kdyz te ctu